Jan mladší Špetle z Prudic a Žlebův, později z Janovic 1497 - 1532

Brzo po nastoupení jeho město Náchod od krále Vladislava obdarováno bylo druhým jarmarkem, načež dán list následující:¹

„My Vladislav z Boží Milosti Uherský, Český, Dalmatský etc. král, markhrabie Moravský, Lucemburský a Slezský kníže a Lužický markhrabie etc.Oznamujem tímto listem všem, že přistúpivše před Nás někteří věrní Naši, prosili jsú nás jménem opatrných purgkmistra a konšelův i vší obce města Náchoda, věrných našich milých, abychom jim pro jich dobré a užitečné jarmark roční dáti ráčili, kteréžto prosbě i také prohledávajíce k tomu, že svrchupsaní měšťané k Nám jakožto ku pánu svému vždycky, věrně a poddaně zachovati se hleděli, kdežto jsouce nakloněni s dobrým rozmyslem a raddú věrných Našich mocí královskú v Čechách jmenovanému městu Náchodu jarmark roční dali jsme, a tímto listem mocně dáváme; tak aby obyvatelé již psaného města nynější i budoucí jích ten jarmark každý rok na den svatého Víta s osmi dny pořád zběhlými jměli, drželi a jeho užívali a užívati mohli tím vším právem a způsobem, jakožto i jiná města v království Našem Českém svých jarmarkův od starodávna vysazených Našich králův Českých i všech jiných lidí všeliké překážky, nyní i v časech budoucích. Protož přikazujeme všem poddaným Našim království Českého věrným milým, abyste obyvatelům svrchu dotčeného města v užívání jarmarku ročního často jmenovaného nikterakž nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, ale při tomto obdarovaní Našem obyvatelé města Náchoda svrchupsaného jměli, drželi a zachovávali bez překážky všelijaké, nyní i v časech budoucích. Však proto chceme, aby toto dání Naše jarmarku nadepsaného bylo všem jiným bez ujmy na jejich spravedlnosti. Tomu na svědomí pečet Naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíne v neděli po sv. Stanislavu letha Božího 1498. a království Našich Uherského osmého, a Českého dvacátého sedmého. (8. Máj.)

Ad relationem Magnifici Domini

de Šelnkergk Supremi Cancellarii

Regni Bohemiæ.“

Manželka páně Špetle Anežka, rozená z Janovic, kloníc se k bratřím Českým — (jejichžto potomci činí nyní obec bratrskou v Herrnhutu čili v Ochranově v Sasích) — r. 1501. koupila dům a zahradu na předměstí u velkého mlýna (nyní čísla 21. až 25) za 35 sß. gr. českých od vladyky Jiříka Letovského z Bišofshainu, i dala to „bratřím starším i jiným k scházení se do sboru k sloužení pánu Bohu.“ Po smrti její pan Jan z Janovic toto dání potvrdil, a spolu ustanovil, „kdoby v tom domě za hospodáře byl, nemá v úřad konšelský a kostelnictva sazen býti;“ i také bratřím postoupil právo, že mohou dům ten prodati (r. 1505.).

Roku 1506. pan Jan Špetle z Janovic potvrdil a rozmnožil nadání Náchodským zvláštním listem:

„Ve jmeno Boží Amen. Poněvadž všickni účinkové smrtedlných lidí z paměti vycházejí a smrtí hynou, hodno jest, aby s opatření lidí nynějších ostavena byla pamět ku zprávě budoucím. Protož já Jan z Janovic a na Žlebích, známo činím tímto listem“….. (vyčítá všecky listy Náchodským dané s krátkým jich obsahem a dodává) ….„nad to nadevšecko vejše touto zvláštní milostí, zvolí a svobodou Náchodské i ty, kdož s nimi šosují, to jest: Starý Náchod, Bílejovec, Rúdné a dva dvorce daruji, a tímto listem mocně dařím a za právo věčné uvodím: aby všickni obyvatelé města Náchoda i těch vsí vejš jmenovaných nynější i potomně budoucí i jeden každý zvláště mohli a moci budou svobodně volně statky své, buďto movité neb nemovité málo neb mnoho, odkazovati, poroučeti a dávati buďto za zdravého života neb na smrtelné posteli bez vejmínky komu koli budou chtíti, do kterého koliv města, městečka a nebo vsi; však tak, aby to takové poručenství, odkázání a dání, jenž slove kšaft, žádným jiným obyčejem nedálo se, než před dvěma nejméně konšely téhož města přítomnými podle starodávní zvyklosti, jakož toho řád a obyčej i v jiných městech královských jest. A to takové mé z milosti odarování má býti a jest tak mocné, pevné, stálé a na časy věčné nepohnuté, jakoby dskami zemskými odemně svrchu psaným obyvatelům bylo vloženo a zapsáno, a to bez mé, dědicův mých i všech potomně budoucích držitelův, pánův Náchodských, všelijaké překážky. Také i tuto zvláštní milost, ne z práva ale z laskavého obdaření, Náchodským činím, a na budoucí věčné časy tímto listem mocně dávám: aby v jarmark, který o svatém Vítě mají za osm dní pořád zběhlých, polovici cla mého dědičného, kteréž na mostě bráno bude, sobě k městu brali, a k obecním půžitkám je obracovali. A při těch všech milostech a obdarováních svobodách mám a chci Náchodské poddané své zachovati, a k témuž dědice své i budoucí pány Náchodské tímto listem zavazuji, aby při tom při všem nepohnutě zachováni a milostivě zůstaveni byli. Tomu na svědomí pečet mou vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu. A pro širší stvrzení a pevnost prosil jsem urozeného pána, pana Viléma z Pernsteina a na Helfensteině, nejvyššího hofmistra království Českého, a urozeného a statečného rytíře p. Mikuláše Trčky z Lípy a z Lichtmburgka, a urozených vladyk p. Beneše ze Sedražic, p. Bavora z Hustiřan a na Neznášově, že jsou pečetě své dali přivěsiti podle mé k tomuto listu. Jenž jest dán na Žlebích letha Pána Krista 1506., ve středu den sv. Martina. (11. listop.)“

V pozdějších letech mnohonásobné bylo nebezpečenství po hranicích; nebo jakož Bartoloměj, kníže Minsterberské (vnuk českého krále Jiřího), nesnadil se s Vratislvskými, od lidů jich časté nájezdy se činili. I byl za tou příčinou položen sjezd do Kladska r. 1512. od pánův Českých, z Moravy, ze Sléz a Pražan, i usnesli se společně, aby těm odpovědníkům nikdy místa nedávali, pakli by na který zámek sjeli, aby ho dobývali společnou pomocí, a je trestali. Tu také smluvili se Vratislavští s knížetem Bartolomějem, a co jim byl škody učinil, to jemu prominuli. Než krátkého trvání byla umluva tato; neboť již na den sv. Bartoloměje Vratislavští se Svidnickými a s knížetem Lehnickým přitáhli ku hradu Skalám knížete Bartoloměje, a na statcích jeho způsobem nepřátelským a válečným se položili, proto že služebníci knížete ze Skal a Adrspachu veliké škody činili, pálíce a berouce Vratislavským a jich pomocníkům. Pražané chystali se ihned ku pomoci, avšak Slezáci po dvou dnech opět se vrátili. — Jaké tu přéháňky a lidu trápení i plenění bylo, vidíme také ze psaní dosti obšírného, ale na kvap psaného, že ani dne ani roku nepoznamenáno, avšak nepochybně k tomuto roku svědčícího od p. Jana Černčického z Kácová na Novém Městě, hejtmana krajského: „Urozenému p. Bohunkovi z Černína, purkrabí kraje Hradeckého … „Věztež, že v hodinu čtvrtou na noc přišla mi zpráva od p. Nathanaela z Černína (na Skaličce) a od p. Jana Sendražského z Městce, kterým bylo dáno od Chvalkovic, žeby p. Kostku a p. Buriana Špetli (syna Janova na Náchodě) jali, a že je ven z zemí nesou, a že již oni, honíce je, tudy jedou k těm horám k Náchodu. Ale jisté zprávy, kde jsou je jali, a jestli jaký původ po nich, kudy je nesou, abych věděl kudy a kam se spraviti, nedali jsou mi věděti, a snad také sami nevědí. Pročež já hned jsem kázal vzhůru býti a k šturmu udeřiti, a poslal jsem na ty strany všudy na Homoli, na Frimburk, na Opočen na Černikovice, aby všudy v těch horách osazovali a lidi pohotově měli, a čekali, pilni jsouce, jestližeby se v ty strany obrátili, aby po nich táhli kdežkoli až na úpad. A sám také jedu tudy k těm horám k Úpici, a rozaslal jsem některých i v jiné strany, budu-li moci jaký původ míti, abych je věděl kam obrátiti; a Vám také, jestli že toho prvé nevíte, oznamuji; což Vám se při tom potřebné zdá, již to před sebe vezmete; a pánům Hradeckým dáte věděti odemne neb od p. Záruby, neb já k němu také jsem poslal, aneb od kohokoli jiného přišla by zpráva, aby táhli tu, kdeby potřeba bylo. Dáno v sobotu ve čtvrtou hodinu na noc.“ —

Roku 1518. Stylfrid Haugvic a na Skalách píše z Hostinného raddě Náchodské, že Fridrich, kníže Lehnické, psal nejvyššímu purkrabí vyznání nějakého lotra na něho, žeby p. Sigmuud Kaufunk (na Homoli), p. Kunz a on Haugvic loupež byli učinili mezi Štivnicí a Homolí v hrabství, pobravše aksamity, damašky, koření a j., a že na Homoli o to se byli dělili; — i žádá o svědomí k ospravedlnění svému. —

Však dály-li se skutečně loupeže z hradův, nebylo divu, že i po krajích lid potúlný loupeží se živil. Psaní páně Viléma z Pernsteina na Pardubicích, Hradeckým dosti živě líčí nebezpečnost tehdejší r. 1520. …„Věztež, že tudy velmi lotrové se rozmnožují, a lidi vraždí okolo Třebechovic a na našich lesích a všudy po království, že hned nedají žádnému projíti, když k trhu lidé jdou neb jedou, i po jiných potřebách svých. Jestli se jim dáme rozmoci, jedno nám sedlákův nakazí, a druhé budeme míti s nimi co činiti; a strach více nežli prvé.“

Roku 1521. usnesla se všecka obec města Náchoda: 1.) Aby žádný nehral ani hry u sebe nedopouštěl, a kdoby dopustil, aby dal 15 grošův k obci, pokuty. 2.) Kdoby hral z obyvatelův, aby dal 10 gr. 3.) Kdoby hral z pocestných, aby dal 5 gr. 4.) Kdoby v tomto sv. adventu přeseděl na pití čtyry hodiny, aby dal 5 gr., a k tomu aby den a noc přeseděl u vězení. 5.) Kdokoli by chodil se šavlí s tesákem neb jinou zbraní, aby mu ji rychtář vzal a do vězení jej vehnal. 6.) Kdoby vystřelil z ručnice v městě, aby uvězněn byl. 7.) Od kohoby vyšel oheň, aby do radnice byl obeslán, a statkem svým aby propadl pánu Jeho Milosti. — Toto usnesení patrně proti výtržnostem zobecnělým čelí. —

Přes 34 let vládl p. Jan Špetle z Janovic, i žil za času třech králův. Vladislav v letech 1471 — 1516., kdež zemřel v Budíně, zdržoval se na ujmu království Českého v Uhřích, kamž Čechové vojska proti Turkům posílati museli, ale i zbouřený proti králi lid uherský k poslušnosti přivedli. — Král Ludvík 1516 —1526. nastoupil vládu, maje deset let věku svého; jsa tedy dítě, a k tomu od Uhrův rozmařile vychován, k napravení země České ničehož neučinil, do kteréž jednou jenom přijel, i zahynul v bitvě proti Turkům u Muháče, kdež padlo 20.000 křesťanů. Stavové čeští shromážděni k valnému sněmu v Praze, na uprázdněný trůn královský zvolili Ferdinanda, arciknížete Rakouského; neboť měl za manželku Annu, dceru krále Vladislava a sestru krále Ludvíka; i byl později také za císaře Římského zvolen. S ním koruna Česká připadla domu Rakouskému.Panoval 1526—1564.