Vavřinec, kníže Piccolomini, 1673 - 1712

Po smrti Eneáše neženatého připadlo panství Náchodské mladšímu jeho bratru Vavřincovi, který však dědictví toho ujal se teprv 2. května 1679 skrze plnomocníka svého Petra. Ant. Machio de Quadiani, uvedeného od komisarův císařských, když kněžna Maria Benigna vládu postoupiti nechtěla; však i tu dle zvláštní smlouvy brala poloviční příjem z panství až do 19. unora 1684, v kterémto čase sekvestrátorem statkův Piccolominských byl rytíř Ferdinand Rudolf Dobřenský z Dobřenic a na Chvalkovicích (1681 — 1684). Roku 1685. odstěhovala se teprv kněžna Maria Benigna do Prahy, a napotom dáváno jí ročně po 4000 zl. —

Po válce 30 leté nejedny vrchnosti, rodem cizé, a jmenem jich úředníci těžkými robotami až pětidenními v týdni poddané obtěžovali, z čehož netoliko nespokojenost lidu pošla, ale i jitření a zjevné zbouření. Tak r. 1680. v Čáslavsku na statcích hrabat Gallas-a a Bredau-a srotilo se 900 lidu selského ozbrojeného, ku kterémuž valně přidávali se vojáci propuštění. I vyslali z sebe několik výmluvných k císaři, ten čas v Praze meškajícímu, kteříž velikou vedli stížnost, že s nimi ukrutněji nakládá se, než s otroky u Turkův a Tatarův, anť jim toliko holý život při hladu ponechávají; kolikráte již doprošovali se milosti císařské, však přístupu nebylo jim dáno, i pročež srotili se nyní proti nátiskům nesnesitedlným; však zbraně ihned odložiti chtějí, pokud jim úleva nějaká bude slíbena. — Než tu dobu již kníže Piccolomini s dvěma pluky do Čáslavska vtrhl, a lid zbouřený po lesích utábořený obklopil; načež vůdce hlavní podle cest věšeti kázal, ostatní pak domů propustil. I nemeškal císař Leopold obmeziti povinnosti robotní. Než duch rozkvašený nedal se ihned upokojiti. Lid selský rotil se i v Plzeňsku a Litoměřicku v počtu 4000 ozbrojených a od vojáků propuštěných ve zbrani cvičených. Osud Čáslavských přiměl je aspoň k tomu, že zboží panské neplenili; ale soustředujíce se v tábor, o tažení válečném rokovali. Když pak mimo nadání Piccolomini na ně přikvačil, a stráže jejich rozestavené zajal, dobou noční odtáhli v krajinu hornatou, nepřístupnou jízdectvu docela, pěším s velikou toliko obtíží, a jelikož zde již prvé veliké zásoby potravní byli nashromáždili, hladu obávati se nemusili. Tuť Piccolomini slovem svým zaručil se zbouřencům, že beze všeho trestu propuštěn bude každý, kdo slože zbraň, vrátí se do obce své; kdoby však tvrdošíjně odpíral, ten smrti hanebné neujde, a majetek jeho zničen bude. — I vrátili se všickni, poslušnost slibujíce, do domova svého. —

Že i v pozdějších dobách živnosti selské břemenem se pokládali, potvrzují tato udání: r. 1688. Václav Nehyba, sedlák v Srbské vysoké, prosí písemně milostivou vrchnost po druhé a to pro Boha, aby se nad ním slitovala, a živnost jeho jiným hospodářem opatřila; „nebo nemám čím živiti ženu a dítky, ani dobyteček krmiti, a neradbych, aby hladem pomřeli.“ — Jiří Linder ze Rtyně žádá, aby z chalupy své do statku na Bohdašín stěhovati se donucován nebyl, anť s ženou churavou a dítky malými nemohlby robotu vykonávati. Příklady takového nuceného přesazování chalupníků na statky daly by se rozmnožiti až do času vlády císaře Josefa II.

Roku 1689. kníže Vavřinec k snažné prosbě dal městu list nadací v řeči latinské,91 který v překladu takto zní:

"Vavřinec Piccolomini de Arragona, z Boží milosti Svaté Římské Říše kníže, vévoda z Amalfi, pán na Náchodě, Statiani a Porrona, převor rytířského řádu sv. Štěpana v Pise.

Hojnější podpory ctnosti nad čest není, aniž trvanlivý může býti řád občanský, čest-li ctnostem se nevzdává. Pročež přečasto zalíbilo se pánům zemským zásluhy poddaných, především pak věrnost jich odměňovati milostmi a poctou, jakož netoliko předchůdcové Naši, pánové Náchodští, ale i nejosvícenější králové Čeští a nejjasnější císařové Římští milému městu Našemu Náchodu jsou učinili.

My pak dobrým a vznešeným jich příkladem jsouce vedeni, — kdež věrní Naši Milí: rychtář, purkmistr, radda a starší obecní, též celá obec města Našeho dotčeného, od otcův a předkův svých neodrodilí, při udalých příležitostech mnohé důkazy věrnosti své podali, a budoucně dávati mají — ctnosti a zásluhy jejich odměniti, a svědectví chvalné jim vzdáti neopomineme. Pročež tímto listem Naším známo činíme vůbec všem a každému, kdož list tento čísti neb slyšeti bude, zvlášť, že řád, práva, nadání a svobody, udělené někdy městu a měšťanům Našim Náchodským, nyní na vždy mocí Naší ustáliti, upevniti a potvrditi chceme, jak to níže psané vyhradění v sobě obsahuje, a sice:

Předně, potvrzujeme list p. Jetřicha z Náchoda, řečeného z Janovic, ve kterém jim postupuje moc odkazovati a obraceti dle vůle dva díly statku, daný r. 1392. v vigilii sv. Ducha; — taktéž list potvrzující toto obdarování od p. Viktorina z Kunstatu jinak z Litic, daný na hradě Náchodě r. 1425. v vigilii Narození Krista Pána a Spasitele našeho.

Druhé, schvalujeme nadání jarmarku na den sv. Martina od nejjasnějšího Jiřího krále Českého, dané v Praze 27. května 1458.

Třetí, tvrdíme list osvícených Bartoloměje a Viktorina bratří z Kunstatu, ve kterém listy předešlé schvalují a povolují, svobodně nakládati i s třetí třetinou statku, daný v Praze na den sv. Marcella r. 1459; — taktéž list vše to potvrzující osvíceného Jindřicha st. knížete Minsterberského a hraběte Kladského, daný v Náchodě v outerý po sv. Havlu 1474.

Čtvrté, potvrzujeme list Jindřicha knížete Minsterberského, hraběte Kladského, ve kterém propouští jim příkopy a náspy městské, však s břemenem opravovati zdi; daný v Kladsku ve čtvrtek po Nanebevzetí P. Marie r. 1496.

Páté, schvalujeme nadání nejjasnějšího Vladislava, Českého a Uherského krále, na druhý jarmark o sv. Víte, dané v Budíně v pondělí po sv. Stanislavu r. 1498.

Šesté, přijímáme list potvrzující p. Jana z Janovic, ve kterém zvoli a svobodu dává Náchodským všem a každému zvlášť, aby mohli všecky a jakékoliv statky své movité i nemovité jakýmkoli způsobem buď za zdravého života aneb na smrtelné posteli komukoliv do tohoto neb jiného města, městečka a vsi prodati, dáti, propustiti, odkázati, aneb dle libosti jimi naložiti; — daný ve čtvrtek, den sv. Martinu zasvěcený, r. 1506.

Sedmé, tvrdíme list . p. Hynka Špetle z Janovic; na Náchodě, daný v Náchodě r. 1533. v úterý po památce sv. Bartoloměje, který potvrdiv předešlá nadání Náchodským, postupuje celé clo o trhu sv. Martinském k užitku městskému, a nad to osvobozuje jich Náchodských, koně, vozy s nákladem a jiné zboží od nich nošené neb vozené ode cla v městě Náchodě i mimo města všudež po celém panství Náchodském. Vyjímáme však z příčin hodných a odvoláváme svobodu, honiti, jakkoli na polnostech a v lesích, k šosu městskému patřících, kterouž sobě zanecháváme.

Osmé, přijímáme list potvrzující nadání předešlá p. Jana z Pernsteina, daný v Pardubicích v outerý na den sv. Bartoloměje r. 1554; vyjma honbu jak výše.

Deváté, potvrzujeme list p. Albrechta Václava Smiřického ze Smiřic, daný v úterý na den Stětí sv. Jana Křtitele, t. j. 29. srpna 1612, který všecko, co předesláno, tvrdí. Vyjímáme však opět honbu, jak výše. A jelikož v tomto lista p. Albrechta Václava další milosti se udělují, které postupem času a z příčin spravedlivých jsou obmezeny a změněny, my ohledem jich opakujíce je ouhrnem, takto vůli svou pronášíme, a sice:

1.) K službě Boží chrám u prostřed města, sv. Vavřinci zasvěcený, s dvojí věží, a venku v Starém Městě sv. Jana se hřbitovem k pohřbům, podobně dům farní a školu s dědinami a vším k tomu příslušenstvím na vychování faráře a učitelův, též na potřeby kostela, domu farního a školy obci měšťanův Náchodských postupujeme a ponecháváme; však zadržujeme sobě a budoucím svým právo podací a což k tomu náleží.

2.) Nepropůjčujeme právo vařiti pivo pšeničné neb ječné, ani šenkovati ho v městě a ve vsích šosovních, ani páliti kořalku; prohlašujíce tímto, že co o pivu odpíráme, i o páleném odepřeno jest.

3.) Clo celé při obojím trhu sv. Víta a sv. Martina městu ponecháváme a postupujeme.

4.) Vysazování a prodej soli k užitku obecnému povolujeme.

5.) Řemesla, obchody a jiné živnosti měšťanům ponecháváme při svobodě předešlé.

6.) Šenkování vína (však s výhradou obmezení, daného od p. hraběte z Pöttingů, o němž níže) s povolením magistrátu a při starém platu z vína k obci dopouštíme.

7.) Chceme, aby město celé se všemi vesnicemi šosovními platu stálého ročně Nám a budoucím Našim 70 sß. míš. a nic více, jmenem obce, odvozovati povinno bylo, z nichž 35 na den sv. Jiří, a 35 na den sv. Havla dávati mají.

8.) Povolujeme magistrátu Náchodskému přijímati kohokoli do spoluměšťanství a v poslušenství k ruce panské, i udělovati práva městského, a taktéž propouštěti z spoluměšťanství a poslušnosti, a osvobozovati platností nezrušitedlnou; což však rozumíno býti má toliko o městě a vsích šosovních.

9.) Připouštíme, aby směli sousedy provinilé a jiní k šosu náležející z mravův slušně kárati.

10.) Neodpíráme vzhledem statku Slanského, kterýž s povolením předchůdcův Našich koupil magistrát a celá obec Náchodská od nejjasnějších a nejslavnějších císařův Rudolfa a Leopolda v hrabství Kladském; i dopouštíme, aby řečená obec všech i jednotlivých spravedlností dle listu tržného na témž statku doslovně a svobodně užívati mohla. Všecko to a každé zvlášť rozumíno budiž vždy bez ujmy a škody Naší a budoucích Našich nástupcův.

11.) Potvrzujeme milosti nejosvícenějšího a nejmilejšího strýce a předka Našeho Octavia Piccolomini de Arragona, svaté Římské Říše knížete a vévody z Amalfi, dle kterých obci města řečeného mýto v branách a clo starodávné z cizích projíždějících koní, vozův a zboží, taktéž užitek jednoho krejcaru z každého žejdlíka kořalky v městě vyšenkované, podobně 15 grošův z každého vědra vína v městě vyšenkovaného jim se pozůstavuje; dáno dne 15. června 1652.

12.) Potvrzujeme kontrakt či narovnání, kteréž dne 18. března 1658 učinil p. hrabě Sebastian Pötting, od J. Mil. Císařské ustanovený kurátor panství Náchodského, a v kterém vyřknuto, aby město toliko 209 věder vína ročně vyšenkovati smělo, — víno vrchnostenské jim k vyšenkování nebylo dáváno kromě hospody naší, kdež víno i jiné všecko šenkováno býti může, — též aby, jak svrchu praveno, z každého v městě vyšenkováného žejdlíka kořalky krejcar k obci byl dáván, a cokoli o mýtu a clech povoleno, také za potvrzené se mělo; však právo várečné nebylo jim povoleno; — i chceme na tento list zvláštní zřetel obrácený míti.

Chtíce pak My k dobrému města tohoto milostivě přispěti, v listu tomto všecko náležitě a patrně jsme vyslovili k ponížené prosbě milých Našich a věrných poddaných, rychtáře, purkmistra, konšelův a starších obecních, též celé obce, a za to majíce, že oni měšťané a obyvatelé tím věrnějšími prokáží se, čím větší milostí od Nás budou obdařeni, po bedlivém uvážení a s raddou věrných Našich, požívajíce jako předkové Naši té samé moci, dané nám v tom od císařův a králův, tomuto městu Našemu Náchodu a jeho měšťanům a obyvatelům, poddaným Našim věrným a poslušným, udělená jim nadání, práva, milosti a staré obyčeje, posud chvalně zachovalé, jak svrchu připomenuto, tímto obnovujeme a tvrdíme na ten způsob, aby dotčení měšťané a obyvatelé věrní milí jich jak v časech minulých, neméně i nyní a budoucně ve všech částích a oddílech užívati, potřebovati a z nich se těšiti mohli a směli bez všeliké překážky; vyjímáme však opět právo podací na děkanství Náchodské, právo vařiti pivo a pálené, a právo honby ve vsích k šosu náležitých; — všecko to a každé zvlášť sobě vyhrazujíce.

Na potvrzení toho list tento Náš otevřený rukou vlastní i jsme podepsali, a pečetí Naší ztvrditi jsme poručili.
Dán na hradě Našem Náchodě v sobotu před nedělí květnou, 2. dubna, roku spásy světa 1689.
Vavřinec kníže v. r.
Petr Dom. de Bartoloni,
panství Náchodského gubernator.
Leonard Sociani,
sekretář.“

O knížeti tomto dopovíme, že skoro stále na panství se zdržoval, zámek letní v Ratibořicích zcela přestavěti a rozšířiti dal, i kaplu v něm upravil, dvůr Risenburský z gruntu vystavěl, a při zámku rejdiště koňské vyzdíti kázal. —

Od něho mají cechové Náchodští listy nadací. —

Tentýž kníže dne 2. července 1694 jel šesti koňmi v kočáru na poutní slavnost do Bohušína; když pak pod Slatinou na most vysoký přes Úpu přišel, most se prolomil, a kníže s kočárem i s koňmi propadl se mezi trámy a mostnice, kdež vězeti musil, až lidé sběhli se a všem pomohli, aniž komu bylo ublíženo. Na památku postavena byla kaplice s vyobrazením této události blíže břehu.

Zasnouben byl 8. září 1688. s Annou Viktorií, dcerou Leopolda, hraběte Kolovrata Liebsteinského, narozenou 1. května 1668. Z manželství toho k dospělosti přišlo šest dítek: Jan, Norbert, Octavius, Maria, Kateřina, a Ludmila. — Do vínku dávala obec dítkám těm v Náchodě narozeným, po 100 sß. i více, a kněžnu do chrámu sv. Vavřince přicházející k úvodu poctívali piskáči hudbou.

Kníže Vavřinec dokonal běh života svého v Ratibořicích dne 22. srpna 1712, stár 56 let.


91 Původní list se nenalézá, nýbrž toliko přepis na velkém archu pergamenovém, ztvrzený od raddy města Hradce Králové.