Jan Holec (Holý, z Nemošic) a Mikuláš Trčka z Lípy. 1427 - 143?

Roku 1427. zboží Náchodské a Homolské přešlo v držení Jana Holýho28, řečeného Holec (panoše z Nemošic) a Mikuláše Trčky z Lípy, obou horlivých stoupencův Táborských, o nichž pochybno, s mocí-li vešli ve zboží toto, anebo-li jim v zástavu dáno, anť dle nejistého poznamenání prý Jan Holec ujal Náchod za 1500 kop gr., a Trčka Homoli za 1000 kop gr.

Písemné zprávy dočítáme se v první knize gruntovní městské od roku 1442. takto: „…Když pan Trczka a pan Jan Holý drzieli jsú Náchod a sbozie Homolské, tu smy (súsedé Náchodščí) na nic vznesli, zie nemamy nač mostuov opravovati, a oni jsú nám svolenie učinili, abychom s tiech lidi (Homolských) i s jiných s vozu po peniezi brali a na to mosty opravovali, a jestli zie bychom my nebrali, zie oni sami chtieli bráti“; a I. 75 k roku 1467. zapsáno: … předstúpil před nás … Matiej řečený Marek vyznávaje … když byl v drzienij29 zámku Náchoda urozený muž pan Mikuláš Trčka, a dal jest tomuž Matiejovi poctivú paní Lidu vdovu i všicek statek movitý, kterýž jest koliviek miela .. a on to držal od třidceti leth aneb více.“ …

Sotva že téhož roku Pražané sprostili se knížete polského Sigmunda Korybuta, opět vrchní moc a vláda v zemi připadla Táborům a Sirotkům, kteříž i hned strojili se k strašným výpadům do zemí sousedních, ovšem též aby cizí kořistí nahradili nouzi domácí, povstalou šestiletým zanedbáním všech živností. Prokop Veliký, v čele 18.000 mužův pustil se skrze Lužici do Slezska, kdež dobyl Lubno, Kolperk a jiná města, i vrátil se s mnohou kořistí na zlatě, stříbře a jiných věcech drahých, a tak mnoho hnali s sebou krav a volův, že 16 krav kupovali za dvě kopě grošův. V tom samém čase smluvili se Hradečtí, Jaroměřští, Dvorští a Náchodští s panem Matějem Salavou z Lípy, by setřeli starý vrub Krčínsky od r. 1420. páně Hynka z Dubé a z Červenéhory, někdy hejtmana královského v Jaroměři, a stálého Husitův nepřítele, i položili se před hrad jeho Červenouhoru nad Úpou. Když pak Sirotci a Táboři z výpravy slezské se vraceli, tu Sirotci připojili se k obléhajícím Červenouhoru, až konečně posádka nemohši déle odolati (8. června), hrad vzdala, jsouc na svobodu propuštěna; po čemž hrad vypálili a obořili na vždy.

Mezitím císař Sigmund opět křížovou válku zdvihl proti Čechům; i sešlo se vůbec ke 200.000 Němcův, kteří vtrhše do Čech, jali se dobývati města Stříbra. Sotva však, že se Prokop Veliký přiblížil s vojem as 40.000 mužův, z pouhého strachu, prvé než byli Čechy viděli, počali Němci utíkati k Tachovu, a však i u Tachova, prvé nežli nastal boj (4. srpna) křižáci se rozutíkali přes lesy do Bavor, kdež jich na tisíce pobito od stíhajících je Čechův. Konečně i město Tachov (11. srpna) vzato, a tím ukončena celá výprava křižácká. Této doby použili Slezáci, aby vymstili pohromu na jaře utrpěnou od Táborův loupeživých, i vtrhli silně do země, a položili se u Náchoda. Avšak i Jan Čapek ze San, hejtman Sirotkův s krajem Hradeckým k obraně přispěl. „A když bude zjitra, harcují proti sobě Němcové s Čechy, předadí se Čechové, i vyběhnú daleko od města; a neměli toho rozumu, že Němci vždy se jim zakládají za horu a jedú veliký zástup vždy za tu horu, vábíce Čechy po sobě. A když již Němci uhledají svú chvíli, tehdy potisknú silně Čechové před sebú; tak je tisknú, až Čechové hřbet dadí před Němci. Tehdy všecko vojsko Německé úprkem běží k městu, a Němci za nimi, tepúce a bijíce, kohož postihnú. I ospú (obsypali) město a húfnici (menši dělo) před městem … a předměstí zapálé, a zmordují lidí drahně chudých a nemocných v špitále; a spálivše předměstí, i navrátí se zase na svá místa,“ (13. srpna 1427 ve středu před matky bozie do nebe vzetie.)

Zpráva o porážce Němcův u Tachova přiměla i Slezany, že domů se vrátili.

V čas nového léta 1428. Táboři a Sirotci s Pražany. vytáhli do Moravy, Uher, odtud Moravou zpět do Slezska, dobývajíce měst a tvrzí. Po velikonoci pak (4. dubna) i Hradečtí s Chrudimskými a s pány některými vydali se na pomoc Táborům, a u Rychby s nimi se spojili; i vypálili Rychby; načež táhli spolu k Sobotce, a důležitý ten hrad osadili panem Janem Koldou ze Žampachu (později na Náchodě). Když pak byli ještě mnohá města v moc svou podrobili, vrátili se opět, asi v polovici máje, do Čech s velikým plenem a vozy plnými loupeže našpehované.

Však ještě toho roku opět zachtělo se Sirotkům nové kořisti Slezské, i vtrhli do Kladska, a mezi Kladskem a Štivnicí táborem se položili. Po dvou nedělích kníže Minsterberské s lidem Slezským obořil se na tábor Sirotčí (27. prosince); než smutně pochodil, nebť musel na útěk se dáti, i jest zabit a drahně lidí jeho, neboť Sirotci nepřestali do noci stíhati utíkajících a zapalovati vesnice, aby žádný ukrýti a spasiti se nemohl. Na to osadili města Němčí a Olavu; ale brzy s kořistí hojnou se vrátili.

Vůbec v dobách těchto větší menší houfové Čeští přes Náchod i jinými cestami nájezdy loupežné do Slezska činívali tak často, že o každé takovéto výpravě ani pamět nestává.

Příštího roku 1429. sám pan Hynek Krušina z Lichtenburka, chtě sebe a pomocníky své obohatiti, jízdu ku Hradci na zájem učinil, a vybrav tu mnoho vsí, veliká stáda dobytka na hrad svůj Kumburk odháněl; však Hradečané s přátely svými, panem Trčkou a Jankem Holcem z Náchoda dohonivše jej (u Dvoru Králové) porazili (11. března), mnoho čeledi jali, i kněze Tupce, jehož na zejtří upálili.

Rok 1431. památný jest novou výpravou křižáckou proti Čechům; když vojsko Německé z rozličných zemí v počtu 130.000 do Čech k Tachovu vtrhlo (1. srpna). Prokop Veliký, maje pod sebou 55.000, táhl konečně k Domažlicům, by s nepřátely podstoupil bitvu; však sotva že na míli od táborův křižáckých se přiblížil, takový strach pojal Němce, že vojska všecka před Tábory hroznými měla se k outěku, aniž bylo možné udržeti jich (14. srpna). Kolik tisíc Němcův při outěku od pronásledujících Čechův pobito bylo, a kolik jích do zajetí přišlo, ani udati nelze; skoro všecky vozy, děla všecka a všeliké zásoby v táboru zůstaly Čechům; neboť při zmatku všeobecném hájil každý aspoň ten život nahý. Poslední zmínku o Holcovi a Trčkovi činí letopisy v tato slova: „R. 1433. v ty dni o vánoci pan Hlaváč, Kolda, Salava, Trčka a Janek Holec přitáhli k Chocni, a oni se jim zastaví, a ti ukrutníci udeří na ně; i přemohú je, i ztepú Choceňských na 70, a město Choceň vyberú.“


28 Jan Holec připomíná se již roku 1409, 1415.

29 držeti a vládnouti rozdílné jest; vládne každý svým vlastním, dědičným; držeti mohl i cizé, ku př. zboží královské v zástavě až do výplaty.