Fiskus královský. 1621 - 1623

Po útěku zimního krále z Čech město Náchod i císařským i Bedřichovým vojskem mnoho utrpělo; neboť kníže Krnovské k ruce krále Bedřicha hrad Kladský vojskem osazený držel; teprv 26. října 1622 Kladsko císaři postoupeno. Nesnáze své vypisuje radda Náchodská listem p. Albrechtovi z Valdsteina poslaným toho znění: (22. března 1621.)

„Nemůžeme opomenouti, V. Mti poníženě ve známost uvésti, kterak jsme my chudí poddaní od lidu vojenského, kteří s J. Mti Bedřichem Falckrabím při Rýnu, z Prahy zpátkem s několika tisíci na koních i pěších sem k nám přijeli, zde se shromáždili, za dva dni a noc u nás se pozastavili, a nám znamenitě velké škody činili: stodoly loupili, obilí ve slámě pod koně stlali, v domích násilně u komor a truhel zámky odtloukli, sklepy vybrali, a kde jen co mohli pobrali, nás ubohé ze všeho zloupivše, téměř nahé nechali. Pak nám ze Slezska a Kladska množství vojákův poslali, kterým jsme se my, poněvadž nejvyšší důstojníci vojanští hned na zámek se dostali, ubrániti nemohli, a potom je jídlem a pitím po několik měsícův pořád stravovati a vydržovati musili a až posavád musíme, kdež oni rovně svou volnost sobě zde provozují, dobytek nočně z chlévů, obilí ze stodol, a co jen mohli pobrali, a nás tak do ostatku zloupili. Pán Bůh rač sám se smilovati; neboť nikdež od žádného ochrany a pomoci dovolati se nemůžeme. Proto že naše milostivá vrchnost — (paní Saloména Slavatová) — od nás nyní vzdálena jest, a my se na ten čas nikam jinám nežli předně k Pánu Bohu a k J. Mti. císaři a králi, a potomně k Vaší Osvícenosti jakožto ku pánu křesťanskému a s vrchností naší ve krevenství spřízněnému pánu poníženě utíkáme a žádáme, an nevinni jsme, že tuto slušnou omluvu naši milostivě k sobě přijmouti, a nás při J. Mti omluveny učiníte. My to Pánem Bohem a dobrým svědomím svým osvědčujeme, že jsme se ku své vrchnosti vždy poslušně a uctivě zachovávali, a J. M. C. vždy za krále Českého a pána svého nejmilostivějšího uznávali a ještě uznáváme, a nikdy proti němu nezhřešili a ještěbychom neradi hřešili, a za neposlušné poddané držáni, býti chtěli; ano J. C. Mti a kdožkoli by nám za vrchnost představen byl a bude, a byť nám i hůl představena byla, rádi všelikou poslušnost zachovati chceme. Paklibychom ale po odjití nynějších vojákův zase jinými poznovu ztíženi byli a je přijmouti musili, račtež nám toho, milostivý pane, důvěřovati, žebychom musili na větším díle, jakby se jen trochu oteplilo, své domy opustiti a žebrotou jíti: jakožby se tak již bylo stalo, kdyby zima nebyla překážela. Protož jsme té důvěrné naděje k V. Mti, že tuto naši poníženou žádost milostivě povážiti, ku prospěchu našemu přivésti, a nás ubohé chudé milostivě ochrániti ráčíte. A my se toho V. Mti všelijak příjemně odsluhovati,, a za V. M. Pána Boha všemohoucího na modlitbách prosili budeme,: aby V. Mti zde, časně šťastného a dlouhého panování popříti, a po této smrtedlnosti věčným životem a blahoslavenstvím dařiti, a tak odplatu nejvýbornější dáti ráčil. S tím se V. Mti v božskou ochranu poručeny činíme a milostivé odpovědi očekáváme.“

(Purkmistr, konšelé, starší obecní
a celá obec města Náchoda.)

A však již čtvrtého dne na to došel jich od správy zemské zákaz, aby nikomu poddanost neslibovali, až jak s nimi J. Cís. Mt naloží; spolu jim oznámeno, že vojáci Slezští brzo od nich odejdou, načež aby žádných nepřijímali ani do města ani na hrad. — Na tyto vojáky vedl si také stížnost Jan Vantrka, nájemník velkomlýnský, žádaje úředníka panství o slevení polovice výmelného, an od vánoc až do května vojákův denně po 10, 15 až 20 u sebe míval, kterým mouku i peníze dávati musil, a nebylo-li hned, i bitím doháněn byl, tak že někdy až po třikráte od nich ubit býval; a protož jim týdně až tři pytle mouky chlebové a věrtel bílé, nad to pak, co dříve si byl uhospodařil, několik set peněz dáti musil; a bylby již pryč odešel, kdyby jej správce byl netěšil slevuňkem a náhradou.

Po vojácích Slezských přišli hned císařští, nebo již v květnu činili sbírku či kontribuci na vojáky císařské, ležící na hradě Náchodském. —

V tu dobu vykonán byl rozsudek císařský nad těmi, kteří zbouření Českého hlavní byli vůdcové a podporovatelé, dne 21. června 1621 na náměstí před radnicí pražskou, 27 odpraveno ze stavu panského, rytířského a městského, jména těch, kteříž byli utekli, na tabule černé jsou napsána a na šibenici zavěšena rukou katovou, na to prohlášení jsou zbaveni cti, života a jmění. Později povoláni jsou všickni, kdož byli vinni při tomto povstání proti králi svému jakýmkoli způsobem, aby sami ke dnu určenému se ohlásili, i přiznalo se jich 728 stavu panského a rytířského, jimž sice ponechán život a čest, však na jmění svém trestáni jsou rozličně, že jedni třetinou, druzí polovicí, třetí vším statkem a zbožím v pokutu propadli. —

Hned po vykonání krvavého soudu pražského ku konci června přibyl sám nejvyšší Albrecht z Valdsteina na Náchod, a 11. července deset práporů pěšího a jízdného proti Kladsku; museli však obrátiti se ke Brúmovu, jelikož hory nad Levínem osazené byly lidem zbrojným, hájícím Kladsko pro krále zimního Bedřicha. Tudýž hned 25. června radda Náchodská psala do měst sousedních, aby k nim na trh ku prodeji přiváželi co jen mají; „neboť od sv. Martina stále až dosavád vojskem, hlavně císařským, obtíženi jsme a nevypravitedlné škody trpíme, tak že jsme se ze všeho všudy vytříbili a vytrávili.“ A dne 14. července táž radda Albrechtovi z Valdsteina psaní stížné zadala, že toho dne shlukly se ženy ze vsí šosovních do města, naříkajíce, kterak jim cís. vojáci zajali muže s koňmi, výplatu žádajíce, „ač nám dříve vše pobrali a některé do naha svlékli.“ —

I po celý rok 1622. město hemžilo se vojskem buď přibývajícím buď odcházejícím za příčinou dobývání Kladska, v němžto statně se hájil hrabě Thurn, někdy vůdce českého vojska stavovského. Na jaře bytovalo v městě a okolí vojsko jízdné po devět neděl, a jen praporečníkovi (Haugvicovi) od obce městské vydáno 1000 sß. míš. Však vojáci kradli a plenili, až v květnu městský písař radní, Lukáš Sadimský ze Šadimi, se dvěma sousedy poslán do Prahy k místodržiteli země České, knížeti z Lichtensteina, (kdež i „pardon“ pro celou obec žádal) se stížností, že vojáci ti nechtí přestati na smluveném platu (stáliť sousedy přes 1200 sß.). V červenci dáno od obce Torquatovi Conti, aby lidem jízdným ve městě příliš obtěžováni nebyli, 400 sß., rytmistru jeho 300 sß., kvartirmistrovi 50 sß. a komisaru jeho (V. Bukovskému z Hustiřan) 20 sß. darem, a leželi tu až do září. Chléb, pivo a obrok dostávali z vojenské zásobnice, ostatním sousedé je zaopatřovali; a předc jim na polích obilí popásli. —

Konečně Kladsko císařským se vzdalo, po jehožto dobytí opět vojska přes Náchod se táhla; tak dne 6. listopadu přibylo sem 15 práporů lidu pěšího knížete Lichtensteina, kteří až do třetího dne zůstali, a pobírali, co se vzíti dalo, nápředně nádoby cínové, měděnné a stříbrné, ba i peřiny, a k tomu z jmění obecného na ně naloženo 2200 sß. míš. Tak i v dolní Radechové ztryznili Tobiáše Čejku, osm kusů dobytka jemu pobravše, ano i těch škorní z nohou jemu szuli.

Vesměs každý soused počítal sobě za ten rok 1622. výloh a škod do 4, 6 až 800 sß., ano V. Vacek, důchodní Náchodský, jemuž dvůr na Plhově patřil, a kterému rozličné nádoby i stříbrné pobráno bylo, osvědčil 1764 sß, škody. Radda městská pod pečetí vzala na svědomí své, že z měšce obecního vydala na lid jízdný pana z Trapoli 2062 sß., knížete ze Sas 3032 sß. a Torquata Conti 824 sß. peněz hotových.