Jiří Poděbradský, správce království Českého. 1456 - 1458

Ve záhubném pro Čechy roku 1420. dne 23. dubna narodil se v Hořovicích — Jiří Poděbradský, slavný napotom správce a konečně král Český. Otec jeho Viktorin z Kunstatu a z Poděbrad, zemřelý v mladém věku dne 1. ledna 1427, matka Anna, dcera pana Jana z Vartenberka; — Pan Jiří, syn horlivého husity a přítele Žižkova, kterýž byl udatně stál ve všech bojích ku straně Táborské a Pražan, ovšem již z mládí lnul ku straně kališnické; však události, které v ten čas hýbaly vlastí, tak mocně působily na vyvinutí se bystrého panice, že sotva 141etého vidíme již s lidem svým v památné bitvě u Lipan (30. máje 1434), ano od té doby na sjezdech a sněmích zemských se účastnil, a nezadlouho i převahy nabyl. Tak hned r. 1435. bylť mezi poslanci, zvolenými na sněmu Českém ku sjezdu v Brně, r. 1437. od císaře Sigmunda jmenován kmetem soudu zemského. Po smrti Sigmundově nepřál králi Albrechtovi, ale stál při králi polském, jakož i r. 1438. svedl bitvu s jizdou Albrechtovou, a že svítězil, odsud u Čechův vzat jest na slovo. —

Brzkou smrt krále Albrechta (27. října 1439) následovalo nové bezvládí; neboť teprv 22. unora 1440 narodil se syn jeho Ladislav Pohrobek. Čechy rozpadly se na stranu katolickou a kališnickou, kteréžto poslednější vůdcem po smrti pana Hynce Ptáčka z Pirksteina stal se Jiří Poděbradský (1444), kterýž by straně své vrch zjednal, s jednotníky svými (3. září 1448) ztekl Vyšehrad, a Prahu vzal, čímž moc vrchní dostala se do ruky jeho, i jmenoval se odtud nejvyšším správcem království Českého; v kteréžto důstojnosti konečně ode stavův celého království stvrzen byl na valném sněmu r. 1452. Když po mnoholetém jednání konečně císař Fridrich svěřence svého Ladislava Pohrobka byl propustil, a Rakušané i Uhři přijali a vyhlásili za pána svého, Ladislav — „mládeneček pěkný kadeřavý“ — slavně přiveden jest do Čech od pana Jiříka, správce, a na hradě Pražském korunován (28. října 1453). Ladislav potvrdil pana Jiříka za gubernatora království Českého, a mimo jiné (20. listopadu) daroval jemu v manství hrady: Náchod a Homoli se vším právem, ve kterém předkové jeho je drželi a požívali; ovšem že si je musel později mocně dobývati na Koldovi, R. 1454. Ladislav král s p. Jiříkem vyjel z Prahy přes Žitavu do Vratislavi, kdež Slezané holdovali jemu, a odtud přes Moravu k Vídni; i vrátil se pan Jiřík do Čech, poručenství maje, aby zemi Českou mocně spravoval do navrácení se zase králova. O této době podáváme výpis z letopisův starých: „Tehdáž země u velikém upokojení bieše: neb ze všech zemí okolních kupci jeli jsú a zbožie všelikteraká nesechu, když se již Čechové byli pospokojili. A všecko jest lacino bylo; strich žita platil 2½ groše, ovsa strich za 3 gr., vajec 14 za jeden peníz; věrtel piva 7 gr., mláto na břeh vozili, malvasí žejdlík za 6 —7 p., vína uherského žejdlík za 4 p., piva starého puol pinty za 1 p. A tak ta lacinost byla i za spravování pana Jiřího i potom také za kralování jeho v Praze za několiko let, že 60 krav bylo za 100 gr., 100 ovec za jednu kopu, kámen vlny za 15 gr., postav sukna Žitavského za 7 — 8 gr., loket sukna za 15 p. a hrubého za 7 p., strich hrachu za 4 gr., húsce chleba veliká za 1 p., věrtel soli za 7 gr., v Litoměřicích dva žejdlíky vína za haléř, a v Praze českého vína výborného jeden žejdlík za haléř.“ —39

Teprv roku 1457. král Ladislav opět do Prahy se vydal, kdež chtěl slaviti hlučnou svadbu s Magdalenou, dcerou krále francouzského, pro kteroužto již byli páni z Čech, Moravy, Rakous a Uher v průvodu 7000 jezdců se vydali. Však všecky přípravy k radovánkám skvostným obráceny jsou v žalost všeobecnou, když Ladislav náhle se rozstonav na hlíze, ve dvou dnech zemřel (23. listopadu 1457); — „a tu byl tak veliký křik, a pláč od lidí takový, jakož někdy veliký pláč byl, když umřel Karel ciesař starý.“ —

Stavové čeští sešli se v sněm na radnici staroměstské, a tu zvolili za krále pana Jiříka z Kunstatu a z Poděbrad, správce zemského, jednosvorně a ihned vedli do kostela Týnského, kdež s velikou radostí zpíváno: „Tě Boha chválíme“ ; — načež do dvoru královského doprovodili (2. března 1458). Později dne 7. máje korunován jest od Protasia, biskupa Olomúckého u přítomnosti biskupův Uherských a panstva koruny České;— druhého dne i manželka jeho Johanna, dcera pana Lva z Rožmitála od týchž biskupův byla korunována. Plakali prý mnozí Čechové radostí, že po Přemyslu, oráči, opět pána přirozeného jazyka Českého za krále sobě zvolili. — Ale na Moravě a Slezsku nejedni protivili se krále nového přijmouti; pročež král Jiří s vojskem do Moravy vyšel — odtud do Kladska. — Z Kladska jel do Náchoda, kdež se zdržel dne 26. července, druhého dne pak do Hradce Králové, kdež konšelé, starší i všecka obec, každé řemeslo pod svou korouhví, vyšli a radostně pod nebesa přijímali, podávajíce jemu klíče od města, a prosíce, aby ráčil k nim jeti „jako mocný král a pán náš.“

Téhož roku také král Jiří zboží své dědičné synům svým postoupil k vladění, avšak i Náchodské štědrostí královskou obmyslil, když jim majestatem latinským, daným v Praze dne 27. máje 1458, povolil jarmark čili výroční trh na den sv. Martina s osmi dny pořád sběhlými. —40


39 Odtud přísloví naše české pochází: „Za krále Holce, když byla za grešli ovce.“ Holec znamená mladíka bezvousého, chlapce, a tím ovšem byl 14 1etý král Ladislav. — Groš tehdejší tolik co nyní 15 kr. stř., peníz 2 kr.

40 11. listopadu 1456 Jiří z Kunstatu, pán na Poděbradech, v ty časy správce a dvormistr království Českého richtáři ve Rtyni, zboží jeho Visenburského, obnovil výsady rychty listem pergamenovým, posud zachovalým.