Pozdvižení selské r. 1775.

Sotva že minula drahota, a s ní hlad i přímorek, někteří zlomyslníci podněcovati se jali lid selský proti vrchnostem za příčinou robot a jiných povinností služebních. Hned r. 1773. předloženy byly císařovně Marii Teresii stížnosti jménem lidu od vrchnosti utlačovaného, v nichž prošeno o zmenšení břemen robotních. Vrchnosti naproti tomu předkládali, že zmenšení aneb zrušení robot pro ně byloby záhubou. V zniklé takto při dán zákon (generale) 21. dubna 1774 ustanovující, aby do konečného vynešení všecky povinnosti dle řádu starého se vykonávaly; neboť záležitost ta odevzdána byla zvláštní komisi urbarní. V říjnu 1774. rozeslala správa zemská jakés pravidlo (regulativum), dle kterého prozatímně roboty spořádány býti měly až do konečného vyrovnání od komise urbarní. — Takovéto zatímní opatření (provisorium) přijmouti a veřejně lidu prohlásiti nezdálo se úřadům vrchnostenským, namítajícím, žeby odtud zniknouti mohlo zbouření obecné. Však se toho neubáli. —

V lidu počala jíti řeč o patentu císařském, rušícím všecku robotu, který, prý, od úředníků zlovolných se zadržuje a zapírá; i usnesli se konečně sedláci podněcováni, že mocně přinutí úředníky, by jim zlatý onen patent byl vydán.: — První hnutí šlo krajinou pomezní od Trutnova k Brúmovu. První rocení stalo se dne 23. ledna 1775 v Teplici, jehož náčelníkem byl Antonín Seidel, spolu svůdce panství Polického. Na Brúmovsku rychtářové Šonovský a Ruprechtický v čelo se postavili, i vypálen tam dvůr panský v Dittersbachu, v Šonově pak fara s kostelem. Na Policku vyskytl se Karel Dostál ze Lhoty Machovské v Bílém usedlý co řečník a vůdce. Na Náchodsku převzal náčelnictví Antonín Nyvlt, svobodník a rychtář ve Rtyni, vůbec „Rychetský“ nazýván, u něhož přednější z vesnic okolních i vzdálených, se scházeli, až konečně rychtu jeho i jej obecně „guberno“ pojmenovali, uznávajíce v něm náčelníka českého. Nyvltův pobočník byl opomenutý Karel Dostál, kterýž rozkazy guberna i na okolní panství roznášel, v nichž vybízel, aby všickni sedláci za jeden byli, však od velikého plenění se zdržovali.¹ Na den nedělní 19. března dán rozkaz všem rychtářům, aby se na poradu sešli do Rtyně. Slatinský rychtář Václav Řehák však pominuv Rtyně vydal se na zámek, aby se poradil s úředníky. Nad tím zanevřeli shromáždění ve Rtyni, že ještě v noci 50 sedláků na koních pro něho vyslati chtěli, však sešlo z toho, anť se nějakého neštěstí dobou noční obávali; než z rána (20. března) s rychtáři: Havlovickým, Maršovským a Libnětovským přes 300 lidů z Kyje, Radčí, Sedloňova, Červenéhory a jiných vsí do Slatiny zašli, a Řeháka, když se na spis jemu předložený podepsati nechtěl, s sebou k Náchodu vzali, Když pak od Lhotek blízko zámku ku kříži se přiblížili, tuť jiný zástup Kosteleckých, Rtyňských a Batňovských od Trubijova přišedší vrazil mezi ostatní, a hned Řeháka co zrádce přepadli a sbili, až omráčený ležeti zůstal; načež když se spamatoval, doveden byl na zámek do kovárny, kdež ho ještě jeden „zštrejch’ holí.“ — Rtyňský Nyvlt, kterýž právě byl přijel, osvobodil sice Řeháka od dalšího týrání, však s večerem v kovárně uložil jemu pokutu peněžitou, že totiž hned zaplatiti musil 11 zl. za útratu v kovárně udělanou, a 4 zl. 3 kr. za víno, nad to měl do 28 vesnic pokuty dát, do větších po 1 zl. 30 kr. a do menších po 1 zl.; z čeho však sešlo, když později Nyvlt do vazby vzat byl.² Mezi tím úředníci povolujíce nalehání sešlých zástupů, přijali narovnání od Nyvlta podané, a také podepsali, toliko s výhradou „až do přijití komise císařo-královské.“ Narovnání znělo v ten smysl, že „z jednoho usedlého potažní roboty párem koní za jeden měsíc jeden den vybývati povinností jest, a pěší roboty na celý rok z jednoho osedlého šest dní a ty takové chalupy, které jsou bez role, vybývati mají dva dni.“ — Nad to každé obci museli úředníci na papíru kolkovaném dáti revers (úpis), který ku př. na Novoměstsku takto zněl: „(jméno obce) společným sousedům se tímto písebně od úřadu hospodářského uděluje, že jedenkaždý robotující poddaný až do přijití císařokrálovské komisi nic více vybývati nemá, než jak na Náchodském a Chvalkovském panství k vybývání narovnáno mají, které narovnání sobě od „tamní některé obce vyzdvihnou. Při tom také jim se potvrzuje, že o tom císařo-královském patentu, který na Náchodské panství v roce 1771. přijíti měl, zde nic povědomo není, ani zde takový nemáme, anóbrž jestli poddaní chtějí, všechny patentní knihy se jim k přečtení dají. Jakož také všechny vrchnostenské platy k placení až do přijití nadpravené císařo-královské komisi přestávají, a takové také od strany hospodářského úřadu upomínati se nebudou. Ostatně v čem by se lid utisknut viděl, to by na papír postavil a k vrchnosti zadal, načež na všechno narovnání se učiní. Dáno na zámku Novoměstském nad Metují dne 25. března 1775.“ —

O větších výtržnostech v okolí našem nevíme povědíti; lid zdejší nepočínal si tak zuřivě, jako na panstvích jiných, kdež bořili a plenili zboží panské; snad že i vojskem na rychlo přišlým vystřízlivěl, a dokonce nařízením dne 26. března rozhlašovaným, že každý, kdož na odpor postaví se vojsku, ihned jat a dle potřeby i probodnut aneb zastřelen býti má. —

Jelikož nemíníme o tomto po celém kraji Hradeckém rozšířeném pozdvižení mluviti, toliko připomeneme, že z jiných panství v zástupy se srotili, a s kyjmi ozbrojeni ku Praze se hnali, kdež u Chlumce nějaká část do rybníků od vojska vehnána³ , u Prahy však mnozí z nich jati, jiní rozprášili se. Při vyšetřování vyšlo na jevo, že většina přinucena byla účastenství, nejedni bitím dohnáni. Odpraveni byli toliko čtyři náčelníci, kteří se spolu loupeže byli dopustili.

Z Náchodska utrpěl nejvíce Nyvlt Rychetský jakožto vůdce. Poručík s vojskem obstoupil rychtu, a vkročiv do světnice, bambitkou na něj zaměřil, i kázal svázati jej, na vůz naložiti, a s několika jinými, kteří ono „guberno“ činili, do Hradce odvezti (4. dubna); odtud pak do Prahy na Malou Stranu dán do vězení. Tam hladem krocen, stále vyslýchán, a po mnoha útratách opět domů propuštěn, odsouzen byv na dvě léta k práci obecní. Pobočník jeho K. Dostál, zvětřiv dosti časně prach, utekl do Kladska. Navrátiv se později za odpuštění prosil, a toliko vězením trestán byl.

Poslední jiskru nespokojenosti udusila komise dvorská, v jejíž čelo postaven byl generál Olivier hrabě Wallis. Od panství k panství přecházejíc, srovnala poměry robotní. — Maria Teresie toto pozdvižení selské bolestně nesla, a je „skvrnou vlády své“ nazývala; poznavší však pramen neduhu toho nebezpečného, dobrým předešla příkladem, když na panstvích komorních robotu na úrok peněžitý uvedla, a. právo honby, osení rolníkův hubící, vůbec obmezila.