Boček a Viktorin, bratří z Kunstatu. 1458 - 1469

Nalézáme sice, že hejtmané Náchodští od samého krále byli jmenováni, a ve jménu jeho raddu městskou osazovali až do roka 1468.; kdežto roku 1470. jmenuje se kníže Jindřich; nicméně od jmenovaných bratří máme nadání, kteréž tu doslovně klademe:

My Boček a Viktorin Bratřie z Cunstatu, Páni Poděbradští a Náchodští, Známo činieme tiemto listem předevšemi lidmi, že přistúpivše před nás mieštiené miesta našeho Náchoda, lidé naši, prosili jsú nás pokornie, abychom z milosti naši pro polepšenie jich obdarovali je tú třetinú, kteráž na nás iakožto na Pány Náchodské podle jich práva od nich připadala a nám příslušela takovým obyčejem, že ti miestiené, i ti, kteříž s tím miestem trpie a šosují, to jest: Starý Náchod, Bílejovec, Veska a v Rúdném dva dvorcie (sic), ti, kteřížby dietí nemieli, mohli jsú dva diely statku svého dávati a poručiti komužby se jim líbilo na témž zbožie, a třetí diel že jest připadal na pány jich; My častými prosbami jsúce od nich napomínáni a vieru jich, kterúž k nám iakožto k svým pánóm mají, shledavše i chtiece dobrotivost naši, kterúž k nim iakožto ku poddaným našim máme, jim okázati, tuto milost jsme jim dali a tiemto listem dáváme: aby ten třetí diel, kterýž na nás, iakožto na pány jich připadal aneb v potomních časiech připadati miel, při nich zuostal a od nich viece budúcie časy brán nebyl, než aby tak mocni byli s tiem třetiem dielem učiniti a jej obrátiti, kamž se jim najlépe zdáti bude iakožto s jinýma dviema dielama, avšak aby z toho sbožie dáván a nošen nebyl. Take k jich pilné prosbie a vždy hlediece polepšenie řečeného miesta Náchoda a obyvateluov jeho s dobrým rozmyslem tuto milostí jsme je obdařili a daříme, aby v jarmark, kterýž o svatém Martinie mievají, dokudž ten jarmark trvati bude, to jest: za osm dní pořád sbiehlých, polovici cla, kteréž v tom miestie na mostie byloby, sobie k obecným požitkuom aby brali a obracovali. A jiné časy sme jim dopustili, aby z dielu našeho cla spravedlivého, kteréž tu beřem, od každého vozu jeden peniez cla sobie brali na témž mostu. A při tiech v tomto listu psaných obdarováních našich, jimiž to miesto Náchod a obyvatele jeho nyniejšie i budoucie obdařili sme, máme a chcem my iakožto páni Náchodští řečené lidi naše v tiech milostech od nás jim daných zachovati, a jimi jim viečnie nehýbati, k témuž i budúcie naše pány Náchodské, zavazujíce. Take již řečení lidé naši Náchodští prosili jsú nás, abychom jim práv jejich od předkuov našich jim daných potvrdili a je při nich zachovali; takové také žádosti jejich iakož slušné jest nechtiece oslyšeti tiech práv, v kterýchž jest jie slušné zachovati, tiemto listem jim potvrzujem a je při nich milostivie zuostavujem. Tiech viecí na sviedomie pečeti naše kázali sme přiviesiti k tomuto listu. Dán v Praze v sobotu den svatého Marcelle letha od Narozenie Syna Božieho 1459.“ (2. června.)

O panování krále Jiříka zde šířiti se nemůžeme; v to věci poukazujeme na Dějiny národu Českého z péra. páně Palackého; neboť ne Náchodu, ale celému národu náležel slavný onen král, který v těch dobách daleko vynikal nade všecky mocnáře Evropejské. —

V stručnosti zprávy některé zahrneme. Pan Jiří z Poděbrad dvakráte byl zasnouben: 1.) s Kunhutou, dcerou p. Smila ze Šternberka, kteráž, majíc 24 let, skonala na Poděbradech 13. října 1448, dle náhrobku „matka chudých“; — 2.) s Johanou, dcerou p. Lva z Rožmitála a na Blatné, která přečkavši manžela, r. 1475. na Mělníce zemřela. Z dcer svých provdal r. 1459. Zdenku za Albrechta, knížete Saského, a r. 1461. Kateřinu za Matiáše, krále Uherského; — o synech: Bočkovi, Viktorinovi, Jindřichovi starším a Jindřichu mladším jinak Hynkovi, kteřížto tři poslednější r. 1463. od císaře Fridricha povýšeni jsou za knížata říšská, vévody Minsterberský a hrabě Kladský, dálejší bude řeč.

Král Jiří předkem v dobré srozumění vstoupil s sousedy svými, a u vyjednávání záležitostí říšských podílu bral, i nabyl pro moudrost svou takové vážnosti, že r. 1461. na sněm do Chebu položený valný počet kurfirstův, knížat, biskupův, pánův a vyslancův měst z německých zemí se sešlo. Když pak zde za příčinou náboženství domlouváno jemu, by hájil církev římskou dle slibu, odpověd dal v ten smysl: Uznávám papeže za vrchní hlavu církve; vím, že mimo církve není spasení; kacířství žádného nestrpím, ale kompaktáty na sněmu církevním v Basilei Čechům povolené a od papeže ztvrzené, dle nichž Čechové pod obojí přijímající uznáni jsou za pravé syny církve katolické, zastávati chci a budu. —

Velice zavděčil se i samému císaři Fridrichovi; neboť když proti němu, muži pokoje milovnému, měšťané Vídeňští se zbouřili, ano sám bratr císařův, kníže Albrecht, s nimi se spojil, a ve hradě Vídeňském tuze jej obléhali a dobývali, tuť sám král Jiří s synem svým Viktorinem do Rakous vtrhl, císaře osvobodil a s bratrem smířil. (1462.)

Ne tak dařilo se jemu vyrovnání a upokojení starých sporů náboženských. Po Božím křtění r. 1462. vypravil slavné poselství do Říma, v čele kancléře královského, Prokopa z Rabsteina, žádaje o potvrzení kompaktát; však mistr Václav Koranda z Plzně, jeden z poslancův, veřejně zastávaje, že pod obojí přijímati „nevyhnutelně třeba“, v Říme velikého pohoršení způsobil. Papež tehdejší, Pius II., muž učený a věcí Českých znalý, — neboť r. 1451. co vyslanec císařský na sněmu Českém v Benešově přítomen byl, a osobně s Jiříkem Poděbradským vyjednával, nad to pak i dějiny české popsal, známé pod jménem Eneáše Sylvia, jak prvé slul — zavrhnul kompaktáty, jelikož se osvědčily „jakožto zřídlo stálých nepokojů v Čechách; — i vyslal o věc tu do Prahy legata Fantina della Valle. Král nemeškal svolati sněm do Prahy ke dni 10. srpna; když pak tu Fantin před celým sněmem řeč svou učinil, a mnohá potupná slova proti králi přítomnému mluvil, kázáno jemu odstoupiti; na to pak jat, a na Poděbrady do vězení dán byl, kdež seděl několik neděl, až propuštěn a do Řezna odvezen byl. Za tou příčinou a pro hájení kompaktát král Jiří od papeže Pia II. povolán do Říma, by se ospravedlnil, následujícího však roku 1465. od papeže Pavla II. do klatby dán. Ač král Jiří prosebně ku papeži se obrátil, na Turka, nepřítele křesťanstva všeho, s Čechy svými táhnouti se nabídnul, k tomu okolní knížata zaň se přimlouvali, schvalujíce jej co muže pokoje a náboženství milovného: všecko na zmar; klatba byla obnovena a zostřena, ano Jiří království zbaven, všech práv a hodností i s potomky svými za nehodného prohlášen. — Tu mnozí pánové a města v Čechách, na Moravě a ve Slezsku králi poslušnost vypovídali, později německé vojsko křižácké do Čech vtrhlo, a konečně Matiáš, král Uherský, a vlastní zeť páně Jiříkův, do Moravy, chtěje pro sebe dobýti království Českého. Než král Jiří s syny svými Viktorinem a Jindřichem proti těmto nepřátelům vítězně se obhájil, ano r. 1469. krále Matiáše mezi Ronovem a Vilímovem tak sklíčil mocí svou, že musil o pokoj prositi. Však války se obnovovaly ze strany krále Matiáše; i přiměl král Jiří stavy země České, by po smrti jeho za krále zvolili mladého Vladislava, syna krále Polského Kazimíra, (r. 1437. a násl. též za krále Českého od strany s Tábory spojené požadovaného);— nechtě, aby který z synův jeho okoušeti měl trny koruny královské. Sklíčený tak mnohými, dlouhými a těžkými nesnázemi, ulehl v nemoc vodnatost, v kteréž také život svůj dokonal dne 22. března 1471 v 51. roce věku svého. Nedosáhl, bohužel, po čemž toužil a snažil se horoucně: dosíci jednoty svorné v zemích koruny České, potvrzení kompaktát, smíření s papežem a králem Matiášem, — k tomu vysvobození syna milého Viktorina od Matiáše u vazbě držaného. — Pohřben jest na hradě Pražském v kryptě královské podle Ladislava a císaře Karla IV. —

Zdeť ještě některé zprávy Náchoda se týkající dodati musíme. —

Dle pamětí Brúmovských a Kladských r. 1469. František z Hag (?) polní vůdce ve vojště Uherského krále Matiáše, přepadl s 400 jízdnými a 300 pěšími Brúmov a jeho se zmocnil; odkudž čině časté nájezdy po okolí a do Kladska, mnoho městeček a vsí poplenil a vypálil i s klášterem Polickým. Oblehl, prý, i Náchod, kdež však při dobývání hradu a města, maje Vratislavské ku pomoci, nemalou ztrátu utrpěl, totiž: 50 mrtvých a 100 raněných. — V zápisu jednom knihy gruntovní toto nalézáme: „Kuba nozzierz spolu thovarziss nass puoyczil gest Olbramovi spolu susiedu nassemu a dal zaň w geho nuzzi a potrzebu pilnu vij zlathych uherských, a on od sebe ten ssaczunk dáti musil nepržatelom ukrutnym na Brúmov.“

Roku téhož král Jiří proti Matiáši Uherskému na Moravě polem ležel, když prvé na sněmu zemském smluvila se hotovost veřejná v krajích pro obhájení země České, a sice: na Hradecký kraj položeno 900 pěších, 100 koní jiezdných, a mezi těmi aby bylo 12 kopinníkuov a 50 vozuov; a k tomu každému vozu dostane se 18 pěších; z těch aby bylo 13 střelcuov, 4 pavezníci a k tomu vozataj. A ti všickni aby lebky měli s kulkami a s prachem a kopu šipuov, dvoje cepy, dvě motyce, dvě lopatě, dvě sekeře, jedno kopie s hákem a řetěz pod vozem. A tak se dostane take, že máta býti k každému vozu dva jiezdná.“ K zřízení toho voje krajského jmenován byl předkem pan Vilém Krušina z Lichtenburka a na Kumburce. — Služby vyměřeno na čtvrt leta každému jízdnému po osmi zlatých uherských, pěšímu střelci po čtyřech zlatých, a pavezníku po pěti zlatých uherských. Město Náchod vypravilo „vzkázáním královy milosti“ šest mužův ozbrojených, kteří když dne.25. května odcházeli, dáno Matěji Bradáčovi 2 floreny, jedna kopa peněz horských a půl kopy černých, Holému jeden floren a jedna kopa grošův. Dne 1. září opět zaznamenáno, co dáno od obce žoldnéřům, kteří přijeli z vojny z Moravy, totiž: Bradáči 3 sß. a 24 gr., Jiříkovi kožešníku 2 sß. 16 gr., Vítovi 7 šilinků a groš, Kavkovi 2 kopy 40 gr., Matěji Řehákovi doplacena jedna kopa.