Pravěk země České

Uprostřed Evropy, co diamant drahý jí na prsou se stkvící, umístil Stvořitel vesmíra naši milou zemi Českou, obsahující 500 □ čtverhranných mil, a přes půlpáta milionu lidí. V okresu svém čtverhranná, rohy svými do čtyr končin světa obrácená, a se všech stran vysokými horami přírodou ohrazená, podobá se široké kotlině, která za pravěku se utvořila, an nynější hory kolem ní puknutím se povynesly, aneb vnitřek její řeřavostí vydoutnal, a povrchek do něho sesul se, a takto vykotlil. Kotlina tato za věky věkóv poróstala travami, stromy, zvířaty všeohromnými, až při všeobecné potopě světa vodou se naplnila, a stala rozlehlým jezerem, chovajícím pak v sobě potvory mořské; a tou povodní netoliko stromy, ale i mnohá ohromná zvířata prvověká se zatopily, a kalem za mnoho věkóv zaplavily. — Po čase drahném promlela si voda z tohoto jezera odtok na severní straně, a vyprúdila jej čím dále tím hlúb, a tudíž ubývalo vody z jezera: skály a vrchy pomalu vyhlédaly z vody, zem osíchala, zřídla a studánky stahovaly se v potůčky, říčky a řeky, a tyto všecky v jediný proud, mohútné Labe. Jezero vyschlo, a kotlina splachem zúrodněná zaróstala opět bylinami, křovím a stromy: jemnými lípami, statnými duby, švihlými jedlemi. Křoví obživlo ptactvem, řeky rybami, lesy všelikou zvěří.

A nyní král všech tvoróv, člověk, přirozenou túhou po lepším puzený, vkročil na kraj té kotliny, a vida před sebú krajinu rozkošnou, zaplesal velmi. I sstúpil dolu, ohlédal ji, a naleznuv půdu žirnou, řeky rybné, a lesy na zvěř hojné, vrátiv se oznámil radostně svým, co šťastně nalezl. A pojav bohy své strážné a rodinu svou i čeleď odstěhoval se do krajiny této požehnané, naší milé vlasti, aby v ní přebýval, a ji vzdělával, i potomci jeho po věkóv věky věčné v pokoji svatém, vzdavše pod lipou vonnou žertvu věkožízným bohóm svým za zdar hojný, vzývajíce jich za ochranu mocnou.

Který to první člověk první sem učinil krok, první podťal strom, první vybudoval byt: to nám žádný jazyk nezjeví více! —