Petr, vévoda Kuronský a Zahaňský. 1792 - 1800

Předešleme tu zprávy rodní. Arnošt Jan z Biron, vévoda Kuronský,130 byl syn statkáře Kuronského, jménem Bühren, a narodil se r. 1687. Mravův uhlazených a rozumu bystrého, stal se miláčkem Anny, vdovy — vévodkyně Kuronské, neteře cara ruského Petra I. z bratra jeho Ivana; však stavové Kuronští do šlechty přijmouti jej nechtěli. Když pak Anna po smrti cara Petra II. r. 1730. nastoupila trůn Ruský, povýšila milce svého i v důvěře i v moci, který nyní přijal jméno a znak francouzských vévod z Biron, silnou ale i tvrdou rukou veda vládu carství Ruského; načež r. 1737. z donucení carovny Anny od stavův Kuronských zvolen za vévodu této země. Anna, r. 1740. zemřevší, ustanovila za nástupce Ivana, sestřence svého, Birona za vladaře; ale v několika již dnech svržen od polního maršála Münicha, uvězněn, k vyhnanství věčnému odsouzen a do Sibiře poslán i s rodinou svou. Násilným převratem hned r. 1741. za carovnu povýšena Alžběta, dcera Petra I., kteráž dne 20. pros. 1741 Birona zpět povolala, do vězení pak jeho Municha odsoudila. V Kazani setkaly se saně obou; poznali se, ale slova nepromluvivše, cestou další se brali. Biron nyní obýval v Jaroslavi dosti příjemně, až jemu r. 1763. od carovny Kateřiny II. vévodství Kuronské bylo vráceno, kteréž spravoval moudře a mírně. Roku 1769. postoupil vládu nejstaršímu synu Petrovi, načež dne 28. pros. 1772 život svůj dokonal.

Petr, vévoda Kuronský, narodil se v Mitavě z matky Kuronky rodu Trotta, jmenované Treyden, dne 15. unora 1724; s otcem svým sdílel vyhnanství v Sibiři, a konečně vládu Kuronie a Semigalie r. 1769. nastoupil. Po třetí v manželství vstoupil r. 1779. s Annou Karlou Dorotou, dcerou hraběte Kuronského Jana Bedřicha von Medem. — Vláda Petrova v Kuronii byla nesnadná; šlechta s měšťanstvem ve stálých trvala třenicích, nad nimi pak Petr tvrdě hájil moc panovničí proti šlechtě samovládné. V různicích těchto i vévoda i stavové vyhledávali prostřednictví při dvořích Petrohradském a Varšavském, až konečně stavové na sněmu shromážděni Rusku se podali. Vévoda, v Petrohradě meškající, dne 28. března 1795 podepsal listinu, v níž se vlády odřekl, začež jemu dáno 50.000 dukátů s ročním důchodem 80.000 rublů, pro manželku jeho pak ročních 40.000 rublů. —

Dříve pak r. 1786. koupil vévodství Zahaňské v Slezsku od Františka, vévody z Lobkovic za 1,000.000 zl., dosti draze, an příjem obnášel 27.000 tolarů, vydání pak 12.000; — roku 1792. panství Náchodské, jak již povědíno. —

Jak mile panství Náchodské přešlo na vévodu Kuronského, vyskytl se jistý Podivin Treuhaus, majetník dvoru kmetcího v Čáslavkách u Jaroměře, slibuje z panství toho odváděti ročně 70.000 zl.; i počal tak příkře požadovati ano i rozmnožovati povinnosti poddaných, že následkem stížností na zámku odbývána komise krajská dne 24. dubna 1793 u přítomnosti plnomocníka vévodského, pana von Wernezobel, všech farářův, úředníkův a rychtářův. Věc vznešená na vévodu, který poddané při starodávních toliko povinnostech ponechal. —

Na Náchod přijela nejdříve vévodkyně v květnu 1793., kdež se jen na krátce pozdržela; teprv 13. června 1796 vévoda s celou rodinou na Náchodě slavně uvítán byl. Na hranicích za Brusnicí očekávali jej, s šesti čtyrspřežnými vozy přijevšího, úředníci, myslivci, měšťané mnozí a všickni rychtářové s konšeli, koňmo jej doprovázejíce. V Brusnici dcerušce učitelově, vítající jej, dal 100 zl. Pří kostelích stálo duchovenstvo, mládež školní s zástupy lidstva; hudba a střelba všady zněla. Přes Hořičky, Skalici a Dubno — anť silnice tehdáž nebylo — přijel na zámek, kdež naň čekali pořádkové s korouhvemi a lucernami, židé s desatery. Město večer osvětleno, nad kašnou metány koule ohnivé. Několik neděl tu prodlev, odebral se do Karlových Varů, odkud se opět přes Náchod do Zahaně vrátil;131

Po odjezdu vévody a roku potomního zámek opravován na vrub; dán krov nový s taškami, pavlače dřevěnné na prostranství hlavním, kdež studna jest, ztrženy, vnitř pak všecko nádherně a skvostně obnoveno, jak slušelo na samovladného někdy vévodu. — Nad branou prostřední dal zříditi divadlo, chovaje při něm dle potřeby herců domácích i cizích. Ku provozování nápředně zpěvoher sezval vždy všecky učitele z celého panství, ba i odjinud na obsazení orchestru; všecky pak slušně vyčastoval i odměnil. Mezi zpěvohry první provozována: Mozartův Don Juan. Plesy a bály dával hlučné; v síni velké tančilo se, v menší pilo a jedlo při tabuli prostřední z nádob zlatých, při postranních ze stříbrných. Služebnictvo míval hojné a dobře placené; obyčejně do sta osob na zámku přebývalo, mezi nimi mnoho synků a dcerek z města. Vesměs dvůr vedl skvostný, právě knížecí; — veselo a hlučno bylo na zámku; neboť vévoda Petr byl pán bohatý, maje hojnost — zlata. Však byl v pravdě milostivou vrchností i poddaným svým, když jim obživu ulehčoval, platy ulevoval, nápředně pak robotu — tento bič pánův i poddaných — proměnil v plat levný. Při komisi od správy zemské v březnu 1799. předsevzaté vzata kontribuce za základ, tak že potažníci na jeden zlatý kontribuce přijali plat 1 zl. 40 kr. místo roboty, chalupníci za 13 dní ručních 2 zl. 10 kr., a podruzi za 13 dní 1 zl. 44 kr.132 Poněvadž pak katastr starý grunty Náchodské nízce ocenil, tato výměna či reluice pro poddané velmi výhodnou se osvědčila; a předc někteří statkáři, ba i celé obce, ač husary doháněni, k platu peněžitému přistoupiti nechtěli, svádějíce sebe, že roboty a desátky docela zdarma přestanou. —

V červnu 1799. vévoda Petr churavý na Náchod přijel, odkud po šesti týdnech do Karlových Varů se odebral, a v srpnu opět na zámek Náchodský vrátil. Zotaviv se poněkud, obmyslil chudinu hostinou, když totiž v jízdárně u stolů připravených 160 chudých bylo vyčastováno, a od dcer vévodových s pomocí úředníků, a manželek jejich obslouženo; kníže z výstupku přihlížel (25. srpna). Hostinu tu opakoval 1. září, a tuším vícekrát.133

Všickni, kdož vévodu znali, a já od nich slýchal, velice litovali, že česky neuměl, tudýž s poddanými mluviti a je vyslyšeti nemohl, nad to, že nebyl šťasten u volení osob, kteříž ho obstupovali; žádostiví vlastního zisku překáželi dobročinnosti jeho. Vévoda po návratu z Karlových Varů poněkud ozdravěl, a však na podzim opět se horšil, až i naděje na uzdravení míjela. Když všeliká pomoc marnou se osvědčila, schválili jemu lékaře v Kelnově za Slaným; i dal se do tamního zámečku v měkce ustrojeném nosidle přenésti, kterou službu jemu rychtářové, vždy po čtyřech se střídajíce, prokázali. Zdeť po čtyřech nedělích život svůj dokonal dne 12. ledna 1800, stár 76 roků. — Na voze šesti koňmi, vše černým suknem potaženými, přivezen skrze město na zámek. Po panství vyzváněno všemi zvony po tři dni, načež dne 22. slavné Requiem konáno; potom tělo mrtvé vezeno přes Ratibořice, Hořičky a Brusnici (tu přes noc v kostele složeno) do Zahaně, kdež slavně v hrobce uloženo.

Petr, vévoda Kuronský, Semigalšký a Zahaňský byl cís. ruským generalem jízdy, rytířem řádův sv. Ondřeje a Alexandra Něvského, též Pruského černého a červeného orla atd.134 Panství Náchodské rozšířil přikoupením statku Chvalkovického od svob. pána Dobřenského z Dobřenic r. 1798. za 176.000 zl. —

Vdova jeho usadila se s dítkami svými v Libichově (Löbichau), panství v Starohradsku Saském r. 1796. od ní koupeném, a částečně v Berlíně se zdržovala. Roku 1806. cestovala za příčinou dítek svých do Petrohradu. Příjem její roční obnášel. 105.000 tolarů; neboť car Pavel povolil jí roční náhrady. 75.000 tolarů, nad to brala 30.000 z panství po manželovi. Roku 1809. pobyla v Paříži; r. 1817. na pozvání cara Alexandra v Petrohradě, pak v Mitavě, kdež založila školu pro chudé, a ústav pro šlechtičny znamenitě nadala. Poslední léta trávila zimu v Paříži, léto v Libichově, kdež také dne 20. srpna 1821 umřela a pohřbena byla.

Z dítek, mimo syna r. 1787. narozeného, avšak r. 1790. zemřelého, pozůstaly čtyry dcery:

1.) Kateřina Bedřiše Vilémina Benigna, narozena 8. unora 1781, dědička panství Zahaňského a Náchodského.

2.) Maria Paulina, narozena 19. unora 1782, od roku. 1800. manželka Bedřicha samovládného, knížete z Hohenzollern Hechingen.

3.) Jana, narozena 24. června 1783., r. 1801. provdána za Františka knížete Pignatelli de Belmonti, vévodu z Acerenza, jíž po matce připadlo panství Libichovské.135

  1. Dorota, narozena 21. srpna 1793, od r. 1809. manželka Edmunda Talleyrand – Perigord, vévody z Dino. K této dceři vévoda Petr se nehlásil, ano vydědil ji. —

Na tyto kněžny staří měšťané s radostí zpomínávali kterak co srnky s hradu k městu běhávaly, tu i tam dítky malé do náručí brávaly, je hejčkaly, lahůdkami nadělovaly, sousedské domy, navštěvovaly a chudé obdarovávaly. —


130 Kurland. — Zahaňský = Saganský

131 Léta 1797. hraničářský pluk Brodský více než rok v Náchodě a po panství ubytován; kněz jejich Petr Danjanovič na děkanství. —

132 V smlouvě robotní, dne 3. dubna 1799 dané, vévoda poddaným milostivě slevil 2500 dní potažných a 10.000 pěších s tou výhradou, aby ostatní povinnosti své k vrchnosti tím věrněji vybývali, a práce v potřebách vrchnostenských za slušný plat vykonávali. —

133 Každému mimo polívky dáno půl libry masa hovězího, tolik telecího, bochníček chleba, koláč, pinta piva a 30 kr. na cestu. —

134 Znamenitá byla tělesní síla jeho; rád obdarovával dukátem, však když ho prvé mezi prsty hravě prolinul ve způsob kloboučku třirohéno.

135 Kněžna Jana, děvče ohnivé, zarmoutila velice rodiče své, když v létě 1799. uprchla s Pražanem Arnoldem, jejž vévoda z herce divadelního učinil radou dvorským. Noční dobou s zámku ušli, a v kočáře, v Starém Městě očekávajícím, pryč ujeli. Důchodní Svoboda dobrou stopou zastihl je v Erfurtě Saskem, kdež v hostinci si hověli. Arnold, spatřiv Svobodu, zmizel oknem; kněžna do Náchoda se vrátila. — Svobodovi služba ta špatně se vyplatila, neboť po smrti vévody byl zhola propuštěn; umřel v Žlebích co úředník. —