Pozdvižení selské r. 1775.

Sotva že minula drahota, a s ní hlad i přímorek, někteří zlomyslníci podněcovati se jali lid selský proti vrchnostem za příčinou robot a jiných povinností služebních. Hned r. 1773. předloženy byly císařovně Marii Teresii stížnosti jménem lidu od vrchnosti utlačovaného, v nichž prošeno o zmenšení břemen robotních. Vrchnosti naproti tomu předkládali, že zmenšení aneb zrušení robot pro ně byloby záhubou. V zniklé takto při dán zákon (generale) 21. dubna 1774 ustanovující, aby do konečného vynešení všecky povinnosti dle řádu starého se vykonávaly; neboť záležitost ta odevzdána byla zvláštní komisi urbarní. V říjnu 1774. rozeslala správa zemská jakés pravidlo (regulativum), dle kterého prozatímně roboty spořádány býti měly až do konečného vyrovnání od komise urbarní. — Takovéto zatímní opatření (provisorium) přijmouti a veřejně lidu prohlásiti nezdálo se úřadům vrchnostenským, namítajícím, žeby odtud zniknouti mohlo zbouření obecné. Však se toho neubáli. —

V lidu počala jíti řeč o patentu císařském, rušícím všecku robotu, který, prý, od úředníků zlovolných se zadržuje a zapírá; i usnesli se konečně sedláci podněcováni, že mocně přinutí úředníky, by jim zlatý onen patent byl vydán.: — První hnutí šlo krajinou pomezní od Trutnova k Brúmovu. První rocení stalo se dne 23. ledna 1775 v Teplici, jehož náčelníkem byl Antonín Seidel, spolu svůdce panství Polického. Na Brúmovsku rychtářové Šonovský a Ruprechtický v čelo se postavili, i vypálen tam dvůr panský v Dittersbachu, v Šonově pak fara s kostelem. Na Policku vyskytl se Karel Dostál ze Lhoty Machovské v Bílém usedlý co řečník a vůdce. Na Náchodsku převzal náčelnictví Antonín Nyvlt, svobodník a rychtář ve Rtyni, vůbec „Rychetský“ nazýván, u něhož přednější z vesnic okolních i vzdálených, se scházeli, až konečně rychtu jeho i jej obecně „guberno“ pojmenovali, uznávajíce v něm náčelníka českého. Nyvltův pobočník byl opomenutý Karel Dostál, kterýž rozkazy guberna i na okolní panství roznášel, v nichž vybízel, aby všickni sedláci za jeden byli, však od velikého plenění se zdržovali.120 Na den nedělní 19. března dán rozkaz všem rychtářům, aby se na poradu sešli do Rtyně. Slatinský rychtář Václav Řehák však pominuv Rtyně vydal se na zámek, aby se poradil s úředníky. Nad tím zanevřeli shromáždění ve Rtyni, že ještě v noci 50 sedláků na koních pro něho vyslati chtěli, však sešlo z toho, anť se nějakého neštěstí dobou noční obávali; než z rána (20. března) s rychtáři: Havlovickým, Maršovským a Libnětovským přes 300 lidů z Kyje, Radčí, Sedloňova, Červenéhory a jiných vsí do Slatiny zašli, a Řeháka, když se na spis jemu předložený podepsati nechtěl, s sebou k Náchodu vzali, Když pak od Lhotek blízko zámku ku kříži se přiblížili, tuť jiný zástup Kosteleckých, Rtyňských a Batňovských od Trubijova přišedší vrazil mezi ostatní, a hned Řeháka co zrádce přepadli a sbili, až omráčený ležeti zůstal; načež když se spamatoval, doveden byl na zámek do kovárny, kdež ho ještě jeden „zštrejch' holí.“ — Rtyňský Nyvlt, kterýž právě byl přijel, osvobodil sice Řeháka od dalšího týrání, však s večerem v kovárně uložil jemu pokutu peněžitou, že totiž hned zaplatiti musil 11 zl. za útratu v kovárně udělanou, a 4 zl. 3 kr. za víno, nad to měl do 28 vesnic pokuty dát, do větších po 1 zl. 30 kr. a do menších po 1 zl.; z čeho však sešlo, když později Nyvlt do vazby vzat byl.121 Mezi tím úředníci povolujíce nalehání sešlých zástupů, přijali narovnání od Nyvlta podané, a také podepsali, toliko s výhradou „až do přijití komise císařo-královské.“ Narovnání znělo v ten smysl, že „z jednoho usedlého potažní roboty párem koní za jeden měsíc jeden den vybývati povinností jest, a pěší roboty na celý rok z jednoho osedlého šest dní a ty takové chalupy, které jsou bez role, vybývati mají dva dni.“ — Nad to každé obci museli úředníci na papíru kolkovaném dáti revers (úpis), který ku př. na Novoměstsku takto zněl: „(jméno obce) společným sousedům se tímto písebně od úřadu hospodářského uděluje, že jedenkaždý robotující poddaný až do přijití císařokrálovské komisi nic více vybývati nemá, než jak na Náchodském a Chvalkovském panství k vybývání narovnáno mají, které narovnání sobě od „tamní některé obce vyzdvihnou. Při tom také jim se potvrzuje, že o tom císařo-královském patentu, který na Náchodské panství v roce 1771. přijíti měl, zde nic povědomo není, ani zde takový nemáme, anóbrž jestli poddaní chtějí, všechny patentní knihy se jim k přečtení dají. Jakož také všechny vrchnostenské platy k placení až do přijití nadpravené císařo-královské komisi přestávají, a takové také od strany hospodářského úřadu upomínati se nebudou. Ostatně v čem by se lid utisknut viděl, to by na papír postavil a k vrchnosti zadal, načež na všechno narovnání se učiní. Dáno na zámku Novoměstském nad Metují dne 25. března 1775.“ —

O větších výtržnostech v okolí našem nevíme povědíti; lid zdejší nepočínal si tak zuřivě, jako na panstvích jiných, kdež bořili a plenili zboží panské; snad že i vojskem na rychlo přišlým vystřízlivěl, a dokonce nařízením dne 26. března rozhlašovaným, že každý, kdož na odpor postaví se vojsku, ihned jat a dle potřeby i probodnut aneb zastřelen býti má. —

Jelikož nemíníme o tomto po celém kraji Hradeckém rozšířeném pozdvižení mluviti, toliko připomeneme, že z jiných panství v zástupy se srotili, a s kyjmi ozbrojeni ku Praze se hnali, kdež u Chlumce nějaká část do rybníků od vojska vehnána122 , u Prahy však mnozí z nich jati, jiní rozprášili se. Při vyšetřování vyšlo na jevo, že většina přinucena byla účastenství, nejedni bitím dohnáni. Odpraveni byli toliko čtyři náčelníci, kteří se spolu loupeže byli dopustili.

Z Náchodska utrpěl nejvíce Nyvlt Rychetský jakožto vůdce. Poručík s vojskem obstoupil rychtu, a vkročiv do světnice, bambitkou na něj zaměřil, i kázal svázati jej, na vůz naložiti, a s několika jinými, kteří ono „guberno“ činili, do Hradce odvezti (4. dubna); odtud pak do Prahy na Malou Stranu dán do vězení. Tam hladem krocen, stále vyslýchán, a po mnoha útratách opět domů propuštěn, odsouzen byv na dvě léta k práci obecní. Pobočník jeho K. Dostál, zvětřiv dosti časně prach, utekl do Kladska. Navrátiv se později za odpuštění prosil, a toliko vězením trestán byl.

Poslední jiskru nespokojenosti udusila komise dvorská, v jejíž čelo postaven byl generál Olivier hrabě Wallis. Od panství k panství přecházejíc, srovnala poměry robotní. — Maria Teresie toto pozdvižení selské bolestně nesla, a je „skvrnou vlády své“ nazývala; poznavší však pramen neduhu toho nebezpečného, dobrým předešla příkladem, když na panstvích komorních robotu na úrok peněžitý uvedla, a. právo honby, osení rolníkův hubící, vůbec obmezila.


120 Zachoval se opis lístků ode vsi ke vsi rozeslaných, toho znění:

„Od hořejších Němců skázání jak následuje:

za 1. aby se žádný neopovažoval na robotu jezdit buď z platu nebo ne,
„ 2. že oni také nezabraňují na robotu jít ani jet,
„ 3. aby byl každý na tří dni zachystán chlebem, a to aby očekával přistrojen vždycky jak ve dne tak v noci,
„ 4. kdyby uslyšeli hlas na velký zvon, k tomu hlasu aby každý se sešel,
„ 5. kteří by hospodáři svůj příbytek opustili, tak že mají moc vyrabovat a vypálit.“

Odtud pochází také ono pořekadlo v ustech našeho lidu: „Zle bude, až se zase černí Němci zdvihnou.“ —

121 Na odměnu osvobodila vrchnost témuž Řehákovi živnost jeho ode vší roboty na časy budoucí. — Tuto také klademe, že na útraty při „gubernu“ po všech obcích dávati museli sousedé podle numer po 6 kr.

122 Odtud pořekadlo: „Pořídíš co sedláci u Chlumce“; „z hráze do rybníka.“