Albrecht Smiřický ze Smiřic. 1548 - 1566

Zdá se, že synové p. Sigmunda nějaký čas nedílně vládli statky otcovskými; aspoň to nasvědčuje zápis tento: Léta 1550., jakož „J. Mt. uroz. p. Sigmund ze Smiřic, dobré paměti, dáti ráčil uroz. p. Hanuši. Brodinskému z Brodějovic „sbor“ i s tou zahradou při něm53 ku pravému a dědičnému užívání; to nyní i J. Mti p. p. Jaroslav, Albrecht a Jindřich, bratři vlastní Smiřičtí, dáti a potvrditi ráčili.“

Jaroslav ze Smiřic, narozen r. 1513., zakoupil r. 1547. panství Kostelec nad černými lesy, vzaté z pokuty od krále Ferdinanda Diviši Slavatovi ze Chlumu, za 30.000 kop gr. Milovník turnaje či sedání a jiného dobrodružství rytířského právě při smrti otce svého byl na cestě do Španěl; r. 1555. při slavných kolbách, od arciknížete Ferdinanda v Plzni strojených, předkem se účastnil, načež r. 1556. nalézáme jej u Sihotu v boji proti Turkům. Třem císařům platné prokazoval služby, i zastával úřad královského maršálka, napotom hofmistra 1571. do 1597. Dokonal život svůj v Praze dne 18. listop. 1597, stár 84 leta a v Kostelci pochován. Jelikož mu čtyry dítky v útlém věku zemřeli, ze svých zboží učinil majorat v ten způsob, aby totiž nejstarší z rodu jimi nedílně vládl.

Jindřich ze Smiřic, bratr druhý, zdědil Skály, Navarov a Hořice. Dokonav život r. 1568., pohřben podle otce v Týně nad Roveňskem.

Vnukové jeho ze syna Sigmunda, Jaroslav a Albrecht, poslední rodu svého, vešli v držení všech statků Smiřických; jak později bude povědíno.

Albrecht ze Smiřic, dědic Náchoda a Miletína, kterýž poslednější však r. 1560. prodal za 13250 kop gr. Jiřímu z Valdsteina a na Hostinném, téhož roku zakoupil od bratra svého Jaroslava zboží Škvorecké. Prvé však r. 1555., kdež byl zastával úřad hejtmana krajského v Hradecku, na panství svém Náchodském rozprodal množství ulehlí a pustin, od časův husitských ladem ležících, i ač za levný peníz bylo prodáváno, předc nad 3000 kop gr. pr. se sešlo. —

Na ukázku poměru vrchnosti k městu sdělujeme zde opis listu pod pečetí daného:

„Já Albrecht ze Smiřic a na Náchodě. Náchodští věrní moji milí. Jakož jest Jan Huček, rychtář volený pro vejstupky své byl na ten čas s něho úřad rychtářský poodložen; však maje nad tím nade vším pozor, jakby mezi vámi řád býti měl a svornost, milost a láska, nechtě tomu, abyste sami, majíce dobrého stavitelé býti, rušitelé byli: protož jest vůle má, aby on, Jan Huček, zase ouřad rychtářský na se přijal a takto aby se choval: Což jemu z poručení mého, nebo, místo mé držící, ouředníka rozkázáno bylo, aby hned tak činil a jináč nic; k tomu ouřad, konšelé Náchodští, též cožby jemu rozkázali, jakž se při úřadu svém chovati by měl, aby tak činil; vězně, kterékoli by měl, jakby měl je vazbou držeti a k nim se chovati; a na své hlavě nic aby nezavíral, než to, pokudžby závazku jeho náležité bylo, a ve všem konšeli se řídil, je v poctivosti měl, to do něho míti chci. A vy konšelé zvláště sami na sobě příklad dávejte, těch všech k..…věcí za nechajíc, to do vás míti chci. Hospodář města nad tím nade vším obzvláštní pozor ať má, a toho ničehož ať se nepřehlídá, chce-li sám trestání odemne ujíti. Říha krajčí ten se k závazku rychtářského propouští. A to zvláště míti chci, kdyžby koli tento rychtář volený doma nebyl a po své potřebě odšel, starší obecní, kteří jsou, ku kterému by kolivěk žílu přines a úřad mu svůj porúčeje, aby bez výmluvy, to k sobě přijal, a on rychtář má hned purgkmistru oznámiti i o svém odchodu. To všecko v pamět složíc tak se zachovejte. Dán na zámku Náchodě v pondělí před památkou sv. Tomáše, Apoštola Páně, leta etclij°.“ (1552. 19. pros.)

K roku 1560. zachovala se pamět o trojí veliké povodni, kdež příval rybníky „pilný a obecní“ protrhl, a převelikou škodu způsobil; zvláště pak na den sv. Jana Burjana voda i do města tekla proudem.

Roku 1562. pan Albrecht Smiřický přikoupil od paní Kateřiny z Hustiřan a na Bartoušově ves Zájezd a dvůr kmetcí, krčmu výsadní, kovárnu, krám masný, a clo i se vším příslušenstvími za 1500 kop gr. dluhu.

Ve válce Turecké, která v těch dobách skoro bez přítrže trvala, účastnila se šlechta česká velmi horlivě, osvědčujíc i starodávné hrdinství i horlivost náboženskou proti nepříteli všeho křesťanstva; neboť tehdáž s potupou bylo seděti doma na statku svém panském, kdež jiní krajané při nebezpečenství obecném krváceli pod meči nevěřících.

Tak i pan Albrecht do Uher se vydal; vrátiv se však z boje, v mladém věku skončil běh života svého na Náchodě dne 6. pros. 1566, a v chrámu Páně sv. Vavřince pohřben jest.

S Hedvikou, dcerou p. Jana Zajíce z Hasenburku, zplodil čtyry syny, z nichž Sigmund r. 1558. předemřel, Albrecht r. 1567., a Jaroslav r. 1570. otce cestou smrti následovali, jediný Václav došel věku dospělého; tři dcery pozůstalé provdané i Maruše za Viléma z Valdsteina na Heřmanicích nad Labem (matka proslulého Albrechta, vévody Fridlandského), Anna za Albrechta Slavatu z Chlumu na Chrasti, a Kateřina za Lukáše z Žerotína, po druhé za Jana z Řičan.


53 Jelikož čeští bratři, Pikarti nazýváni, k rozkazu krále Ferdinanda ze země byli vypovídáni, sbor bratrský v Náchodě připadl opět na vrchnost.