Maria Magdalena Trčková z Lobkovic. 1623 - 1629

Konečně rozhodnuto nad panstvím Náchodským z propadlých statků Smiřických. — Klademe zde úplný zápis z desk zemských. V sobotu po sv. Řehoři (18. března) 1623.

Osvícené kníže a pán pan Karel, vladař domu Lichtensteinského, kníže Opavské a Krnovské, Jeho Milosti Císařské tajná radda, komorník a od J. M. Císařské plnomocenstyím nařízený místodržící v království Českém, ráčil se jest jménem a na místě J. M. C. před úředníky pražskými vyznati, že statek a dědictví J. M. C. kterýž jest po někdy Albrechtovi Janovi Smiřickém ze Smiřic pro jeho proti J. M. C. těžké provinění k ruce J. M. C. konfiscirován, a již J. M. C. vlastní, totiž: statek a zboží Náchodské a Risenburské s lidmi osedlými i neosedlými, aneb z těch gruntův zběhlými, s vdovami a sirotky i spravedlnostmi a robotami všemi, a summou se vší zvůlí a plným panstvím tak a v témž plném právu, v těch mezech a hranicích, v nichžto nadepsané spupné dědictví od starodávna záleží, a tak jakž toho všeho prvé dotčený Albrecht Jan Smiřický buďto po předcích, rodičích a jiných přátelích svých zdědivše aneb od kohokoliv překoupivše a jakžkoliv jinak dostavše, v držení a užívání byl, a jakž jemu dsky zemské na tož panství svědčily, i také jakž toho sám J. M. C. v mocném a dokonalém držení a užívání míti ráčil, nic ovšem nevyminujíc, kromě samých kollatur, jak těch čtyř farních, tak i jiných osmi filiálních, kteréž J. M. C. sobě vymínovati a v moci své vlastní pozůstavovati ráčí, žádného práva, panství, ani které zvláštnosti tu J. M. C. a Kr. dědicům a budoucím J. Mti potomným králům Českým, mnohem pak méně dědicům a budoucím téhož Albrechta Jana Smiřického ze Smiřic, ani sice žádnému jinému na tom všem dále a více nepozůstavujíce, i s svršky a nábytky, k témuž panství příslušícími, a coby koliv odtud odcizeno aneb uptáno býti mohlo, tak jakž smlouva trhová s pečetmi o též dědictví učiněná plněji svědčí, prodati jest ráčil Marii Magdaleně Trčkové z Lobkovic, dědicům a budoucím jejím, a to za summu 205.000 rejnských zlatých, počítajíc každý zlatý po šedesáti krejcařích, a krejcar po šesti penězích malých, úplně a docela zaplacených, a jí téhož nadepsaného dědictví jest ihned dědicky postoupiti ráčil. Spravovati J. M. C. napředpsaný statek a zboží ráčí předně s těmi všemi starými právy, kteréž by se koliv našly, a dále právem zemským tak, jakž země tato za právo má, na díle neb všemi statky J. Mti. C, kteréž v tomto království míti ráčí, třetinou vejš.

A tento vklad na místě a jmenem J. M. Knížecí učinili a vykonali jsou Adam z Valdsteina na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích, Židlochovicích a Miloticích, J. M. C. tajná radda, komorník a nejvyšší hofmistr království Českého, a Vilém mladší z Lobkovic na Bílině, Ježkovicích, Solopiskách a Divicích, J. M. C. radda a komorník, jsouce k tomu od J. M. Knížecí skrze relací a to ke dskám zemským učiněnou zřízeni a vysláni, tak jakž táž relací v kvaternu novém nebeské barvy léta 1623. krále J. M., pánův a vládyk, v sobotu po sv. Řehoři plněji svědčí.64

Nová paní panství Náchodského byla dcera Ladislava z Lobkovic, a dne 8. unora 1588 provdána za p. Jana Rudolfa Trčku z Lípy, pána na Opočně, Smiřicích, Veliši, Lipnici, Světlé, Konicích a j. Paní tato, dobrá jsouc hospodyně, skupovala a frejmarčila statky, zvláště v tomto příznivém čase, kdež mnoho zboží v pokutě připadlo císaři. Tak na př. r. 1624. za Kopidlno a Bartoušov s Újezdem vyfrejmarčila od Albrechta z Valdsteina, knížete Friedlandského, tato panství a statky: Nové Město Hradiště nad Metují, Heřmanice, Vítkovice, Hradiště Heřmanov, Dubenec, Žiželoves, Sadoví, Adrspach, Mízkolezy, Vamberk a Libchavu, načež ovšem připlatila ještě 100.000 tolarů a 17.917 rejnských zlatých.

Ještě r. 1629. sama pro sebe držela Černikovice, Žireč, Smidary a Konice. Sotva že panství Náchodské koupila, i s manželem svým na zámek přijela, kdežto radda a obec městská darem jí obětovala dvě kopy plátna tenkého, za 78 kop míš. koupeného.

Jakkoli Náchodští mnoho utrpěli od vojska v minulých dvou letech, až i zchudli, předc nadevšecko těžce nesli, že jim zastaveno bylo právo vařiti pivo. Pročež sotva že zaslechli, žeby paní Magdalena Trčková Náchod kupovala, již 23. unora 1623 p. Albrechta z Valdsteina o přímluvu prosili, by tato paní, jakožto nová vrchnost, jim práva a výsady jich ponechala a potvrdila. Když pak došla je zpráva, že jim várky budou zastaveny, vyhotovili list p. Jindřichovi ml. Kustošovi z Zubří a Lípky, regentu neb vrchnímu řediteli všech panství Trčkovských v tato slova:

"Vaší Milosti pokorně za to prosíme, že tento spis náš sprostý od nás dobrotivě přijmouti, v dobré obrátiti, a naším laskavým panem zástupcem býti ráčíte.

S velikou důvěrností utíkáme se k V. Mti v takové příčině, kdež jest nám od J. M. pána našeho milostivého skrze psaní J. M. to ve známost uvedeno, že nám várky odňaty budou, aby se tudy J. M. paní naší milostivé vynahradilo, co jest za toto panství dáti ráčila. — Nicméně jest nám i od V. M. to poněkud ústně oznámeno, že o ty várky skrze jednoho člověka, mezi námi obývajícího, přicházíme nebo přijíti musíme; čehož jsme se ubozí lidé nikdy nenadáli, ani při sobě toho vyhledati můžeme, abychom se proti své milé vrchnosti v čem nejmenším pronevěřiti, a s někým tým, kdo by J. M. pánu našemu milostivému aneb J. M. paní naší v čem koli na škodu byl, ve věcech našich obecních raditi a v nějaké závazky nepokojné vydávati měli. Pokudž jest nás kdo tou měrou JJ. MMtem pánu neb paní naší milostivé nevinně zošklivil, na tom nám křivdu činí. Poněvadž pak my ubozí lidé v dědičné moci JJ. MMtí pána a paní naší zůstáváme, a to uznáváme, že JJ MMti pán a paní naše, jakožto vrchnost dědičná naše, tu moc nad námi míti ráčí, netoliko k statku a jmění našemu, ale i k životům a hrdlům našim sáhnouti, a my všecko, co na nás kolivěk uložiti ráčí, povinni jsme podnikati: však předce velikou důvěrnost ku Pánu Bohu, všemohoucímu stvořiteli všech věcí, máme, a tomu se těšíme, byť pak milostivá vrchnost naše uložila tím odnitím várek a živností městských nás trestati, že se předce na nás a na naše ponížené prosby ráčí zase ohlédnouti, a nás při tom všem, co jsou předešlí páni naši, dědiční držitelé tohoto panství Náchodského, této chudé obci nadati, a toho k věčné památce listy svými potvrditi ráčili, zanechati. Protož nevědouce my těchto časů v tak důležité potřebě své u koho jiného k vrchnosti své milostivé o přímluvu starati se, V. Mt. pokorně o to prosíme, že V. Mt. nám chudým sprostým lidem své přispění propůjčiti, a za nás k JJ. MM, pánu a paní naší milostivé dostatečné se přimluviti ráčíte, abychom my při svých živnostech měšťanských a při všech výsadách od starodávna této obci naší nadaných, jako i při těch várkách na budoucí časy věčné zachováni byli. Mámeť za to, když JJ. MM. pánu a paní naší velké zádavy naše a těžkosti dostatečně předloženy budou od V. Mti., že se ráčí nad námi, věrnými poddanými svými, slitovati a námi milostivě naložiti. Naše bídy a těžkosti jsou věru nesnesitediné. Nejhlavnější jsou pak tyto:

1.) Byli jsme nejprvé v létu 1620. od vojákův, kteří s tím nezdárným králem Bedřichem od Prahy utíkali a sem přitrhli, velice zloupeni; a když se pryč uklidili, přihrnuli se na nás, jejich popuzením, lidé nepřátelští, J. M. Cís. rebellové — (totiž z Kladska) —, kteří hradu i města se zmocnili, a s námi jako ti první nakládali. Po nich pak po všech, jsouce od nich co nepřátelé náramně ztryzněni, přišel k nám lid vojanský J. M. císařský u veliké síle, a ten jsme velmi dlouho dosti nesnadně a s mnohou těžkostí vyživovati, na něj peníze hotové vynakládati, na to pak se dlužiti musili, a tudýž v takové zádavy upadli, že mnozí z nás, dokudž živi budeme, z nich se nevyvadíme.

2.) Musili jsme teď od několika let pořád zběhlých mnohé a časté i veliké náklady na císařské vojsko pěší a jízdné, kteří tu skrze Náchod své časté a silné tažení a pochody (marše) měli, činiti a posud činíme, čehožby se na tisíce sčísti dalo.

3.) Musili jsme a ještě pořád musíme pošty, rychlíky (kurýry), komisaře a jiné důstojníky (officíry) a služebníky císařské k nám přicházející a procházející v pohostinu na obecní peníz vychovávati, jim koně i vozy jednati.

4.) Lonského roku, když lidé jízdní v městě, pak ve Slaném, leželi, ten rok co jsme setého obilí zimního i jarního na polích, též trávy na lukách a ovoce na sadech neb jiné věci měli: ta nám zkazili a pobrali, tak že jsme z těch úrod žádného poživení neměli.

5.) Těmi neřestmi naše chudá obec do veliké záhuby přišla, více chudne a město pustne, proto že také mnoho oprav na zdech městských, na bránách a jiných věcech potřebuje, a není již na ty věci odkud co bráti; nebo všickni důchodové obecní příčinou nesmírných útisku přestali.

6.) Silnic k městu Náchodu příležitých, z nichž clo J. Mti. paní naší přichází, opravovati nemůžeme a moci nebudeme, poněvadž sousedům našim šosovním i poddaným dobytek koňský od vojákův pobrán jest.

7.) Město Náchod na nízkém místě bahnitém založeno jest, a když povodně přicházejí, činí veliké škody na předměstích i v městě; neboť domy tím podmokají, hnijí a zkázu berou.

8.) Jsou sousedé naši všickni prodluženi, a žádného zniku k živnosti míti nemohou. A posléz

9.) Že mnozí z nás, a jakořka z desíti jeden, žádných rolí svých nemáme, než toliko prací rukou svých sebe, ženy a dítky své bídně obživovati musíme; a z těch várek, kteréž se tu konají, dosti malého pohodlí, že něco patok dostáváme, požíváme. A kdyby ty várky odňaty býti měly, jížby tu v městě a při městě mnozí z nás, zvláště pak řemeslníci zůstávati a vyživovati nemohli, an prvé již pro nesmírnou drahotu obilí a jiných věcí množství domů tu v městě prázdných se nachází; a opuštěné město nebyloby vrchnosti k žádné pochvale.

Pročež my ochuzení poníženě prosíme a t. d."

Tato jejich dosti pohnutlivá i pravdivá žádost ostala bez účinku, jakož viděti z listu téhož roku 1623. dne 17. října od nich .vrchnosti zaslaného, ve kterém mimo jiné píší: „Jest nám, milostivá Paní, o tom dostatečně oznámeno a poručeno, abychom se várek v pivovaru našem městském obecním dokonce zprázdnili a více žádných piv nevařili; že ty várky V. Mt. ujímati, a k důchodu V. Mti. obraceti ráčíte. Nad čímž jsme my všickni, kteří takových várek jsme užívali velmi zarmouceni, a pro Boha za to prosíme, že nás politovati, a na další časy při těch várkách i při všech jiných svobodách a živnostech městských starožitných milostivě zachovali ráčíte…“

Dále v listu zavazují se, že na místě jedné kopy, již až potud odváděli, budoucně chtějí z každé várky čtyry kopy do důchodu panského dávati; však bez účinku. —

V neděli — 20. srpna — přitáhl nejvyšší strážmistr de la Trapola s lidem jízdným, a v Náchodě přenocoval. Jemu dáno vína za 98 kop, lidu jeho však sousedé složiti museli 2700 kop peněz a 48 korců ovsa, a předc ještě pobrali šaty a jiné věci. Do této částky peněz sebrali Židé 692 kop na samých tolarech.

Kterak lid císařský vojenský vůli svou prováděl, některý příklad okáže. Dne 16. pros. 1623 psala radda města Náchoda p. Slavatovi z Chlumu na Lomnici, nejvyššímu komisaru vojska v Hradecku a Boleslavsku rozloženého, kterak Fr. Morozan, cís. praporečník v Novém Městě s velikým počtem pěších mušketýrův přijel nenadále do Náchoda, dům Mikuláše Kdulíka, souseda a radního, přepadl, a manželku jeho do vězení na Nové Město odvedl, hroze, že ji ještě metlami mrskati dá skrze biřice; a to učinil proto, že nechtěli vyplatiti syna svého, dříve od něho jatého. — Na téhož praporečníka stěžovali i Sendražští a Mezilesští, že se svými vojáky často do jich obce přichází a velikých platů peněžitých vynucuje. — V lednu 1624. proneslo se, že rytmistr z Jaroměře s lidem jízdným do Náchoda vpadnouti se strojí a domy šturmovati chce, zvláště dům p. J. Kosteleckého ze Sladova (Čo. 73); i utekl se tento dne 14. ledna k arcivévodovi Karlovi do Nisy; i posláno 18 mušketýrů Lichtenštejnských z Kladska na stráž či salvaquardu do Náchoda, kteří tu od 18. do 27. ledna pobyli; však pozdě již přišli, neboť hned dne 16. onen. rytmistr s houfem jezdcův přijel, a dům p. Kosteleckého vydrancovati dal bez překážky. —

Další bídy a těžkosti vypisuje list od raddy vrchnosti své podaný dne 16. prosince 1625.

„Vaše Milosti, vysoce urozená paní, paní naše milostivá a dědičná!

Od Pána Boha všemohoucího V. Mti. výborného zdraví, ve všech předsevzetích božského požehnání, veselého a šťastného i dlouho trvalého nad námi panování poníženě a srdečně i věrně rádi přejeme.

Jsme té úplné naděje, že V. Mt. z předešlých žádostí našich ve vší pokoře a poníženosti V. Mti. přednášených tomu všemu milostivě vyrozuměti, a všech našich bíd a těžkostí bedlivě povážiti ráčila. Nebo my ubozí lidé V. Mti. věrní dědiční poddaní po ta všecka léta nepokojná a nad uvěření obtížná o všecko jmění své jsme přišli, vydáváním kontribuce a jiných daní nemálo se dlužili, veliké zádavy na sebe, své ženy a děti uvedli, že z nich nikterak vyváznouti nemůžeme, a mnozí z nás pro nevypravitedlnou svízel a nouzi do smrti zaplatiti moci nebudeme. Živností, řemesel a obchodů žádných neprovozujeme, domy od vojákův zplundrované zpouštíme, a nemajíce od nikud žádného zniku, čím dále vždy větší bídy, nouze i hladu zakoušíme. Mnozí pak z nás, a to téměř napořád, v těchto místech hornatých nemajíce k domům svým žádných rolí, ani luk a zahrad, a tudy také z nich žádného užitku, daní zemských J. C. Mti. náležejících, ano i jiných platů stálých i běžných V. Mti. povinných, nevybýváme, a pro neodvozování jich začasté vězením stíháni býváme. Pokud jsme předešle podle pořádku sousedského živnosti městské vařením piva svobodně užívali, s pomocí Boží předce jsme se obživovali, berně i všeliké jiné daně a povinnosti dle možnosti vybývali, jedni druhých bíd citelní jsouce všemožně se zakládali, ano i pomoci a přispění od sousedův našich okolních na čas potřeby nastalé dostávali, a tak dosti bídně se obživujíce, zádavy své i povinnosti tím snáze vypravovali. Nyní ale to všecko přestalo: načež když zpomeneme, srdce naše velikou žalostí trne, oči slzí a duch se kormoucí, neb jsme o všecka jmění svá skrze lid vojanský přišli. Co jsme byli kol i sobě s manželkami svými z požehnání Božího v potu tváří prací rukou svých nashromáždili, a pomocí Boží k časům nynějším, všech bíd a zádav plným, dochovati chtěli, abychom k tomu po Pánu Bohu svá útočiště měli ve starosti věku svého, toho všeho již jsme zbaveni a téměř na žebrotu přivedeni. Ale co to prospívá a k jaké jest platnosti, poněvadž věc již zběhlá a spravedlivá pokuta Boží vykonala odestáti se nemůže!.

Též pokorně V. Mti. oznamujeme, že jest nám rozkaz císařský oznámen, ve kterém opět daň nová mnohem větší i peněžitá i obilná se nám nařizuje. I ačkoli ochotni jsme milostivé vůli císaře pána všemožně dosti činiti, ale nyní, pro mnohé zádavy za těchto let minulých nás utlačující, nemůžeme. A to předně: My ubozí lidé v místech hornatých přebývajíce, záhon jen ovesný a domy pobořené majíce, zároveň s lidem v kraji obývajícím jednostejně takových dávek obilních dávati nemůžeme. — Za druhé: u nás v městě a při městě — šosovních vsí popleněných v to nepočítajíce — domů pustých a prázdných, z nichž lidé pryč se ztratili, nachází se 42, které domy prázné ke své škodě daněmi zakládati musíme. Mimo to jest tu samých vdov 39, za které také posluhy rozličné vykonávati musíme, an se od nich co vdov požadovati nemohou podstatně jako od mužův. Jiní pak sousedé na polehčení a oblevení berní zpoléhají, až nemajíce více co dáti, od domů svých se vzdalují a ukrývají. Přijde na to, když, čehož málo máme, vydáme, že od svých statečkův bídou a nouzí nuceni ucházeti, a kam nás Pán Bůh obrátiti ráčí, se obživovati, a tak na stará kolena s mnohým úpěním a slzí ku Pánu Bohu vyléváním s manželkami a dítkami svými se toulati a město opustiti musíme. — Za třetí: lonského roku drahně jsme se dlužiti musili, a tím na sebe a živnostky své veliké závady uvedli, že z nich mnozí do smrti se nevyvětíme. Někteří jsme to proto učinili, abychom daně císaři pánu vybývali; jiní abychom po lonské veliké neourodě zase role oseli, odkudžbychom budoucně z požehnání Božiho své vyživení míti mohli. A však jsme to na díle sami vytráviti, a na díle pro daně rozprodati, a tak polí téměř neosetých nechati musili; a když rolí neosíváme, odkud pak své vyživení míti budeme, a co ubozí lidé počneme!? — Na jaře pole napořád neosetá ostanou; nebo jeden druhému nemůžeme již více pomoci ani zrnem ani penízem. Podobá se k tomu, že letos mnohem krutších hladů nežli lonského roku zakusíme. Ač jsme vloni mnozí s ženami a dětmi velikého hladu pocítili, když jsme sobě z neobyčejných věcí, jako z planých hrušek, plev, hlávek chléb strojili, a tu dosti nezáživných pokrmů, což vlastně hovadům náleží, požívali, a tím přílišný hlad zaháněli. Takými nezáživnými pokrmy jsme se potrávili, že nyní to potrávení více nežli morová rána nám škodí a nás hubí; a tak se všech stran úzkosti nás svírají, a jedna bída druhou honí.65

Protož milostivá Paní, všemi prosbami křesťanskými pro Boha poníženě V. Mt. za to prosíme, že nás chudých lidí milostivě politovati, a abychom nad možnost svou k odvozování takových velkých berní potahováni, a s krajským lidem rovnáni nebyli, o to tu, kdež náleží, jednali a nás se milostivě ujmouti ráčíte. Pánem Bohem se v tom dokládáme, a sobě jeho božskou milost před V. Mtí. za svědka béřeme, že v tom žádného obmyslu neužíváme, ale se touto omluvou před V. Mtí. ohrazujeme, v jaké bídě a nouzi postaveni jsme. Kdyby nám třeba všem o hrdlo jíti mělo, a na nás se to dále skládalo, sami od sebe svou možností toho bezelstně dovésti nemůžeme. Pokudž ty a takové těžkosti naše před JJ. MMti. místodržící, raddy a pány soudce J. C. Mti. a krále našeho milostivého předneseny budou, máme naději ku Pánu Bohu všemohoucímu a k V. Mti., že pro odplatu Boží nějakého polehčení užijeme. S tím se V. Mti. ve vší pokoře a poníženosti poručeny činíme za milostivou odpověd V. Mti. snažně prosíce.

Purkmistr, radda a starší obecní
na místě celé obce i obcí šosovních.“

Sedm let již uplynulo od bitvy bělohorské a to smutných pro celé Čechy, neméně i pro Náchod. Vojsko Bedřicha, krále zimního, na útěku z Čech zle hospodařilo v krajině této; ne lépe zachovalo se vojsko císařské, sebrané z rozličných národů, totiž: Němcův, Vallonův, Vlachův a Španělův66 , k tomu po dvě léta neouroda, odtud drahota, hlad a mření; berně a daně z potřeby zemské vždy větší, tak že při jiných poplatcích na vydržování vojska bohatství bývalé pominulo, zámožnost se tenčila, ano nedostatek a chudoba již se uhostily. Nad to císař Ferdinand rozpomínaje se, kterak stavové Čeští jen za příčinou náboženství jeho katolického proti němu, ač korunovanému již králi, se zbouřili, zvolivše sobě kníže kalvínské, ano že po celé dvě století rozmíšky náboženské rušily pokoj a mír zemský, a příčinou byly válek krvavých a plenění země, roku 1624. přísný vydal mandát, aby všickni obyvatelé tohoto království vyznávali víru katolickou; kdoby pak tomu odpíral, na vůli jemu necháno prodati veškeren statek svůj, a ze země se vystěhovati. Veliký byl počet rodin, zvláště panských a rytířských, které z vlasti rodné se vystěhovaly; však i mnozí pánové a úředníci k vůli statku vezdejšímu zůstali v zemi, povrchně ku katolictvu se hlásíce v naději brzkého převratu zemského. Nespokojeni nespokojenost lidu živili, až i přišlo k výstupkům zhoubným. Zvláště na panstvích Trčkovských dálo se puntování lidu, zejména na Opočenském, kdež lid selský v úterý masopustní, dne 7. března 1628, zbrojnou mocí dobyl Města Nového Hradiště nad Metují, zámek slezl a jej vyloupil67 ; načež i k Náchodu zamířil, jak svědčí psaní následující:

"Urozenému a statečnému rytíři p. Jindřichovi ml. Kustošovi z Zubřího a Lípky, panu řediteli všech panství Trčkových.

Oznamujeme V. Mti., panu ochranci svému milostivému, kterak sedláci zpurní, kteří crimen læsæ Majestatis68 zpáchali, pevnost a hrad Novoměstský nad Metují, J. Mti. páně, slezli, zloupili a na nejvejš poplenili, a jak se zpráva činí a skutek patrný nachází, všelikých nepravostí se dopustili, některé lidi i služebníky J. Mti. páně povraždili, a kořist s sebou pryč pobrali. V tom nenadálém neštěstí po zplenění hradu J. Mti. páně Novoměstského ve čtvrtek, první postní, 9. března, psané nám poslali zkázání a znamenitou učinili pohrůžku, jakobychom my se čeho neslušného předně proti Pánu Bohu potom J. Cís. Mti. ano i proti J. Mti. pánu svému dopustili; jak též poselství psané V. Mti. přiložené pro dokonalejší vyrozumění to v sobě šíře obsahuje a zavírá, Kteréhožto poselství tak jsme se ulekli velice, a nevědouce, co před se vzíti, a nedajíce sobě ničemu jinému, nežli samé moci Boží překážeti, ihned jsme beze všeho meškání jisté osoby z prostředku svého na hrad Náchodský k p. úředníkovi J. Mti. pána našeho vyslali, to jemu přednésti davše, a jakbychom dále činiti měli, od něho rady a nás zastání pohledávajíce, i za to, aby k J. Mti. pánu o pomoc lidu vojanského psal, šetrně žádali. Mezi tím, co se naši vyslaní z hradu do domu radního, kde obec městská shromážděna čekala, navrátili, a co jsou tak při p. úředníku vyřídili, nám o tom o všem, že totiž J. Mti. pánu o tom neprodleně psáti bude, vypravovali, tu opět jiní poslové sedlští na síni domu radního k nám oustně mluvili, a, abychom se neprodleně k odpovědi chystali, nás napomínali. My pak, majíce sobě mnoho přísných pohrůžek činěných, že nás všecky napořád, nelitujíce žádného, pobiti, a město ohněm zkaziti chtějí, jim jsme zase psanou od sebe zprávu dali, a z jakých příčin nemohli jsme tehdáž jich jistou odpovědí zpraviti, prodlenějšího času užíti žádali jsme, jak z té zprávy naší, tuto přiložené, vyrozuměti ráčíte. Když pak tito poslové od nás tu zprávu přijali, a s ní se nedaleko města našeho odebrali, tu téměř v okamžení zpurníci od Nového Města Hradiště nás přepadli, po předměstích se rozložili, a že na té naší zprávě jejich nejvyšší officíři sedlští přestati, a nám žádného hojemství netoliko do čtvrtého dne, ale ani za čtyry hodiny dáti nechtějí, v tom se prohlásili. Potom na pátek ráno do města vtrhli, u chrámu Páně se postavili, a abychom se v tom, co míníme, jim otevřeli, nás k tomu předešlou pohrůžkou donucovali; mezi tím pro více lidu svého poslali. — Tu my pro zachování města ano i hrdel manželek a dětí svých tímto jsme je prostředkem s jistou vůlí a vědomím p. úředlníka hradového upokojili a od nás odbyli, pak některé osoby, lidi zahálčivé v sousedstvu nikdy nezůstávající, a jiné maně a náhodou do Náchoda přišlé, všech 20 osob, vybrali, a aby u bran strážili, k tomu přivedli; ale z těch osob od nás zjednaných, když hned na to v neděli první v postě od nás z města Náchoda se hrnuli ti zpurníci, žádného s sebou nevzali. Pročež my ubozí lidé, své milostivé vrchnosti vždy věrní, dříve nežliby se nás nevinných co zlého dotklo, a lidem vojanským císařským trápiti, dopustilo, k V. Mti. se pokorně utíkáme, a ža to pro Pána Boha poníženě žádáme, račtež se dle nás potřebných a již předešle od vojákův zloupených k J. Mti. pánu a tu, kde by náleželo, dostatečně přimluviti a naši nevinnu přednésti; a t. d.

Purkmistr, radda i celá obec
města Náchoda."

Rychle však přikvačil pověstný vůdce vojenský Don Martin Huerda a Nového Města dne 14. března dobyl, kdež při dobývání v zámku prachem mnoho lidu zařičeno a pobito, tak že od dělání šachet dvě kopy dány byly; mnozí buřičové padli v zajetí, jiní se rozutekli; vojáci pak v plen brali, co se jim dostalo69  — Hlavní svůdcové jsou vypátráni, někteří na kolo vpleteni, jiným nos neb uši uřezány a na zádech znak vypálen. Konečně pokuta peněžitá vypsána; tak na panství Opočenské 50.000 kop míš. —

Náchodští žádostí svou napřed položenou neospravedlnili se; neboť když i k nim přitrhlo vojsko císařské a přes noc ostalo, tuť vojáci pěší a jízdní příbytky vytloukali, dvéře, okna a kamna vybíjeli, a šatstvo i dobytek pobrali, nad to i k peněžité pokutě jsou odsouzeni, tak že v běhu šesti let město s vesnicemi splatiti muselo 1200 kop, a ostatní panství Náchodské 7200 kop míš. Však některé, osoby vymíněny byly od této pokuty, jak patrno z dopisu p. regenta Kustoše: „Dle bedlivého povážení porozuměv tomu, že jsou se ohavné té zpoury selské níže psané osoby účastny neučinily; protož aby z takových sbírek na vynahražení škod J. Mti. pánu byly propuštěny, a mezi jiné sousedy města Náchoda a všecku obec s vesnicemi podochrannými pojímány nebyly, jsem je zcela a zouplna osvobodil, jmenovitě: p. Vojtěcha Kapříka z Lesonic na svobodném dvoře v Starém Náchodě, p. Jakuba Špátu (Čo. d. 71), úředníka, p. V. Prušu, důchodního (ve dvoře na Plhově, p. J. ml. Kosteleckého ze Sladova (Čo. d. 73) p. J. Úpického, obročního, p. kr. Rydla, purkrabí a na svobodném dvoře ve Vysokově, p. V. Klamku J. Mti. rychtáře, V. Horáka, primasa, M. Křížka, J. Kroužince a P. Literu.“


64 Jan Kostelecký ze Sladova (někdy vůdce žoldnéřů Náchodských proti Turkům r. 1594.) před soudem vinil r. 1624. Jindřicha ml. Kustoše z Zubří, regenta panství Trčkovských, že zamlčel mnoho duchodů a výnosů panství Náchodského, aby se arcivévodovi Karlu Rakouskému drahé býti zdálo.

65 2. září 1625 Albrecht z Valdsleina nařídil správci panství svých, aby tam, kde lidé morem vymřeli, obílí klidil, kdo může. —

66 Žoldnéřové tito z rozličných krajin světa sebráni; neboť nebylo lehdáž stálého vojska jako nyní; válku řemeslem svým považovali, tudýž lid nebranný přátelský i nepřátelský sužovali, vše brali a loupili, a opět opilstvím a životem hovadským promarnili.

67 Vraceli pak jednotlivci rozličné náčiní stříbrné, šatstvo, peníze. — Jindřich Kustoš; regent panství Trčkovských, ve sklepě za kancelářem zakopáno měl 5000 dukátů, z kterých mu vraceno toliko 964.

68 Zločin urážky Jeho císařské Milosti. — Zde také poznamenáme, že zbouřenci v listech provolávacích podepisovali: „My čtvrtý stav království Českého.“ —

69 V Dobrušce a Křovicích za dva dni pobytí svého, dne 14. a 15. března, pobrali dobytka hovězího 124, ovčího 217 a koňského 20 kusů; i vypočítána škoda na šatstvu, nábytku a dobytku, mimo škod na staveních zdělaných, do 3377 kop 30 gr. českách. — Dne 4. dubna udáno z Dobrušky a Křovic v tom pozdvižení selském usmrcených 22, ztracených 10.