Hron z Náchoda

Za mocného panování bojovného i nádherného Přemysla Otakara II., krále Českého, který od moře adriatského na jihu až po baltické na severu vládl, byltě na Náchodě věhlasný Hron pánem hradu i okolí jeho. S bratrem svým Načeratem, pánem na Bradě u Jitčína, jsouce synové Pakoslavovi, častěji v listinách co svědkové se připomínají již od roku 1241.12

Ku konci století XI. (1068) krajina zdejší byla lesem, ač nelze pochybovati, že již v století XII. i tu v bráně zemské lesy mýtiti se počaly a ves Náchod, nynější Staré město, povstala, opatřena kostelem sv. Jana křtitele, jehož způsob poukazuje na století XIII. Volná jest domněnka a tehdejším poměrům přiměřena, že Hron bud za služby své obdržel aneb od krále zakoupil Újezd Náchodský, a krajinu tu dále mýtiti a osazovati počal, jakož i městys Hronov z těchto dob jméno zakladatele svého Hrona nese. Tentýž Hron nepochybně založil i hrad na vysokém skalnatém vrchu, přístupný toliko od severu po úzkém hřebenu, na nějž přenesl staré jméno újezdní neboli blízké vsi Náchoda; nicméně připomenuto budiž, že král Otakar II., aby zkrotil moc zpupného panstva, jemuž i nejedni hradové župní buď zástavou bud dědičně v moc se dostaly, množství hradů a tvrzí po Čechách, zvláště na gruntech královských, stavěti a opevňovati kázal, podřídiv jim větší menší okresy aneb panství (v letech 1253 a násl.); — tudíž i možno, že hrad Náchod vystaven z rozkazu královského a postoupen Hronovi. Témuž Hronu připisuje se i založení města Náchoda pod hradem, kteréž v nížině Metujské k samému vrchu hradnímu přiléhajíc zděmi a baštami od hradu přes stráně dolu se spouštějícími obehnáno, a jakoby mocnými pažemi hradními objato a přichráněno bylo. Počátek města klade se na rok 1270. Že Hron zakladatelem města jest, přisvědčuje i znak městský, totiž lev, jehož Hron i potomkové jeho užívali.

Již sice král Václav I. (1230 — 1253) ale nad něj mnohem více syn jeho Otakar II. (1253 — 1278) na množení a zvelebování měst záležeti sobě dal zakládáním nových, ohrazováním starých, a udělováním oběma mnohých výsad a svobod. Ano týž král povýšil města královská a svobodná na stav třetí, dovoliv jim na sněmy posílati, jako pánové a vládykové chodili. Takto mimo jiná kázal, aby vedle staré Chrudimi město nové založeno bylo. K tomu cíli přijímá všecky obyvately, kteří se tam osadí, pod svou zvláštní ochranu, činí je prosty všech obecních daní a poplatkův na dvě leta, po kterých však jako jiná města jmenem úroku z každého lánu (více méně 70 korcův dle úrodnosti) rolí svých po jedné hřivně ročně platiti povinni byli.

Takto nepochybně i náš Hron s lidmi svými do nového města Náchoda povolanými a v něm osedlými byl učinil. Obživa měšťanů za těch i pozdějších časů byla pouze z řemesel, obchodu a vaření piva, tak že dle starého rejstříku ještě r. 1513. v náměstí toliko deset a na předměstích devět bylo sousedův, kteří desátek odváděli či sypali a tudíž pole měli a dva na Rúdném; a těch všech jeden a dvadcet městských rolníkův sypali 8 ½ korce žita i tolikéž ovsa, právě jako posledně roku 1851. — Každé takové město počalo míti svou raddu, totiž sudího či rychtáře a 12 konšelův či kmetův s písařem, z nichžto vždy jeden byl na měsíc purkmistrem. 'Tak to trvalo až do císaře Josefa II., kde „magistraty“ počaly se stálým měšťanostou a zkoušeným radním. Nejnovější změna v úřadech stala se r. 1850.

V listinách o hrazení měst za vzor se kladou vůbec hradby Kolínské. Týž král Otakar II. nařizuje, aby měšťané Kolínští sami opevnili město své a to ve čtyrech letech pořád zběhlých tak, aby příkop hluboký 20 loktů z šíři s obou stran dokonale obezděn byl, zeď pak městská byla s výši 20 loktů s věžemi naokrouhlými, též aby tři věže byly nad branou městskou, a k řece aby jedinká branka otevřena byla. Za to povoluje týmž měšťanům na ty čtyry léta úplnou svobodu ode všech obecných berní a břemen, mýt a cel.

Podobně nové město Náchod — založené ve čtverhran s dvěma branami a v nich zdvihacím mostem — ohrazeno bylo ze tří stran hlubokým příkopem či parkanem vodou naplněným, a zdí vysokou, která od věže (hladomoře) ke druhé 430 sáhů na dél měla 24 bašt či okrouhlých věžek ve průměru tři sáhy volných a nestejně od sebe vzdálených. Čtvrtou severní stranu města zavírá hrad na vysoké skále se dvěma okřídlí či zděmi. Že takto na tehdejší časy dosti opevněno bylo, dá se souditi i z toho, že ještě ve válce 30leté, ač několikráte od nepřítele obleženo, nikdy dobyto nebylo13.

Kronika Dalemilova (psána v století XIV.) zmiňuje se o našem Hronu, že roku 1247. poslán byl k volbě císaře říšského s pány Havlem Jablonským z Lemberka a Smilem Světlickým z Lichtenburka, a dokládá doslovně: „Hron (z Náchoda) by(l) naimudřeišim nazván, proto iemu črný lev na zlatém ščítie řiešským králem dán.“ A skutečně potomci jeho neužívali více rodného znaku „ostrve“, ale stojatého černého lva ve zlatém poli. Též se připomíná, že Hron z Náchoda byl při vyslanství českém na sněmu církevním v Lyonu ve Francii r. 1274., kdež se hlavně jednalo o vysvobození hrobu Božího v Jerusalémě z rukou nevěřících.

Prvnímu tomuto, nám diplomaticky známému pánu na Náchodě souzeno bylo netoliko těšiti se z nevídané slávy země České za kralování Otakara II., ale také truchliti nad její záhubou po smrti jeho. Po zrádné bitvě blíž břehu řeky Moravy u Dürrenkrutu v Rakousích dne 26. srpna 1278 svedené, ve které Otakar, pohrdnuv dříve nabídnutým sobě císařstvím, hrdinsky padl a se 14.000 oděncův zahynul zpronevěřením se Miloty z Dědic, zatměla se na několik let sláva Čechův, a veliké zádavy doléhaly na ně, an závistivým a mstivým sousedům za lup vydány byly. Němci, Uhři, Rakušané zuřili po celé zemi, nemohouce dosti poskvrniti, co nedávno u veliké slávě obdivovali. Kláštery mnichův, statky pánův, domy sousedův, příbytky rolníkův zloupili, zplenili zpálili. Ota dlouhý, markrabí Braniborským ustanoven pěstounem a plnomocníkem strýci svému, osmiletému Václavovi budoucímu králi Českému; však pětileté poručenství jeho uvrhlo Čechy do prohlubně nejkratší psoty a bídy. Zlý pěstoun ukládal těžké daně celé zemi, vymáhal je násilně, cenil kupce Pražské, pokradl z chrámů poklady i náčení ke službám Božím posvěcená tak, že množství vozův, naplněných zlatem a stříbrem, a pobranými, koňmi tažených, zavézti kázal do chudého Braniborska. Za ním přihrnulo se hejno podružníkův z Německa, a spojivše se s Němci, v některých městech po Čechách obývajícími, hubili lid venkovský po vsích a městečkách, nábytek a svršky brali, oděv s těla trhali, poslední halíř násilně vynutili, ano neslýchané trýznili, aby pověděli, kde peníze a poklady zakopané mají, dobytek odehnali a vesnice poplenivše ohněm, lid s sebou do otroctví odváděli: tudíž lidé příbytky i obce opouštěli, do lesů a slují skalních zabíhali, kde na mnoze hynuli hladem a zimou. Takovým ukrutnictvím donuceni jsou mnozí pánové čeští spolčiti a brániti se proti násilníku tomuto a holotě jeho loupeživé, ohrazujíce se pevně na svých tvrzích a hradech. Řemesla přestaly a dělníci proměnili se v žebráky, žebráci stali se zloději, zloději počínali si co loupežníci, loupežníci shlukše se v roty, potýkali se zoufanlivou odvahou proti nepřátelům i pánům svým; však přemoženi byvše, odpraveni jsou šibenicí, kolem, čtvrtěním, upálením a jinak. Tak ubývalo rukou ku vzdělání půdy, nevzdělané a neoseté zůstávaly role; vlkův celá stáda rejdila tenkráte po Čechách, a divoká zvěř hubila osení, jehož hrubě málo bylo. Z toho povstala již r. 1280. veliká drahota, r. 1281. úplná neouroda, z čehož až do žni 1282; takový hlad a mření, že o něm až úzko čísti: kterak zmořený, vyzáblý lid hladem z lesův a jeskyň vyhnán, stádně přicházel ke příbytkům několika dobrodincův zásobených, kterak jinde do dvorů a sídel zoufanlivě vráželi, hrnce z ohnišť pobírali, ba co divochové mrchy i těla lidská za pokrm obírali. Konec toho byl přímorek tak hrozný, že lidé na sta po náměstích pomírali, a jámy pro mrtvoly nestačily; neboť mrtvých po Čechách počítalo se přes 600.000; — až pak Bůh sám smiloval se ourodou přehojně požehnanou r. 1282.

Do Otakarovy doby klásti musíme též založení tří hradů po levém břehu Úpy nad příkrými stráněmi, z nichž jen skrovné, lesem porostlé zříceniny se dochovaly. Jsouť to: Risenburk, Červenáhora (také Rothenburk a Rothenberk, mons ruber) a Visenburk (původně Weisenberg čili Bíláhora), někdy sídla zvláštních panství, posléz s Náchodem spojených. — Že hradové v Čechách dle způsobu německých hradů a od německých mistrů stavitelských se zbudovaly, dávany jim i jména německá, a jelikož šlechta jména svá rodná v tu dobu od hradů dědičných obírati počala, stalo se, že přemnohé rodiny staroslovanské dle hradů jména německá přijala, ku př. pánové z Waldsteina, z Wartenberka, z Kunstatu, z Pernsteina, z Risenburka a j.

Kdy pan Hron z Náchoda s tohoto světa sšel, a kdo následoval jej, z nedůstatku písemných památek udati nelze, tolik jisto, že po r. 1316.


12 Král Václav I. listem dne 19. října 1241. daným v Hradci nad Labem potvrzuje nadání řádu rytířů německých od paní Domaslavy na Miletíně, kdež jim darovala: Miletín, Újezd, zvaný Olešnice, a vsi: Maslojedy, Sadoví a Vykleky. Mezi svědky nalézají se: Hron a Načerat bratří, synové Pakoslava velkého. — V listině Břevnovské od r. 1253., posud netišténé, jmenuje se soused zboží Polického: GronNáchoda. — První to zmínka listinná o Náchodu. —

13 Těchto městských zdí, příkopů a parkanů zbytky až podnes spatřujeme, ač se jako o závod zdě rozbírají a boří, a příkop či parkan, ve kterém se ještě roku 1800. ryby lovily, za domy židovskými — jíž docela zasypán až na kousek nejzápadnější.