Opravy a dodatky

Koncovku „óv“ na místě „ův“ psal †Ludvík s počátku na listech prvních; taktéž „ú“ na místo „ou“.

[ Všechny následující opravy byly aplikovány a všechny dodatky byly vloženy do základního textu ]

Str. 3. řádek 1. místo: Chorvatóv čti: Charvatův neb Chrovatův

Str. 6. řádek 12. místo: Coloniam čti: Poloniam

k řádku poslednímu přidej:

U samé Branky jest les, k Šonovu patřící, zván od starodávna: Stražiště, místo tedy, kdež stráž stávala a clo zemské vybíralo se. —

Str. 9. ř. 3. až za Trutnov.

— Bitva ta svedena za potokem Trotinou nedaleko stráže u vchodu do lesa pomezního, totiž cesty úzké vedoucí lesem k Labi u vsi Brodu, a odtud přes Dvůr Králové (tehdáž Chvojno) k Hostin Hradci u Trutnova, a neboli od Brodu přes Kladruby a Brusnici na Trutnov. Bojiště hledati musíme pod kostelem sv. Václava na Chloumku, osady Holohlavské. —

Str. 9. ř. 25. místo: hradník čti: župan

Str. 20. ř. poslední, místo: Licobořský čti: Litoborský

Str. 32. ř. 3. Roku 1336. dne 6. března

Str. 34. Rodokmen tento toliko z listin doplněn býti může; proto klademe tu, co nám přibylo:

Hynek a Ješek bratři z Náchody (synové Hajmanovi) připomínají se společně r. 1360.; zvlášť pak Hynek z Náchoda, řečený z Dubé, na Náchodě r. 1363. 1385. Prázen Náchoda a toliko seděním na Abrzpachu r. 1391. (Abrspachem nejsnáze vládl již r. 1381.) Ješek (Jan) z Náchoda, na Levíně; r. 1359. byl podacím v Hronově, 1367. v Levíně, 1378. v Čermné. (Na Levíně podacím r. 1390. Dětřich z Janovic) R. 1392. pan Jan Náchodský, snad tentýž, v listině Náchodské svědkem se jmenuje.

Str. 35.

Hynek Hlaváč ze Skalice r. 1336., pak v Třebechovicích I.

1. Marketa, vdova předešlého (na Třebechovicích)s syny Hynkem a Václavem vykonala právo podací. Tentýž Hynek II. Hlaváč r. 1368. stal se hromadníkem s sourodci svými (str. 33); umřel před r. 1376.
2. 1. Hynek III. Hlaváč z Třebechovic pod poručenstvím Hynka z Náchoda a z Dubé; r. 1389. samostatný. Vdova po něm Jitka z Meziříčí r. 1407.
3. 1. Hynek IV. Hlaváč z Třebechovic, syn.
4. 1. Hynek V. Hlaváč z Třebechovic, syn. Hynek VI. a Ješek z Dubé a Třebechovic, synové předešlého. Ješek zdědil Žleby a Visenburk po Jiříkovi z Dubé r. 1450.

Str. 35. ř. 2. ze spoda, přidej:

Anežka, vévodkyně Svidnická (dcera Leopolda, vévody Rakouského, od.r. 1368. co vdova Boleslava IV., vévody Svidnického, v držení měst Trutnova a Dvoru Králové až do smrti své r. 1392.) r. 1377. připomíná se co paní podací v Hronově; snad že byla i paní na Náchodě (?); — a když pan Póta z Častolovic, pán na Častolovicích, Richmberku, Skuhrově, Opočně a j. r. 1390. podal faráře v Hronově a r. 1391. oltářníka v Náchodě, pravdě podobno, že i on vládl zbožím Náchodským před Jetřichem z Janovic, jehož r. 1390. v Levíně co podacího známe. —

Str. 35. ř. poslední, místo: 1390 čti: 1392

Str. 36. ř. 6. z Petrspurka — smaž , a polož po slovu: bratra,

Str. 37. ř. 19. přidej: (1. června 1392)

Str. „ ř. 26. a jinde místo: Radechové čti: Radochové

Str. 39. ř. 1. místo: z Panvic čti: z Panovic

Str. 42. dole k 3.) přidej:

Bohuslav Slanský z Doubravice a na Čermné Německé r. 1587. propustil z poddanosti a člověčenství Kryštofa Tifesina ze vsi Pastorkova. — Viz str. 336.

Str. 43. ř. 11. místo: země čti: zemi

Str. 43. ř. 24. místo: měl čti: chtěl

Str. 52. ř. 7. místo: Estlovém čti: ve Stblovém (Zblovém)

Str. 54. ř. 24. místo: 1427 čti: 1425

Str. 56. ř. 17. čára — se přetrhne

Str. 65. ř. 27. stal se, dodej: krok

Str. 79. ř. 19. místo: pobral čti: pobrav

Str. 82. ř. 11. místo: ccc l6 čti: cccc 16

Str. „ ř. 17. místo: girzikě čti: girzikē

Str. 84. ř. 27. místo: Fhuoma čti: Thuoma

Str. 90. ř. 16. místo: položeného čti: položený.

Str. 98. ř. 7. ze spoda: „hladomoře“ smaž.

— Věž pod fortnou, nedaleko schodů zámeckých, při zdi od zámku k městu běžící a posud zachovalá ode dávna sluje : „Hladomoř“..—

Str. 99. ř. 26. k roku 1497 přidej: 14. června

Str. 100. „ 22. místo; (z Cholenic?) čti: z Chobíně. Viz str. 333.

Str. 102. „ 1. čti: Čermná německá (malá)

Str. 120. „ 15. místo: Zehušickému čti: Žehušickému (též na str. 122)

Str. 121. „ 4. od spoda smaž: čti Oto

Str. 123. ř. 2. místo: je čti: jej

Str. 127. ř. 24. místo: svobovná čti: svobodná

Str. 149. ř. 17. a 18. místo: opata Brumovského čti: opat Brumovský

Str. 183. ř. 2. ze spoda místo: Gallus čti: Gallas

Str. 186. ř. 9. s hůry †1644 smaž, neboť r. 1650. ještě žil co arcibiskup v Sieně.

Str. „ ř. 8. ze spoda místo: Octavia čti: Octavio

Str. 187. a 219. Doplňujeme zde, co na dotčených stranách o knížeti Piccolomini povědíno bylo, pokud totiž zprávy bližší jsme nabyli.

Kníže Piccolomini pocházel od Kateřiny, dcery Silvia Piccolomini, šlechtice v Sieně, druhé sestry napotomního papeže Pia II., kteráž r. 1432. provdána byla za Bartoloměje Pizichamoli ze Sieny. (Smlouva svatební na listu pergamenovém posud nalézá se v zámku Náchodském.) Na tohož Bartoloměje přenesl papež Pius i jméno i znak rodu Piccolominského; neboť dvoje psaní od r. 1461. a 1462. dána na hradě Spoletanskénr od Kateřiny dotčené, kdež se podpisuje: „Kateřina z Piccolomini, svatého otce našeho papeže sestra“, v pečeti nese znak Piccolominský, kříž totiž a v něm pět měsíců, s nápisem skráceným: „Bartol. de Picolois.“ — Též se tu nalezá dvoje psaní Antonína z Piccolomini, sestřence papeže Pia II. ze sestry Laudomie; v prvním od r. 1460. podepisaje se: „Antonius de Piccholominibus Sanctissimi Domini Nostri Nepos, castellanus S. Angeli et gentium, armorum Sanctitatis præfatæ comissarius generalis“ — ; v druhém od r. 1461. zprávu dává Sienským, že Jan II., král Sicilský, dal jemu za manželku Marii, dceru svou s vévodstvím Amalfi a hrabstvím Celano, přimnoživ erb jeho znakem z Arragony. —

Z opisu diplomu, nímž Octavio Piccolomini od císaře Ferdinanda III. dne 8. října 1650 povýšen jest do stavu knížecího, toto vyjímáme: Otec, Sylvius Piccolomini, pod Alexandrem Farnese, vévodou z Parmy, sloužil mnohá leta ve válce nizozemské; ve válkách uherských co generál zbrojmistr velkovévody Toskanského statečně vedl vojsko pomocné; konečně město a hrad Bonu v Africe, v nynějším Algirsku, hrdinsky dobyl za bílého dne.

Syn jeho, Octavio Piccolomini, r. 1616. vstoupil do vojska krále španělského v Lombardii; r. 1618. co ritmistr s setninou svou porazil 900 Uhrů u Neuhäusel-u, později u Göttingen v Němcích se vyznamenal; co nejvyšší strážmistr poslán k obleženému městu Breda, na to za podplukovníka u pluku hraběte Pappenheim-a povýšen, a konečně od krále španělského plukovníkem tohoto pluku jízdného učiněn.

Když mír v Itálii byl smluven, vrátil se Piccolomini s plukem svým do Němec, kdež Waldstein, vévoda Fridlandský, zvolil jej za setníka tělesné stráže své, a jemu velitelství v Pomořanech zadních svěřil. — S dvěma pluky do Itálie poslán, v bitvě proti vévodovi Mantuanskému se vyznamenal, a Francouze, pevnosti Casale ku pomoci pospíchající, s jízdou svou porazil. — V bitvě u Lützenu r. 1632. jedenáctekráte s plukem svým postoupil, ač ze čtyř ran krvácel a tři koně pod ním padli. Povýšen za generála jízdy, porazil generála švédského Tub… zajav jej s větší částí sboru jeho. — Při obležení Řezna r. 1634. vyznamenal se opět,— u Nördlingen, kdež s několika pluky celou moc nepřátelskou v stálém boji zadržoval, k slavnému vítězství arciknížete Ferdinanda hlavně přispěl. — Na to s vojskem jemu svěřeným dobýval po sobě města říšská: Dünkelsbühl, Rottenburg, Windsheim, Wertheim, Sviníbrod, též hrad pevný Koburk, načež porazil jízdectvo Hesské, zajav samého generála Dalvig-a s 17 praporci. — Poslán do Nizozemska Španělům ku pomoci, osvobodil obležená města Löven a St. Omer, konečně pevnost Diedenhoven, při kteréž v bitvě dvouhodinné na blízku řeky Francouzy tak silně porazil, že jich přes 3000 na bojišti leželo, a vůdce, nepřátelský jat jest s 5000, všemi děly, zavazadly a mnohými praporci, začež Piccolomini od krále španělského obdržel vévodstvi Amalfi. (Bitvu tu představuje velký obraz na zámku Náchodském.) — Když švedský vojevůdce Banner r. 1640. u Řezna se položil, Piccolomini generala švedského Schlang-a, velícího 3000 jezdcům, tlačil až k Neuburgu u lesa, kdež celý sbor s 30 praporci vzdáti se musel. — Po nešťastné bitvě u Lipska vysvobodil město Freiberg od Švédů; načež král španělský učinil jej velitelem vojsk v Nizozemí, poctiv ho slavným řádem zlatého rouna. — Roku 1648. povýšen byv za polního maršálka, mezi Mnichovem a Tachovem 7 pluků nepřátelských porazil a nepřítele z Bavor vypudil. —

Piccolomini býval též mnohá léta převorem řádu sv. Štěpana v Pise, a protož psával se: Fra (t. Frater) Octavio; — odkudž vzešel omyl některých, že jmenovali a psali jej: František Octavio Piccolomini.

Str. 194. ř. 13. místo: vesnic čti: vesměs

Str. 200. po řádku 12.

Dne 26. ledna 1640 Albrecht Ctibor Pecinger z Bydžina, Albrecht Kapřík z Lesonic a Rudolf Straka z Nedabylic píší hraběti Octaviovi Piccolomini, že od vpádu nepřítele do Čech ze statků svých na hrad Náchodský se utekli, kde již 37. týhoden trvají; a jelikož všecku hotovost svou protrávili, prosí, aby jim potrava potřebná na sečkanou byla udílena.

Str. 202. ř. 5. místo 35 oprav: 69

Str. 202. ř. 6. přidej:

v Kramolné a Trubíjově 7, v Batňovicích 5, ve Vysokově 4, v Slatině 3 aj.

Str. 202. ř. 11 až 13. „taktéž….zkrmili“ přetrhni a čti:

..pluk Polákův dne 22. přes dvě noci přeležel v Babí, a mimo masa, chleba a piva 65 korcü ovsa spotřeboval.

Str. 202. ř. 13. ? smaž

Str. 202. ř. 8 - 6 ze spoda celé smaž a čti:

Na podzim vracelo se vojsko císařské ze Sléz; tak 2. listopadu v Čermné České pluk Charvatův se ubytoval, mimo stravy vynutiv 70 korců ovsa, a 3. listop. v Zájezdě pluk Kolmberský na den a noc spotřebovav mimo stravy 33 k. ovsa.

Město Náchod zúčtilo 941 zl., kdež zvláště ritmistr Hebron od pluku Piccolominského pobyv s 60 jízdnými pět neděl od května v Náchodě, spotřeboval 150 k. ovsa; — Skalice 587 zl., kdežto libra masa počítána po 3 kr., chleba po 1 kr., pinta piva po 3 kr., korec ovsa po 1 zl., pár střevic mužských 35 kr., pár pistol nových 1 zl. 30 kr.

Sepis těchto škod podrobný potvrdili r. 1644. vlastnoručně Oto Hendrich Stoš, svob. pán z Kounic na Holovousích, Hradištku, Vamberce a Potensteině, Albrecht Kapřík z Lesonic a na dvoře v Kostelci nad Orlicí, a Jan Sigmund Sendražský z Sendražic a na Malé Německé Čermné.

Str. 202. a 203. ř. 2. ze spoda — celou závorka přetrhni a takto čti:

(ve Skalici přenocovaly dne 20. ledna 3 setniny dragonů a štáb nejvyššího leitnanta od pluku Gallasova, též podplukovník, všeho 600 osob a 487 koní (útrata 177 zl.), v Mískolezíeh 80, v Zájezdě 46, v Skaličce 46 dragonů, v Újezdci setnina pěší a 78 koní s zavazadly, ve Zliči po čtyry dni 56 jezdců, po tři dni, v Šonově a Třtici 30, ve Všelibech 19, v Červenéhoře 21, v Stolíně 8 a v Žernově 30 jízdných s podplukovníkem; načež 19. unora v Machově 109 koní a 105 pacholků po dva dni a noci se ubytovalo, a v Úpici dne 28. setnina s 85 koňmi; — a ti všickni od obcí zaopatřeni býti museli zdarma.)

Str.215. ř. 11. místo: osných — čti: orných

Str. 239. ř. 2. čárku , smaž po „Rakouské“ a polož za „příkoří,“

Str. 262. ř. 16. ze spoda.

Od června 1745. do června 1746. za příčinou — hladu a následkem horké nemoce v tom čase pomřelo 551 osedlých a 1014 lidí neosedlých. —

Str. 277. ř. 11. místo: Buckersdorf čti: Burkersdorf

Str. 287. ř. 15: místo: starodavné čti: starodávném

Str. 291. ř. 16. místo: vsočivše čti: vskočivše

Str. 291. ř. předposlední místo mimu čti: mimo.