Josef Myslimír Ludvík

Josef Myslimír Ludvík

J. M. Ludvík, portrét od neznámého malíře

Josef Myslimír Ludvík (2. dubna 1796 Dolany u Jaroměře – 1. ledna 1856, Malá Skalice – dnes součást České Skalice), první obrozenecký historik Náchodska, spisovatel a římskokatolický kněz.

Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově (1808–1813), filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze.

V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou.

Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech (Čechoslav, Poutník, Krok, Rozličnosti Pražských novin, Přítel mládeže, Věnec ze zpěvů, Květy, Časopis musejní a Školník). Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury.

Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce (1824), Věrná ryzka aneb stálost lásky (1825), Romulus, první král Římský od Lafontaina (1827).

V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické.

Rýzmburk

Ludvíkova perokresba hradu Rýzmburka z roku 1836 z Pamětí duchovní osady Studnické

Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!«

Fara v Malé Skalici

Fara v Malé Skalici, kde napsal J. M. Ludvík své Památky

V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí 300 zlatých konvenční měny. Odstěhoval se do Malé Skalice, kde po úmrtí P. Františka Hurdálka (zakladatele Jiřinkových slavností, †1847) žil jako fundatista (duchovní ve výslužbě) a ve zdejší tzv. malé faře pak sestavoval své budoucí historické dílo Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. Vydání Památek se už nedožil, zemřel po mrtvici v Malé Skalici v noci 1. ledna 1856 a byl pochován na maloskalickém hřbitově. Redakce díla se ujal novoměstský děkan Jan Karel Rojek, který v témže roce vydal první díl jeho Památek. Druhý díl měl obsahovat historický místopis, ale protože rukopis zůstal nedokončen, ke knižnímu vydání nikdy nedošlo.

Dílo

  • Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce (1824)
  • Myslimír, po horách Krkonošských putující (In: Čechoslaw 1824)
  • Věrná ryzka aneb stálost lásky (1825)
  • Bašta, strmiště v Saské Helvecii (In: Rozlíčnosti Pražských novin 1826)
  • Romulus, první král Římský od Lafontaina (1827)
  • Paměti duchovní osady Studnické
  • Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho (1856)

Literatura

  • Jan Karel Rojek: Předmluva k Ludvíkovým Památkám
  • Vácslav Řezníček: Lidový soud nad zloději na Skalicku r. 1848. (In: Český lid, roč. XXI, s. 117–121)
  • Jan Müller: Pamětihodnosti panství Náchod, překlad a poznámky Věra Vlčková. Bor, Liberec 2007
  • (VV): Osobnosti Českoskalicka http://www.ceskaskalice.cz/…e/osobnosti/

Díla online