Přeháňka Pruská r. 1778

Smrt kurfirsta Bavorského Maximiliana Josefa, bezdětného, (30. pros. 1777) zavdala příčinu k válce bavorské, aneb dle pojmenování lidu zdejšího: k přeháňce pruské. — Maria Teresie hlásila se po dědictví krajin těch, které k Čechám a Rakousům patřily, však lénem kurfirstům Bavorským postoupeny byly; Bedřich Pruský však, zarytý Rakouska nepřítel, odpíral ihned písemně i válečně. Dvojím proudem vojsko Pruské vešlo do Čech. Princ Jindřich, bratr králův z Lužice, vešel do Litoměřicka, a postoupil až k Mimoni v Boleslavsku, kdež však Laudon proti němu položil se u Mnichova Hradiště v tábor pevný, že ničehož podniknout nesměl, leda že, dle slov spisovatele současného, válčil s obilnicemi a sklepy vinými, týraje úředníky, měšťany a sedláky, až konečně s nepořízenou přes Lovosice do Sas se vytratil. — Druhý voj vedl sám král. Dne 4. července 1778 položil se táborem na vrších pod starým někdy hradem Homolí; dne 5., v neděli, postoupil s jízdou přes Levín, a právě o velkých službách Božích s hudbou hlučnou do Náchoda vešel, odkudž téhož dne z rána husaři, položivše zde od neděle květné do Skalice byli odejeli. Bedřich postoupil za Náchod na Kramolnu, kdež se až do dne třetího ubytoval v chalupě u kapličky (č. d. 39), k Vysokovu patřící. Téhož ještě dne osmělilo se as 200 husarů Pruských u pivovaru přes Úpu až k faře Skalické. — Druhého a třetího dne vešli další sbory armádní do Čech vedením prince Brunšvického a generála Tauenzien-a, i rozložili se táborem na starodávném Dobeníně nad Bránkou až po Trubijov, Lhotky a Starkoč, hlavní stráž majíce na kopci ovčáckém. — Anť sobě Bedřich byl Vlčkovice za místo hlavního táboru vyvolil, hned dne 6. vojsko, hlavně jízdectvo s děly, v trojím oddělení k Vlčkovicům vedl, a sice: první přes Studnici, Žernov, most Risenburský k Vesci; druhé přes Zblové, Zliči, most Ratibořický k Heřmaničkám, a třetí přes Úpu u pivovaru Skalického podle fary na Zájezd, kdež spojení zástupové přes Mískolezy a Chvalkovice na stanoviště své pokročili. Král na Kramolnu vrátiv se, dne 8. odešel opět s dvojím vojem, s prvním přes Studnici a Mískolezy k Vlčkovicům, druhý táhl přes Heřmaničky na Svinišťany, kdež se rozložil po vrchu Sebuči až po Krabčice; i přišlo téhož dne před Dolany k seči krvavé mezi jízdnými poslední zástup nepřátelský (10.000 mužů) pod generálem Bylovem přitáhl dne 11. a 12., a rozložil se mezi Kleny, Zličí a Skalicí, maje stráž svou u kapličky nejsv. Trojice. Vojsko záložní tvořil sbor 8000 mužů pod generálem Wunschem, rozložený na Dobeníně, aby chránil spojení s Kladskem. Takto od Vlčkovic až k Náchodu soustředěno bylo přes 100.000 Prusů. —

Vojsko císařské pod vrchní správou maršálka Lascy, u přítomnosti císaře Josefa ve Smiřicích obydlivšího, rozloženo bylo po Labe a Metuj od Vrchlabí, kdež v pevném táboru u Hostinného velel generál ď Alton, až pod Opočen. Hlavní střed byl u Jaroměře, podporován od pevnosti Hradecké a sesílen 21 polními ohradami opevněnými a s 300 děly. V Bohuslavicích hlavní stan měl generál Wurmser, muž to hrdinný a u válčení šťastný, kterýžto nájezdy svými nepříteli pokoje nepopřál. —

Dne 7. července z rána o hodině 5. odvážila se tlupa husarů od Říkova skrze Skalici ku Klenům na zvědy, tu však Prusové z bažantnice Dubenské vyřítili se, by je zaskočili, a dohonivše je ve Skalici u rohatky mýtní, sečmo se dostali a šťastně 23 husarů s dvěma důstojníky raněnými jali. Důstojníci přivedeni do Náchoda na děkanství, kdež generál pruský hospodou se rozhostil.

U příchodu vojska pruského do Čech byloť sice v Náchodě hlučno, ale také smutno až běda! — Již dne 13. uložil král výpalného na celé panství 24.000 tolarů ve stříbře a zlatě, dukát po 2 ½ tolaru počítaje. Po třídenním prošení konečně u samého krále ve Vlčkovicích, o úlevu, složilo město 2000 tolarů od sousedův vypůjčených. Však nebylo, na tom dosti; neboť mělo město celou summu vyplatiti, a na poddaných si vyupomínati; že pak s toho nebyli, za rukojmě vzati děkan Václ. Kadanský, purkmistr J. Khol a správec Fritz, a na Kladsko do vězení odvedeni; úřadu městskému na exekuci dán důstojník s šesti muži, a nad to tři měšťané uvězněni na zámku. Pan děkan ve vazbě ochuravěl, a dne 14. října ve Kladsku zemřel, načež sice správec Fritz domů propuštěn byl, purkmistr pak do Hlohova zavežen, odkudž teprv roku příštího se navrátil.

Na zámku zřízena nemocnice, do které denně čtyři mužští a osm žen k obsluze posíláni býti musili; pod Plhovem zřízeny pekárny vojenské. —

Menší šarvátky, nájezdy a přepady častěji sice udály se, největší, když v noci na den 16. července císařští od Bohuslavic přepadli tábor pruský na Dobeníně, kdež s obou stran stříleno z děl, a mnoho krve prolito, až císařští odejmuvše nepříteli několik děl a několik zajehlovavše přes Metuj, zpět se vrátili; — však hlavní vojska nečinně proti sobě ležela, neboť nedůvěřoval si Bedřich, udeřiti na Rakušany, anť pevně byli postaveni; aniž povedlo se lsti jeho, vyvesti je z tábora; než on sám nucena se viděl, vojska svá přeložiti. Z neřádu totiž lidského i dobytčího netoliko za dnů horkých povětří se nakazilo, ale i na miliony rozličných mušek se vylíhlo, kterým lze nebylo odolati, když lid i dobytek náramně sužovaly.¹ Nad to nemoha král, jako někdy, vojska svá po Čechách rozložiti a je v zemi špížovati, musel potravu všecku dávati přivážet přes hory ze Slezska, a netoliko s obtížnostmi, ale i mnohým nebezpečenstvím; jakož v noci od 5. na 6. srpna sbor několika set husarů císařských, od generála Wurmsera vyslaných, u Viserova za Dušníkem přepadl 240 vozů s moukou, které spálil a 60 Prusů zajal; — též nastalo mření na červenou²; — i přeložil tábor svůj k Zárovu, kdež r. 1745. štěstí válečné jemu přálo. — Po šesti nedělích hnulo se všecko vojsko dne 15. srpna o dvou hodinách ráno pří hustém dešti, taktéž i z ležení Skalického od rybníka Roveňského až k dubině Rousínu. Generál Bylov (Bülau), posnídav na faře kávu, a poděkovav faráři za duchovní službu, vojákům jeho katolickým konanou, jakož i díky přijav od faráře za prokázanou chrámu i městečku ochranu, vedl vojsko své přes Hořičky k Brusnici a Studenci k voji hlavnímu. —.Však Bedřich i od Zárova ničehož provésti nemohl, an vojsko císařské proti němu v tábor pevný se položilo u Olešnice pod Hostinným; s nepořízenou počal tedy k Slezsku se vraceti od 8. září, a pobyv blízko hranic, dne 15. října na. dobro přišel do Landshutu Slezského.

Téhož 15. srpna, jak nahoře, i generál Wunsch opustil tábor na Dobeníně, a přes Náchod za Levín na vrchy odtáhl; za ním v patách přikvapilo vojsko císařské v takovém počtu, že domy naplnilo. V brzkých dnech pouštěli se naši do šarvátek s Prusy; tak za tmavé noci od 1. na 2. září přes Čermnu a Olešnici přepadli je u Leštné krvavě, načež Prusové dne 15. k Viserovu ustoupili, a 6. října do Kladska na přezimování se odebrali. — V listopadu měsíci rozložen byl kordon neboli zátah vojenský proti Prusům po hranicích Slezských a Kladských. —

V tom čase dály se veliké přípravy, aby z jara válka s větší silou vedena býti mohla. Čechy postavili 20.000 rekrut či nováčků vojenských, a dodali potravy 600.000 centů mouky, 1,800.000 měřic ovsa a 1,400.000 centů sena mimo znamenité daně válečné. —

Nastal rok 1779., a již v lednu vojska se třela při kruté zimě. Velitelem kordonu na straně zdejší byl generál Wurmser, který hlavní stan svůj v Městě Novém Hradišti nad Metují rozbil. Již dříve husarský pluk Wurmserovský při mnohé příležitosti nepřátelům škodil; i sám generál Wurmser u Dittersbachu přepadl pěší pluk Thadden, jemuž všecky prápory pobral. — Pruský generál Wunsch chtěje vytlačiti vojsko naše z císařského Slezska, aby tak zjednal volný přístup do Moravy, přibral k sobě znamenitou, část vojska z Kladska. Toho použil Wurmser, aby se Kladska zmocniti mohl, i zamýšlel dobýti Bystřice města a srubu opevněného u Štivnice. Bystřice, opevněná nějakými hradbami, hájena byla plukem pruským Luk. K tomuto městu přiblížili se v noci dne 17. ledna dva plukovníci císařští, hrabě Pallavicini a baron Alvinzi, a když byli hradeb dobyli, nedbajíce deště nepřátelské střelby, brány rozrazili, do města se vedrali, a celý pluk s generálem princem z Hessenphilippsthalu, bez 200 utečenců, zajali. — U Štivnice nalézal se srub (blokhaus) širokým příkopem obehnaný a dvojí řadou palisad čili kolů plaňkovaných ohrazený s pruskou posádkou .60 mužů. Generál Wurmser osobně srubu toho zmocniti se zamýšlel; však velitel pevnosti Kladské, dobře jsa zpraven, celý prápor vyslal k obhájení srubu. Tomu zabránili musel Wurmser, a protož v čele tří divisí husarů na onen prápor udeřil, kterýž se byl při útoku do čtverohranu srazil. Aby pak čtverohran ten statně odpírající rozraziti mohl, obětoval život svůj ritmistr Rutovský, když se uvrhl v bodáky; ač jedenácti ranami smrti došel, přec soubojovníkům svým cestu prorazil, kteří vskočivše krutou sečí nepřítele pobíjeli, a jen těm, kteří rychle zbraň odhodili, dána milost. Šturmem nyní hnáno na srub; však malá posádka pod setníkem Kapeller’em statně se bránila, a teprv zbraň složila, když srub od houfnice v oheň se zňal (18. ledna). — Tak u Bystřice a Štivnice zničen jeden pluk s práporem, a mimo 1100 zajatých ukořistěno 10 praporců, 4 děla a dva moždíře; při tom pak část Kladska osazena, tak že generál hrabě Terzy, v Levíně na faře ubytovaný, stanoviska svá u Viserova a Dušníka až na konec války proti všem nájezdům generála Wunsche obhájil, a konečně pro mírné s obyvately nakládání od krále Pruského zlatou tabatěrkou obdařen byl z vděčnosti. —

Se strany pruské jediný poznamenati můžeme skutek, že totiž generál Anhalt šesti prápory a sedmi setninami jízdnými dobyl Brúmova na 40, dle jiných 360 Charvatech, když tito, jak se praví, i knoflíky byli vystříleli. —

Však znechutilo se té války obojí straně, a již od 7. března umluveno příměří, a dne 13. května ztvrzen mír v Těšíně. Rakousům postoupena čtvrt Innská od Bavor, ostatní zůstalo při starém. Vojsko císařské vytáhlo z měst Kladských pruské pak z Brúmova, Opavy a Krnova ve Slezsku. —

Následky této ač nejkratší války nebyly nejmenší. Právě na žně přišel nepřítel, a plně celých šest neděl zde přeležel, a netoliko na penězích, co mohl, vynutil, ale i obilí na polích skrmil, louky vypásl, lesy zmýtil, dobytek pobral, příbytky vyprázdnil, že ani mědence v kamnech neostalo.³ Obyvatelé měli zasévali ozim, a nebylo zrna obilí, neměli dobytka ani peněz; neboť jedině ze dvou vesnic, Bílovce a Starého Města, o 27 koní přišli, a kdož nějakou herku měli museli vojsku potřeby přepravovati (na transporty jezditi), drobný lid pak po posílkách choditi a jiné posluhy vykonávati, tak že po odchodu Prusův až na konec dubna město Náchod s vesnicemi svými 4532 pěších dnů na takové vojenské ordinance spočítalo, an často až 16 osob denně čekati muselo před domem radním.⁴ Škody od nepřátel učiněné vypočítány při městě a vsích jeho na 94.960 zl.; obec městská zadlužena pak na 25.000 zl. —

Téhož roku císař Josef II. prohlédl krajinu zdejší. Dne 8. září přijel z Úpice přes Hořičky do Skalice na faru; jelikož pak farář téhož dne na Novém Městě kázal, vjel do městečka do domu Jana Bartoníčka č. 2, kdež s generály Braunem a Wurmserem poobědoval. Uslyšev to farář, kvapně domů přispíšil, kdež císaři poklonu složiv, obdržel od něho 10 dukátů pro chudé. Císař po poledni do Náchoda odejel, a tu jako jinde bídu z vojny pošlou na oči své spatřil. I těšil, pomáhal, pomáhati velel mocnář dobrotivý; jen že nešlo a jíti nemohlo vše dle dobré vůle jeho.

Město Náchod s obcemi svými na potřebných 1228 měřic žita ku zasetí obdržela v září 110 korců žita (po 3 zl.), a na penězích v listopadu 1689 zl., v prosinci 500 zl. a v lednu 546 zl. na chléb. Na požádaných k setí jarnímu 945 měřic ječmena a 605 měřic ovsa obdrželi 317 m. ječmena (po 1½ zl.) a 1189 m. ovsa (po 1¼ zl.). Však obilí to vykázáno jim v zásobárnách, Litomyšlské a Kolínské; nemajíce pak povozů žádali, aby jim blíže bylo vykázáno, žeby si ho na zádech přinesli aneb na trakařích dotáhli; byloť jim tedy něco v Hradci naměřeno. Jelikož pak čas příhodný ku setí byl přešel, a obilí z magacinu na mnoze ztuchlé do země špatně připravené zaseto bylo, i roku následujícího nedostávalo se obilí i na chléb i k setí; protož opět k obojímu setí rozdáno 2421 ½ zl. dílem v penězích dílem na obilí. Chudým pak, jichž se v městě a na vsích 737 osob shledalo, poděleno 160 centů mouky a 139 centů rýže (v listopadu 1779. a březnu 1780). — Však ani žně r. 1780. nebyly dosti požehnány; tu na kolikeré stěžování a prošení u vlády zemské ba u samé císařovny přišla konečně otázka z Vídně, jakým způsobem by městu Náchodu a obcím jeho spomoženo býti mohlo. Načež prosebně odpovědíno, aby 1.) obci městské na veliký dluh její půjčeno bylo 15.000 zl. na lhůty, 2.) řemeslníkům 6000 zl. do řemesla, a přástevníkům za 4000 zl. lnu poskytnuto bylo, 3.) výpalné 3300 zl. nepříteli dané vrátilo se, a 4.) vesnicím kontribuce zasedělá byla prominuta. Byli odmrštěni, anť jim ve dvou letech 8967 zl. všelikých dobrodiní v penězích, na obilí, mouce a rýži bylo uděleno. Konečně po třech letech městu s předměstími dáno náhrady 2281 zl., a tu mnohým sráženo na daně zasedělé. —⁵

Zvolna hojily se rány válečné; obec majíc 25.000 zl. dluhu, uvedena do velikého pokušení, když hrabě Stillfried na Čermné Německé statek Slanský zakoupiti usiloval, a ke své ruce, prý, 15 měšťanů uplatil. Té doby statně se opřel Josef Hejzlar, mydlář na náměstí č. 67, a živý ten pramen důchodu obecního městu zachoval, když, jsa návladním čili hospodářem městským, moudrou správou dluh celý v osmi letech vyplatil. Jméno jeho poručeno budiž paměti vděčné! —

Škody r. 1778. učiněny od nepřátel v běhu šesti neděl; součtěny v listopadu

Po 14 tiletém panování, slavném i památném, umřela císařovna Maria Teresie, dobré paměti, dne 29. listopadu 1780, a vláda přešla v ruce císaře Josefa II., který neunaveně pracoval o napravení všelikých nedostatků, sám na své oči o všem hledě se přesvědčiti, a proto trvá v živé paměti lidu. Dokonal běh života svého dne 20. unora 1790, za nástupce maje bratra svého Leopolda II.

---