Jan Václav, kníže Piccolomini. 1712 - 1742

Jan Václav, syn nejstarší, pokřtěný v chrámu Páně Náchodském dne 30. července 1695, dědil panství za 311.116 zl., a že byl nezletilý a na smyslech slabý, odevzdána správa panství matce jeho Anně Viktorii, jíž také dne 8. listopadu 1712 věrnost slibována. — Navrátiv se kníže Jan z ciziny v červnu 1718., chtěl samovolně panovati; poněvadž ale trudná a pomatená mysl jeho přecházela časem i v šílenost ba třeštivost, dne 19. listop. 1720 přijela komissí krajská s jízdectvem na hrad Náchodský, kteráž vládu panství až do r. 1732. opět odevzdala kněžně vdově, o knížeti pak mladém vyřkla, by on k uvarování všeho zlého a za příčinou vykonaných nesmyslností a zpáchaných ukrutností v pokoji hlídán byl od služebníků domácích, maje v společnosti dva mnichy pro útěchu duchovní, a lékaře; odstraněny však museli býti všecky nástroje i zbraň, jimiž by mohl raniti. — Neboť tak jedenkráte kázal služebníkům na pavlač zámeckou vytáhnouti děla, aby město rozstřílel. Roku 1720. vraceje se z Chebu, poranil poddaného p. Udrckého, jehož s 170 zl. odškoditi musil, a r. 1721. ubil vlastního dvormistra svého Jungblut-a, jemuž přiřknuta náhrada 600 zl.

Dne 17. dubna 1721 ráno mezi 3. a 4. hodinou shrnuly se tři bouřky nad Náchodem, hrůza všecko obešla, psi skučeli, dobytek řval, když blesk devětkráte do věže hradní udeřil, mnohé pokoje prošel, v kuchyni všecko nádobí a v lékárně všecky lahve ve způsob silných brokův prorazil, ve zbrojnici mnohé zbraně vypálil, a trouby železné na kopci, jimiž voda na hrad se vede, roztrhal. V tom hromobití a blesku služebník knížecí, přikročiv k oknu, omráčen na zem klesl, a když dva jiní odnášeli ho, z rukou jim vyražen skonal; oba pak popáleni, jeden silně raněn; však zhojili se. Kuchtík běže pro kněze, u věže hromem omráčen; však oživnul. Věž pak velmi vysoká jsouc, až do spoda byla tržena pobořena, a mnohých ozdob kamenných zbavena; při správě snížena o celých 15 loket.

Zdraví knížete nijak se nelepšilo; neboť tak kněžna vdova třetímu synu svému Octaviovi psala r. 1734: „Bratra tvého, knížete Jana, nalezla jsem velmi proměněného; vyhlíží jako kapucín, neboť opět po delší čas nedal se holiti, obočí a vlasy na hlavě stojí mu jako štětiny; k poděšení vyhlíží, a mně k veliké žalosti mé ani ruku nepolíbil, ba ani neuvítal. Kýž ho Bůh pozdraví a obrátí! — “

Mezi tím vláda zemská správu panství od kněžny Anny Viktorie přenesla na zmíněného syna jejího od 5. září 1732, který až do smrti bratra Jana Václava, duševně nemocného, psal se kuratorem a administratorem. Téhož roku sepsána byla každá maličkost na zámku i ve dvořích. V hořejším poschodí zámeckém vším potřebným zaopatřeno bylo 12 pokojů; v poschodí prostředním postoupeno bylo šest pokojů se síní velkou knížeti Octaviovi; kněžně matce, na větší díl v Ratibořicích obývající, dva pokoje se dvěma pro komorné, slečně pokoj jeden, a hraběti Norbertovi dva pokoje s dvěma pro služebníky.92 Za prvních šest let 1733 — 1738. vydalo panství všeho užitku 382.000 zl.; z těch vydáno 110.000 zl. na všeliké daně a potřeby hospodářské, ostatních 272.000 zl. naloženo na výtravu celé rodiny a zplacení dluhů, jichž hned r. 1658. přes 150.000 zl. pod úroky šest ze sta zapsáno bylo do desk zemských. —

Kněžna matka dokonala běh života svého v Praze dne 22. prosince 1738, v stáří 71 let, a pohřbena podle manžela svého v kryptě Náchodské. Paní tato po 20 let spravovala panství samostatně, i přikoupila r. 1719. statek Lhotu Řešetovu za 11.000 zl.; r. 1729. statek Studnici za 24.000 zl.; mimo to r. 1716. panství Kostelec u Křížků za 32.000 zl., které však r. 1729. za 37.000 zl. opět odprodala. Paní tato byla velmi dobromyslná, nábožná a ku chrámům štědrá. Tak i Jesuitům Hradeckým na stavbu nové koleje darovala a odvezti dala 50 sáhů kamene z lomů Chvalkovických; nynějšího poutnického místa u Studánky v Svatoňovicích Malých hlavní jest původkyní a dobrodinkyní. Při pohřbu jejím přítomno bylo netoliko veškeré duchovenstvo z panství, ale i mimo sedmi farářův ze sousedství i mnoho kaplanův. Modlitby a obřady při rakvi konaly se po tři dni. Tehdejší farář Skalický, V. V. Klugar, takové pozůstavil jí svědectví: „Tento dům Páně (Skalický, s farou), jak nyní stojí, zvelebila kněžna milostivá, chrámům štědrá, a pravé víry horlivá Anna Viktoria; a když umlknou ústa, mluviti budou chrámové a kaple i příbytky farní.“ — Rok smrti složili v tento letočet: En sVperl, ante DIeM VICtorIæ VICtorIa eX orbe abIVIt.93

O dítkách jejích tuto klademe zprávu: Norbert hrabě, narozen v Náchodě 5. května 1700, hned v pátém roce věku svého přijat byl v řád rytířů Maltanských čili sv. Jana Jerusalémského, a umřel na Náchodě co cís. komorník a radní při apellací v Praze dne 21. listop. 1746, kdež v kryptě rodinné odpočívá. — Kateřina Marketa, provdána za hraběte Frankenberka ve Slezsku, zemřela nejsnáze r. 1723. — Maria Emilia, jíž se Lhota Řešetova dědičně dostala, dokonala život svůj na svobodě v Praze dne 30. března 1771. — Lidmila, paní na Studnici, provdala se za hraběte Vojtěcha Desfours na Pruhonicích; jejichž syn Josef, jak na svém místě uslyšíme, panství Náchodské vysoudil. Konečně kníže Jan Václav, neozdravěv více, skonal dne 27. února 1742, a v kryptě Náchodské pohřben.


92 Nádobí stříbrné vážilo 120 liber; mezi tím 6 mís, 36 talířů, 72 párů nožů a vidliček; od prádla bylo v Náchodě a Ratibořicích přes 1100 ubrusů a ubrousků, 300 plachet na postele, a j.

93 Bohpomozi, přede dnem sv. Viktorie Viktoria ze světa odešla. — Zde budiž podotknuto, že za vladaření jejího r. 1719. místodržitelství zemské vybízelo, by hrad Náchodský, jehož hradby po válce 30 leté na vyšší rozkaz prachem byly pobořeny, opět byl opevněn hradbami novými pomocí poddaných; k čemu však kněžna nepřistoupila.