Octavian II., kníže Piccolomini. 1742 - 1757

Kníže tento, poslední po meči z rodu Piccolomini de Arragona a neženat, hned z mládí oblíbil si stav vojenský. Sotva 17letý, pod slavným vůdcem císařským princem Eugenem Savojským co dobrovolník statečně si počínal r. 1717. u Bělohradu Srbského proti Turkům, kdež dva koně pod ním padli, a on sám sečmo do obličeje raněn; načež učiněn ritmistrem. Co plukovník vyznamenal se r. 1738. u Mehadie proti Turkům, a jmenován generálem, kdež do Náchoda přijel, a když byl zde přezimoval, dne 1. dubna 1739 opět k vojsku se odebral, a dne 1. srpna na hranicích Sedmihradských z hradby Paričanské Turky přepadl, a tábor jich s děly, stany a zavazadly dobyl; — i poctěn jest plukem pěším, nyní Čo 25. V druhé válce Pruské učiněn generállieutenantem, a r. 1753. komandujícím generálem na Moravě a v Slezsku horním. Na začátku války sedmileté povolán s vojskem do Čech, kdež přezimovav, dne 25. ledna 1757 mrtvicí raněn, umřel v Hradci Králové, stár 56 let.

První válka Pruská 1740 —1742. Císař Karel VI. (král Český, toho jména II.) dokonal běh života svého 20. října 1740 — (téhož roku i sv. otec Kliment XII., Petr, car Ruský, a Bedřich Vilém I., král Pruský)¹ a vládu zemí dědičných nastoupila dcera jeho Maria Teresie, ne úplně 241etá, jejíž manžel byl František, vévoda z Lotrink, napotom velkovévoda Toskánský. Císař Karel, nemaje syna, snažně se přičinil, aby dceři své dle práva dědičného pojistil nástupnictví v říši Rakouské bez příkoří, i provedl s mnohými obtížemi; a obětmi smlouvu, zvanou pragmatickou sankcí, skoro ode všech mocnářův Evropských stvrzenou; i důvěřoval tak velice v slovo dané a jasné i neomylné právo, že jen nepatrné vojsko pohotově stálo, k. př. v celém Slezsku toliko 3000 mužů; ač dobře a moudře radíval starý vítězný princ Eugen, by císař na místě všeho vyjednávání s mocnáři dceři své pozůstavil četné a dobře zřízené vojsko s plnou pokladnicí. — I objevila se zkáza veřejného práva, a kterak tu dobu i mocnářům i rádcům jich smlouvy státní přestaly býti svaté, když se neshodovaly s soběctvím jich; i nemyslili na to, kterak by dostáli slovu danému, ale jakby z dědictví Rakouského hojné kořisti sobě přisvojili. Takových kořistných dědicův povstalo pět, a to zbrojně, totiž panovníci: Pruský, Bavorský (s pomocí Francouzův), Saský, Španělský a Sardinský. Nejrychlejší ze všech byl Bedřich II., král Pruský, jehož Velkým přezdívají, muž mladý, ducha bystrého a podnikavého, žádostivý, skromné království své rozšířiti zeměmi úrodnými. Beze vší příčiny, ani stínu práva nemaje, a beze všeho prohlášení hned 13. prosince vpadl s vojskem svým do Slezska docela bezbranného, a obklopiv pevnost Hlohovskou, až k Vratislavi přitáhl. Tu teprv vyslance svého do Vídně odeslal, nabízeje dobré přátelství a pomoc i službu svou, pakli královna, česká jemu Slezsko postoupí. Mezi tím obsadil 3. ledna 1741 Vratislav a dále se šířil, až i Nisy dobýval.

Ve Slezsku stáli toliko tři pluky cís., totiž Harrachův, Brovnův a Bottův s osmi setninami dragonův, kteří se k Břehu na Odře stahovali; v Břehu samém velel kníže Piccolomini,² jemuž počátkem ledna z Vídně do Nisy bylo psáno, aby z vojska, z Moravy ku pomoci přicházejícího, 400 mužů do Kladska na posilu odeslal, kdež celá posádka toliko ze 400 sestávala; — také jemu psáno, že z Čech vojsko pomocné vzíti se nemůže, anť v této zemi, z dvojí strany nepřítelem obklopené, skoro žádného vojska nestává, mimo dvou práporů Lotrinských na pomezí Bavorském, a dvou práporů Kolovratských na hranicích Slezských; — že pak plukové z Uher do Slezska povolaní váhavě postupovali, prápory Kolovratovské v sedmi odděleních, a v březnu Lotrinské přes Náchod ku Kladsku postoupiti musili. Na ten způsob král Bedřich, vyjma některé pevnosti, celé Slezsko bez překážky projíti mohl, ač dne 27. unora u Varty málem by se byl do zajetí dostal. — V ten čas kázal král dobývati Hlohova skrze prince Leopolda Desavského, kterýž se také pevnosti té (9. března) zmocnil šturmem. Zděť vyznamenal se Český hrdina podvelitel pevnostní generál Rajský, kterýž v čele několika set mužů v bráně zámecké statečně odpíral nepříteli, až několika ranami přemožen, byl jat, a následkem těžkého poranění v několika dnech zemřel, začež rod jeho povýšen byl do stavu svobodných pánů. — Zatím vojsko císařské u Holomouce shromážděné, pod velením polního maršálka hraběte Neuperga postoupilo do Sléz, a u Molvice táborem se položilo. Zdeť přišlo k osudné bitvě, kteráž nad Slezskem rozhodla. Dne 10. dubna blížili se Prusové Rakouským, kteříž v Molvici u Břehu a dvou blízkých vsích rozloženi byli, a střelbu proti ním začali o hodině 2. z polední; potýkáno plně od 3 do 5, o 7 pak již nastalo ticho hrobové. Generál Römer se třemi pluky jízdnými porazil jízdectvo Pruské, však příliš ohnivě pustiv se do pěchoty, nejsa podporován, utrpěl velikou ztrátu, ano i sám mrtev klesl; hrabě Neuperg pak při ztrátě veliké z bojiště ustoupil až k Nise. Bedřich král používaje vítězství svého, dobyl Břeh a v říjnu Nisu, čímž celé Slezsko v moci jeho se nalézalo.

Vítězství Molvické bylo heslem všem ostatním nepřátelům říše Rakouské, a pojednou půl Evropy povstalo proti Marii Teresii. Sami se dali do vyjednání pozůstalosti, a dle jich rozvrhu kurfirst Bavorský obdržeti měl Čechy, Rakousy horní, Tyrol a Breisgau, kurfirst Saský Moravu s horním Slezskem, král Pruský celé Slezsko dolní, král Španělský Lombardsko s Parmou, Piacenzou a Mutinou, král Francouzský Nizozemí Rakouské: a Marie Teresie spokojiti se měla s Uhry, Rakousy dolními, Štýrském, Korutany a Krajinou. A proti všem těmto nepřátelům, dědictví její roztrhujícím, královna naše stála samotna bez přítele a pomocníka, potupně nazývána toliko velkovévodkyní Toskánskou. —

Karel Albrecht, kurfirst Bavorský, s nímž se později vojsko Francouzské pod vůdcem Belleisle spojilo, vtrhl do Rakous, 15. srpna Lince se zmocnil, a postoupil na blízko Vídně; jelikož pak ten čas Sasové přes Litoměřice do Čech byli vešli, obrátil se přes Tábor a Budějovice ku Praze, kdež toliko 3000 mužů posádky se nalézalo, an 12.000 Bavorů, 24.000 Francouzů a 18.000 Sasů kolem Prahy táborem se položilo. Praha vzata šturmem (26. listop.), kdež Karel Albrecht (19. pros.) korunovati se dal, a při sněmu hned na první půlletí od stavův šest milionů peněz požádal, a do Frankfurtu spěchal, kdež vyvolen za císaře Německého.³ Toho času král Pruský netoliko Kladska se zmocnil, ale i do Moravy vojevůdce svého Šverina vyslal, do Čech pak prince Desavského Leopolda, který s 18.000 dne 29. října přes Náchod do země všel, a krajinu okolní osadil. (30. října vešel do Skalice, kdež dne 1. listop. ležeti zůstal.) Na panství Náchodském přezimoval pluk dragonů od 1. listop. do konce masopustu. — Prusové postupovali až k Nimburku; zvláště když 9. ledna 1742 pevnosti Kladské se zmocnili, a vojsko na tři sbory rozdělili u Litomyšle, Chrudími a Kutnéhory. —

Maria Teresie při vpádu Bavorův do Rakous uchýlila se do Břetislavi, pomoci hledajíc v zemi Uherské. Zde na rukou držíc syna Josefa, ještě nemluvně, vstoupila do sněmu a slzavě žádala, by Uhrové věrní chránili dědictví nemluvňátka. Sotva že domluvila, zableskly se meče vytasené všech shromážděných, a jeden zněl hlas: „Zemřemež pro krále našeho Marii Teresii!“ — I hned celá země k boji se zdvihla, a zástupové Uhrů, Charvátů, Srbů, Bandurů a j. shromážděli se pod prápory, a již proti nepřátelům se vyhrnuli. S hlavním vojem slavný Khevenhiller vyčistil Rakousy od Francouzů a Bavorů, ano i celých Bavor se zmocnil, když byl hlavní město Mnichov (13. února 1742) vzal. S druhé strany Karel princ Lotrinský obrátil se do Čech, aby i tuto zemi sprostil od nepřátel, — zde však u Chotusic blíž Čáslavi ztratil bitvu, která již k slavnému vítězství se klonila, že pak Maďaři místo úplného zahnání a poražení nepřítele rozptýlili se po kořisti, král Bedřich vojsko své v nový pořádek seřadil, a tudýž bitvu jižjiž pochybnou vítězně obdržel (17. května 1742). Ztráta s obojí strany byla veliká. Tu Maria Teresie, majíc i s jinými nepřátely činiti, svolila k míru, kterýž ve Vratislavi 11. června byl uzavřen, v němž celé Slezsko dolejší i s hrabstvím Kladským navždy od koruny české odtrhla, a králi Pruskému postoupila.⁴ Kurfirst Saský přistoupil též k míru Vratislavskému, a král Sardinský uspokojil se některými krajinami Lombardskými; tím Maria Teresie nabyla vůle, plnou mocí svou obořiti se na Francouze a Bavory. — Dne 27. června vrátil se král přes Náchod do Prus. —

Z krajiny naší doložíme ještě některé drobnosti. Při tomto vpádu Pruském nejedni tajní nekatolíci z Čech odešli, ano tvrdí se, že princ Vilém děti as desítileté vybíral mocně, a je do Prus odváděti kázal. Takový zástup vystěhovalcův v dubnu obrán byl u Viserova za Dušníkem, jak lze souditi z žádosti popravce Náchodského k vrchnosti v ta slova: Přišla ke mně vojačka pruská v květnu měsíci, mající zde muže nemocného, abych ho zhojil, že tomu p. setník jeho zde na stráži trvající nebraní. Dal jsem mu tedy k užívání, však po čtyřech dnech umřel. I musela obec městská témuž setníkovi za toho vojáka 100 dukátů zaplatiti na místě mém. Brzo na to týž setník poslal vojáky své pro tři osoby z těch, kteříž z přinucení cís, husarův ve Viserově pomáhali pleniti „landhusity“, i musil jsem ty tři osoby po devítidenním vězení oběsiti v pondělí svatodušní, a po čtvrt létě je sejmouti. A za tuto práci náleží mi 60 zl. na srážku oněch sto dukátů.

Dne 17. května posláno 50 pruských vojákův z Náchoda k Brúmovu, však ve Hronově u mostu od husarů cís. jsou jati a do Dušníka odvedeni, když jeden z nich zastřelen, a poručík raněn byl. Za to Prusové dne 27. Dušník přepadli, a jedenácte měšťanův, kteříž husarům oněm pomocni byli, podle cesty ku Kladsku vždy na sto kroků od sebe oběsili. —

Klademe též výlohy města Náchoda na vojsko Pruské.

1741.	dne 1. a 2. listopadu plukovník von Rapp, 486 mužův a 600 koní	1968 zl.
	3. listop. až 27. prosince plukovník Bork, 390 mužův a 91 koní	4280 -
	28. pros. podplukovník Wobeser, 987 mužů s 94 koňmi přes noc	620 -
1742.	14. ledna. Komenda Wartenberská	457 -
	21. ledna do 24. března ritmistr Putkammer zde bytoval	2271 -
	5. března do 7. dubna setnina husarův Bronikovských	1688 -
	5. března do 10. dubna vůdce Getz s 1796 muži a 86 koňmi	3124 -
	20. března dvě setniny jízdné Wartenberské, 168 mužů a 180 koní	1130 -
	23. března setnina jízdní, 160 mužův a 132 koní	302 -
	1. dubna setnina granátníkův v Bílovci	917 –
	17. dubna plukovník s 296 muži a 42 koňmi	251 -
	28. a 29. dubna komonstvo prince Desavského, 110 mužův a 112 koní	370 -
	12. a 13. května, plukovník Trenk, 480 granátníkův a 36 koní	347 -
	13. do 15. května, pluk 1527 mužův a 152 koní; též tři generálové	2115 -
	2. června, pluk 1673 mužův a 193 koní	1802 -
	4. června, husarův Ziethenových 535 mužův s 541 koňmi	332 -
	5. a 24. června, pluk pěší Šverinův, položen v Starém Městě v Bílovci	1055 -
	17. června dragoni Nasavští	60 -
	18. a 23. června, plukovník Fink, 2560 mužův a 136 koní	2490 -
	20. a 23. června děla, mosty, střelivo, 146 mužův a 19 koní	440 -
	20. a 24. června generál z Hodic, 184 husarův s 150 koňmi v Starém Městě	685 -
	23. června setnina Schœnstetten 372 mužův a 6 koní	255 -
	26. do 28. června, pluk generála Vogta s princem (Dietrich) 1536 m. a 160 k.	2086 -
	26. do 28. června, tělesný pluk karabiníkův, 1096 mužův a 1162 koní	2133 -
	28. června granátníkův 445 mužův a 52 k.	364 -
	1. do 5. července stál zde princ Karel Brandeburský se štábem, 2362 m. a 221 k.	4294 -
	ouhrn	35.836 zl.

Praha posud obsazena byla od francouzského vůdce Belleisle, který když od knížete Lobkovice obležen byl, v noci na den 17. prosince Prahu tajně opustil, s 14.000 mužů obrátiv se k Chebu pochodem denním a nočním, na kterémž od kruté zimy ztratil třetinu lidu svého. Posádka Francouzská 6000 mužů, pod Chevertem v Praze pozůstavena, smluvila dne 26. prosince kapitulaci, dle které jí průchod volný byl pojištěn, načež dne 2. ledna 1743 odtáhla. — Dne 12. května Maria Teresie slavně korunována v Praze. —

Rok 1743. velmi byl ourodný, odkudž veliká láce, k tomu štěstí válečné přálo vůdcům Rakouským; neboť Bavory znovu vydobyli, Francouzy z Němec vypudili, ano když král Anglický se spojil, i do země Francouzské vtrhli. —

Druhá válka Pruská 1744.—1745. Bedřich, král Pruský, vida vítězný prospěch Marie Teresie, obávati se počal o Slezsko násilně odcizené, spojiv se tedy s Francouzy, kteří jemu pojistili od Čech kraj Kralohradecký, bez opovržení války a mimo nadání dvojím proudem do Čech vtrhl, a sice dne 13. srpna král osobně od Saska, a polní maršálek Šverin od Kladska.

Na panství zdejším přezimovali vojáci pluku Varaždinského, z nichž 400 mužů v Náchodě (v Úpici 100 mužů od 1. ledna do 20. května), kteříž 10. května odtáhli, a toliko něco domácích vojáků (landmilic) déle zde zůstalo. Když v červenci z vesnic v hrabství koně k dělům do Kladska dodávati a cesty opravovati musili, a nad to do Radku čtyry setniny Pruské k 900 mužům tam bytujícím přitrhlo, lidé zdejší nové války strachovati se a co lepšího schovávati začali; ano opat Brúmovský s několika vozy plnými, a taktéž hrabě Norbert Piccolomini s důležitějšími věcmi a spisy ku Praze odejeli. Pověsti děsivé ustoupily pravdě, když pruský maršálek Šverin s 20.000 dne 15. srpna vtrhl na Brúmovsko, dne 16. na Poličko, a dne 17. na Náchodsko, kdež až do Skalice se rozložil, všudež násilně vymáhaje „výpalné“, t. plat za ušetření od vypálení. Takového výpalného hned v prvních dnech za panství a město složeno 6051 zl. — Posádkou necháni v Náchodě černí husaři. —

Vojsko Pruské spojilo se u Prahy, které také dne 16. září vzalo, odkudž král Bedřich hnul se do Čech jižních, kdež Budějovice, Tábor a hrad Zvíkov obsadil, však i s nedostatkem zápasiti musil; neboť již dříve dán byl rozkaz lidu, aby, kdekoliv se Prusové blížejí, obilí zakopali, příbytky opustili a do lesův se utekli, i slíbena byla jim náhrada za škody. Protož kdekoli ozval se hlas: „Burkuš jde!“ aneb: „Brandeburk tu!“ — lid s dobytkem se vytratil, a nebylo, kdoby byl do táboru potravy prodával, tím méně, byť za větší peníze, za vyzvědače potřebovati se dal; vůbec pak národ náš hořkostí a nenávistí stíhal krále, který bezprávně a násilně zem korunní byl odcizil, a opět mír bez příčiny rušil, by díl samé země České ku kořisti své přivtěliti mohl. — Mezi tím Karel, princ Lotrinský, uslyšev o vpádu Pruském, opustil dráhu vítěznou proti Francouzům, a do Čech pospíchal, a proti Praze postupoval. Král Bedřich při mnohém nedostatku neodvážil se celou mocí svou ku Praze se obrátiti, ale nastoupil cestu zpáteční do Slezska přes Hradec Králové a Jaroměř. Zde rozdělil vojsko své na dva proudy, první ubíral se na Prusnici a Kyji, kdež jedna část přes Trutnov, druhá přes Úpici a Rtyni s mnohými zavazadly k Slezsku se obrátila, druhý proud s králem táhl přes Královu Lhotu a Náchod ke Brúmovu. Generál Lewald s 1147 muži a 190 koňmi od 25. listop. po osm dní v Náchodě ležel, král sám od 26. listop. čtyry dni přebýval v nynější poště, čo 48, maje při sobě 1500 mužů stráže tělesné, odkudž dne 30. odejel, v Polici poobědvav, přes Brúmovsko do Sléz. Do 8. prosince byla prosta krajina naše Prusův. —⁵
Hned po odchodu Prusův vtrhl k Novému Městu podmaršálek Rakouský hrabě Schulenburg s 16ti setninami granátníků a 6 prápory mušketýrův, pronásleduje nepřítele za hranice pruské. V té věci píše vrchní Fritz knížeti dne 7. prosince: „V Náchodě a vsích okolních plno jest vojákův, do Kladska silně táhne vojsko přes Rychnov a Supíhoru, a na Opočně mnoho uprchlíků Pruských se nalézá;“ — a dne 12. pros.: „Jízdectva mnoho od Skalice za Náchod přijelo do Kelnova a vsí okolních; vůdce Balaira s 1000 Charvatův a 200 koní má zde své stanoviště míti, a do Úpice 1000 jezdcův Festetičových doraziti.“ Skutečně také Balaira s plukem husarův a s bandury až do začátku března v Náchodě a Úpici bytoval, jakož vojsko naše po hranicích od Moravy až k Trutnovu rozloženo bylo. — Nad Levínem na hejdě byla stráž hlavní Charvatův.

Na počátku roku 1745. trvaly šarvátky našich s Pruskými po hrabství Kladském, když pak 11. února nové vojsko Pruské přes Brdo čili Vartu do Kladska vešlo, musiloť vojsko naše ustoupiti; tak generál Brovn z Radku do Náchoda, a Harrach do Žamberka. Z psaní, knížeti Náchodskému zaslaných, vyjímáme tyto zprávy: „Ráno dne 14. unora setkali jsme se s nepřítelem na nás dotírajícím u Lomnice nad Bystřicí, ale musili jsme ustoupiti síle jich, ztrativše dvě děla a několik mrtvých.“ Dne 20. unora píše Balaira z Dušníka: „Prusové silně táhnou od Staré Lomnice k Boru, kde náš St. André s Charvaty stojí; i bude musit před mocí jich ustoupiti do Náchoda.“ — (Skutečně také Charvaté na Mezilesí a Sendraž jsou přeloženi; — zásobárna pak na počátku března z Náchoda odvezena.) — Dne 24. unora dvě setniny husarův Pruských přepadly Olešnici, Sedloňov a Sněžné, kdež poplenivše, do pěti dnů výpalného uložily 4000 zl. a 2000 porcí obroku; do zástavy pak s sebou vzaly představeného Olešnického. — S druhé strany dne 17. února císařští opustili Mittelwald, kde téhož dne Prusové se usadili. Na Opočně ještě 2. března nalézalo se sto raněných od pluku Neupergova. —

Dne 8. března vojsko císařské takto rozloženo bylo: v Náchodě dva prápory pěší, Wurmbrandův a Waldekův; v Novém Městě prápor generála Botty; na Hrádku, Sněžném a v Sendraži Charvaté majíce též stráž v Olešnici; v Slavětíně, Dolsku a Šestovicích dvě setniny Neupergovy; v Jaroměři a Hořenicích setnina Brovnova. Jízdectvo takto bylo rozděleno: Husarův Festetičových 100 v Radechové obé, generál Locatelli sám se 100 jezdci ve Skalici, ve Skaličce 30 mužův, ve Zliči 70, ve Vysokově a Provodově 30, ve Klenech 20, ve Vrchovinách a Domkově 150; ve Chvalkovicích 30, ve Svinišťanech 90, v Újezdci 40, na Hořičkách a ve Lhotě 40. Generál Balaira se 100 koňmi bytoval v Jaroměři. —

Vojsko Pruské nejblíže soustředěno bylo v Dušníku. Dne 8. března přiklusalo 20 husarův Pruských až k mostu Slanskému; však ihned k Levínu se vrátili. — Dne 13. března z rána husar u Bílovce na stráži stojící do města přikvapil oznamuje, že nepřítel do Slaného se hrne; i bylyť hned vyslány dvě setniny pěší a jízdní za předměstí horské. Husar však, že se překvapil, a troubení trubače, psaní přinášejícího, za pochod vojska Pruského měl, odměněn za horlivost svou — sto ranami.

Ku konci března leželo v Neurode sedm setnin jízdných a dvě setniny myslivců, v Radku pluk dragonův, a ve Vambeřicích pluk pěší, kteří na den 8. dubna ku pochodu do Čech měli býti připraveni; pročež věci vzácnější odvezeny ze zámku do Ratibořic, a odtud do Prahy v průvodu 10 vojákův. ⁶

Karel, princ Lotrinský, v tom čase shromáždil vojsko u Hradce Králové, s kterým, spojiv se s Sasíky, hnul se k Slezsku. Dne 18. května ubytoval se na faře Skalické polní zbrojmistr hrabě Leopold Daun, a několik dní tu pobyl; po něm bytovali tutéž princové Wolfenbüttelský a Durlachský. Všecko toto vojsko v silných postupech odtáhlo 24. května přes Janovice a Landshut do Slezska, kamžto již dne 21. přes Trutnov s 11.000 ku posile Sasův předešel generál Saintignon. Však u Ostřehoma (Strigau) a Hohenfriedbergu dne 4. června o 3 hod. z rána král Pruský náhle a úsilně udeřil na vojsko spojené, poraziv křídlo levé Sasův, překvapil i křídlo pravé a potřel, že mimo 4000 mrtvých 7000 císařských do zajetí padlo. Cís. generál Nadasdy stoje u Svidnice, o boji ani nezvěděl. —^{7 8} Vojsko naše, jako ďasem hnané, přes hory do Čech chvátalo, a zde po polích mezi Olešnicí, Červenouhorou, Žernovem a Všelibami se roztábořilo. Sám princ Lotrinský Karel přebývaje po dva dni v zámku Ratibořickém, hlavní tábor do Jaroměře přeložil; ještě 10. června zadní voje leželi nad Třebešovem k Mískolezům. — O tomto vojsku utíkajícím poznamenal farář Skalický: „Dělalo mnoho škod na obilí i na lukách, bylo též náramně chlipné, majíc s sebou množství poběhlic; a protož i v bitvě bez požehnání.“ —

Z Prahy na kvap posláno do Jaroměře sedm lékařů, kdež mezi raněnými nalézal se také Sternberg a Pirkenfeld.

Úředník nemeškal před příchodem Prusův odehnati dáti 2000 ovec a 700 kusů dobytka hovězího do Chlumce, koně pak do Zámrsk.

Prusové ovšem použili vítězství svého v zápětí, následujíce císařské; tak již 8. června v Brúmově, vyjma bibliotéku a chrám, vše vydrancovali, a 80.000 zl. výpalného uložili, načež deset kněží v rukojemství jali; — dne 9. postavili se nade vsí Metují a v Polici, kdež jim povoleno domy vybíjeti; dne 11. byli v Slaném, a dne 12. vešli do Náchoda.⁹ Hlavní tábor rozbili na vrchu ovčáckém Dubenském mezi Kleny, Zblovem a Starkočí, a hned vypsali do Studnice 3000 korců mouky a ovsa, též seno. Piva pak do táboru a do Náchoda svezeno v prvních dnech 97 sudů z pivovaru Skalického, a 521 z Úpického. Dne 17. obsadili Nové Město, a 21. mezi Meziříčí a Královou Lhotou se roztábořili, přední stráže své až k Třebechovicům rozestavivše. Císařští stany své rozbili od sv. Jana na kopci za Hradcem až k Nedělišti. —

Vyjímáme zde opět podrobné zprávy hraběte Norberta, bratru knížeti z Prahy psané. Dne 26. června. Armáda naše velmi dobře stojí u Hradce, tak že nepřítel sotva co pořídí. an v těchto dnech přibylo 5000 Sasův. Ale na panství našem Náchodském nepřítel zle řádí. Páni faráři všickni jsou obráni, a poddaní mučeni bitím. Vsi jsou prázdny, dobytek pobit, žně zmařeny. — Dne 10. července. Včera přinesl mi posel psaní z Náchoda od důchodního, že granátníci stále na zámku leží, zajaté tam chovají, a ničeho nešetří. Před několika dny husaři naši jali u Starkova rychlíka Pruského s pěti průvodci, a u Slaného přes 100 vozů Pruských se zásobami ukořistili;¹⁰ tolik také hotovost Uherská¹¹ u Varty, která až k osudnému Ostřehomu dobíhá. Protož král něco vojska do Slezska poslal od své armády, a sám s několika tisíci k Rychnovu se hnul, snad aby vojsko naše vylákal z táboru svého příznivého; ale vrátil se zase. Hlavní jeho ležení posud jest u Meziříče, kde mnoho helvetů se nalézá. Od Trutnova a Úpice nepřítel odšel. — Dne 16. července. Prus trpí nedostatek; v těchto dnech šli pro spíži k Rychnovu, ale při hladu od našich zahnáni byli. Předvčírem byli všickni rychtářové vesničtí na zámek obesláni, kdež jim daň uložena z osedlého po 50 zl. Také toho dne 20 osob z Mezilesí a Sendraže musilo jíti na šest dní do Nového Města, aby tam štípali dříví k pecím nepřátelským.¹² — Dne 14. srpna. Nepřítel položil se od Sádoví po Neděliště, aby z okolí Hořického a Jičínského tím jistěji poplatky vynucovati mohl. Princ Karel Lotrinský, vévoda Weiszenfels a Ahrenberg stojí u Králové Hradce, jako dříve. Generál Nadasdy má se zmocniti Jaroměře, a generál Balaira s 5000 u Kolína brániti Prahu. Armáda naše denně se sílí vojskem z měst obsazených, jako z Hradce, do kterých se již na 5000 zemské obrany (landmilic) poslalo; tak se vojska našeho na 50.000 stáhne, kdežto Prusův 56.000 se počítá. — Dne 20. srpna. Náš generál St. André poslán s 5000 Uhrů do Kladska, aby se spojil se zborem Trenkovým a k armádě přirazili. Vesnice Náchodské poručeno mají, v dobrém stavu udržovati cesty a mosty na silnici Kladské. — Dne 25. srpna. Sasův 6000 ušlo do Lužice hájiti zem svou. V zámku Náchodském, co dřevěnného, nepřítel všecko pálí; začátek učinil pavlačí ke kapli. Peníze jemu sehnati nejsou s to, a kdyby i dali jemu, více by žádal, a posléz předc jen všecko zkazí. Děla na Bakově zakopaná byla mu vyzrazena, a poslíček, aby o nich pověděl, dostal 300 ran až do smrti.

Malé potržky stále se dějí; tak nedávno tlupa našich vpadla v noci do Jaroměře, a na předměstí svatojakubském v domě Cikanovu zajali tajemníka Francouzského vyslance i s jeho spisy a nádobím stříbrným, ač prý pět práporů v městě leželo. —

Co vojska nepřátelského kterého dne do Náchoda, a v něm přes noc neb déle ostalo, mimo těch, co bez zastavení prošli, z poznamenání následujícího viděti jest:

1745
13. června	ráno v 6 hodin prápor granátníků s plukovníkem a dvěma princi Brunšvickými v městě, husaři a myslivci na předměstích; ostali do 17.
17. „	jiný prápor granátníků s husary a myslivci přes noc.
18. ,,	pět setnin jízdních od pluku starovirtenberského.
19. „	komenda 161 mužů po dva dni.
20. „	pět setnin jízdních na cestě zpáteční přes noc.
22. „	dva strážmistrové a jiní důstojníci s 51 koňmi přes oběd.
24. „	prápor v městě, na předměstí husaři a 200 pacholků.
25. ,,	dva důstojníci císařští s trubačem Pruským.
27. „	prápor granátníků v městě, a na předměstí horském 300 husarův.
28. „	18 husarů na předměstí krajském.
30. „	prápor granátníků v městě, na předměstí horském husaři a důstojníci od jízdy a pěchoty.
1. července	prápor granátníků v městě, na obou předměstích husaři.
2. „	ritmistr od pluku Soldanova na komendu s 64 husary.
3. „	prápor granátníků přes noc.
4. „	komenda 240 mužů přes noc.
5. „	posílka s prachem a střelivem.
6. „	prápor granátníků v městě, na předměstí setnina kyrysníků a 60 husarů.
8. „	prápor granátníků v městě, a 80 husarů na předměstích.
12. „	dva prápory granátníků v městě, na předměstích husaři.
13. „	250 raněných přivezeno, v městě stráž tělesná, na předměstích husaři.
14. „	komenda 60 mužů přes noc.
15. „	prápor granátníků a 120 myslivců, na předměstích husaři.
16. „	na předměstích 350 husarů.
17. „	komenda 260 mužů s mnohými důstojníky.
18. „	prápor v městě, na předměstích husaři a dragoni po dva dni.
22. „	prápor v městě a 360 vyléčených, na předměstích husaři a dragoni.
23. „	prápor granátníků, 210 vyléčených a husaři.
24. do 29. „	husaři pluku Soldanova na exekuci.
25. „	komenda 350 mužů z Kladska a husaři; na předměstích prápor z Brúmova přes noc.
27. „	z táboru 400 granátníků, na předměstí husaři, přes noc.
28. „	prápor z Brúmova a trubač se 150 vyléčenými.
30. „	z táboru 300 mužů a 50 husarů.
31. „	prápor z Brúmova.
1. srpna	prošlo 2000 mužů s princi Moricem a Dětřichem; tábor na Babí.
2. „	z táboru 400 a 200 dragonů ubytováno před polednem, k večeru přirazilo 700 ze Slezska, k tomu 200 husarů a 150 kyrysníků; všickni přes noc.
3. „	komenda 300 granátníků a 50 husarů s moukou od Brúmova.
5. „	z táboru 550 granátníků přes noc.
6. „	komenda 370 granátníků a husaři z Brúmova přes noc.
8. „	z Brúmova 346 vyléčených a dragoni do táboru.
10. „	komenda 500 mužů z Brúmova.
11. „	komenda 280 dragonů a husarů s transportem z táboru.
12. „	prápor granátníků a husaři z Brúmova.
14. „	komenda 360 mužů a husaři z Brúmova.
15. „	pluk pěší Šverinský, který ostal v městě do 20.; k tomu silná komenda pěších a jízdných se střelivem, a 300 volův z Brúmova.
21. „	z Brúmova přes Polici malá armáda přes 10.000 pěších a jízdných přes noc zde ostala, vše ztrávila, zkrmila, pobrala, potloukla a zkazila. —

Na začátku měsíce září stála armáda Pruská posud od Smiřic k Novému Městu, císařská pak od Hradce Králové přes Újezd vysoký k Dobrušce. Od 7. do 12. září pokoušeli se císařští mocně o dobytí Nového Města. Sám král Bedřich píše: „Plukovník Tauenzien v tomto hnízdě neudržitelném, na kterém mi předc mnoho záleželo, jelikož mi spojení se Slezskem ubezpečilo, a jehožto zdi byly plné štěrbin a skulin, udatně bránil se proti 10.000 nepřátel, kteří jej obléhali, a již po pět dní průkopy otevřeli, a v posledních dvou dnech i vodárnu a roury či trouby zrušili, jimiž voda do města se vede. Deset děl střílelo do zdí městských, a kusy jich pobořili. Jsoutě pevnosti, které Vaubanové a Cochranové stavěli, a předc tak dlouho se nedržely; patrno tedy, že nezáleží vždy na pevnosti, jako na chrabrosti a srdnatosti toho, kdo ji brání;“ — a dobývá, měl doložiti. K tomu dodáváme, že Pruský generál du Moulin již 3. září posádce městské ku pomoci přispěl, utábořivše s 9000 mužův od Nového Města k Vrchovinám, a když byl několikkráte částečnou porážku od císařských utrpěl, dne 13. září z rána posádku městskou vyzdvihl, a s celým vojem svým k Náchodu se obrátil. — Město obléhal, cís. generál St. André s bandury a Charvaty, ku kterým dne 11. září plukovník Trenk s pověstným sborem svým se připojil, v Krčíně pak přechod přes Metuji hájili husaři. Nadsazuje tedy král Pruský, když píše o 10.000 vojska obléhacího. —

Té doby Pruský plukovník Groszkreuz vynucoval v městě Náchodě za prvních devět dní v září po třech, dalších osm dní po dvou, a posléz za sedm dní po jednom dukátu. —

Konečně princ Karel Lotrinský, k domluvám jemu činěným, hnul se s hlavním vojem přes Orlici, a dobyl tábor Pruský u Králové Lhoty. Prusové změnili tedy postavení své v ten způsob, že podle Labe a za ním křídlo jich pravé ke Smiřicům, levé k Jaroměři zasahovalo, vrchy Plesské (nynější polohu Josefova) generál Lewald osadil, a generál du Moulin stanoviště své u Skalice vzal; — tudíž řeky Labe, Úpu a Metuj v moci své zachovali.

Jelikož krajina zdejší byla již vytrávena, tak že dle slov samého krále mečem v ruce chleba domáhati se museli Prusové, hnul se Bedřich s vojskem svým 19. září od Jaroměře, a táborem položil se od Zárova (Sohr) k Radčí nad Úpicí (kdež stále 1500 Prusů bytovalo, a až do Rtyně rozloženi byli, však nyní k vojsku hlavnímu připojeni byli); císařští pak zaujali prostoru od Hradiště nad Labem až k Hořičkám. Když se vojevůdce Rakouští na Hořičkách byli v poradě smluvili, mimo nadání, dne 30. září, přepadli vojsko Pruské; i musil král na kvap opustiti tábor i s pokladnicí a spisy, při ustavičné střelbě couvaje a sestředuje řady své. Císařští, očekávajíce ještě Uhry a Trenka s bandury, dali se do plenění táboru, kdežto měli stíhati nepřítele. Tu Bedřich obrátiv se, celou silou udeřil na císařské, a na hlavu je porazil. Bitva trvala od osmi hodin až do poledne; ztrátu udávají rozličně; jedni na straně naší 7000, na straně Pruské 4000, druzí udávají Rakušanů zajatých 2000, padlých mnohem více, 22 děl, 10 práporů a 2 standarty, Prusů padlých 1000, a raněných přes 2000. — Vůbec v této bitvě král Pruský při ruce měl toliko 18.000; neboť ostatní vojsko v rozličných sborech nazpět rozeslal, Rakouských pak bylo na 40.000, však rozestavení jejich těsné v krajině hornaté a propastné docela bylo nepřiměřené. Po tomto vítězství u Zárova postoupil sice král Bedřich, a blížil se k Jaroměři. však v pěti dnech pres Trutnov do Slezska se vrátil kdežto vojsko jeho ještě několik vesnic vyplenilo a vypálilo. — Princ Karel Lotrinský zanechav generála Hohenembs-e s 8000 u Jaroměře, s vojskem ostatním do Lužice ku pomoci králi Saskému se vydal. — Bedřich nechtě prominouti Sasům. že Marii Teresii vojskem znamenitým přispěli, sebrav konečně 30.000 mužů, přímo ke Drážďanům se bral, a dne 15. prosince maršála saského, Rutovského, u Kesselsdorfu tak úsilně na hlavu porazil, že tento 9000 mrtvých a raněných ztratil. Tím urychlil se mír v Drážďanech, dne 25. prosince 1745 ujednaný, ve kterém Bedřichovi opět pojištěno Slezsko s Kladskem. —

Ač Prusové krajinu naši již v záři byli opustili, a později v Náchodě cís. rytmistr s 140ti jezdci bytoval, předc časem svým udávaly se třenice. Tak dne 17. listop. 1745 sbor nepřátelský z Kladska z rána po hodině 6. vtrhl mimo nadání do Náchoda, kdež rytmistra s 53 muži a koňmi jal a s sebou odvedl, když byl dříve domy vybil, poplatek vynutil, a škody učinil městu, všeho na 15.055 zl.

Takovýto vpád obnovil se r. 1747. na začátku července, když opět sbor pruský do Náchoda vtrhl, posádku z města zahnal, domy vytloukl, a do nich jakož i do děkanství střílel, „až nám kulky kolem hlavy fičely“ — jak dí Killinger, kaplan Náchodský. — Dle zprávy od raddy městské císařovně dané příčinou tohoto rušení míru byl rytmistr husarský s 80 muži do Náchoda na komendu postavený, kterýž nedbaje domluvy velitele pevnosti Kladské, několikráte do Levína a Dušníka na plen si vyjel; začež velitel Kladský do Náchoda vpadl, pro sebe 1500 zl., svým 770 zl. vynutil, mimo co lidé jeho byli projedli a propili, a škod velikých nadělali. —

Náchod, město i panství pohraničné, vždy na ráně ve válkách těchto, v hojné míře všelikých strastí a trampot zakoušeti musilo. Vojska pruská a císařská křížem délkou procházela je, pleníce a drancujíce; byloť pravým rejdištěm války. — Hned za první války nepřátelé přezimujíce zde (1741. na 1742.), všecko vytrávili, prázdné ostavivše příbytky; škoda od nich učiněná mírně počítána na 213.000 zl. — A předc hned po válce panství zdejší od 1. listop. 1742 do 1. května 1743 do Nymburka odvésti musilo na sbor Lobkovický 1200 centů mouky, 1040 korců ovsa, 1500 centů sena a 210 centů slámy (panství počítáno na 470 osedlých, z toho třetina na vrchnost). Vojsko pak, na zimu rozložené, opět stálo 18.438 zl., z něhož 400 mužů v městě bytovalo, spotřebovavších 823 sáhů dříví a 13 centů svíček¹³. Při druhém vpádu 15. srpna 1744 generál Šverin s 20.000 po kolik dní na panství odpočíval, obilí sklízené i na polích zůstavené skrmeno, pobráno, zpleněno, dobytek pobit, lidé mořeni a utrápeni; — při návratu pak na konec listopadu dovršena bída. Města i vesnice byly vyprázdněny, na zámku všecky pokoje a klenby zotvírány, náčiní potlučeno, listovna potrhána, kaple obě zneuctěny na způsob takový, že by tomu ani — protestant neuvěřil. Vesměs pobrali neb pobili Prusové panských a poddaných koní 761, krav a jalovic 1065, volů tažných 100, prasat 330 a ovec 2470, úhrnem 4726 kusů. Tak na př. v Starém Městě vzali Jak. Samkovi 4 koně a 5 krav, Janu Samkovi 5 koní a 7 krav. — Též odvedli s sebou dva úředníky vrchnostenské a dva měšťany do zástavy na výplatu 6000 zl. Fritz, vrchní zdejší, vrátiv se dne 5. pros. 1744 z neblahého tohoto rukojemství, psal knížeti téhož dne: „Nepřítel odcházející vzal s sebou do Slezska vrchního Novoměstského a úředníka Polického, každého se třemi sousedy. Policko dáti má výplaty 10.000 a Brúmovsko 65.000 tolarů. — Vesnice zdejší, bohužel! jsou prázdné a pole pustá, a předc máme vojsku našemu pokrm a obrok dodávati. V Dubně mlátí se obilí a na Novoměstsko zaváží. Právě přicházejí lidé z Brusnice a Kyje, i bědují, že vojsko tam prošlé hrozných učinilo škod; prosejí o quardu. To též děje se v Třebešově, v Mískolezích a jinde; lidem ubohým ani stébla neostane. Generál Balaira má zde s 1000 Charvatův a 200 koní na zimu ostati, proto si dal v městě z domu Ježkova do Baudišova prolomiti dvéře. Do Úpice přijíti má 1000 jezdcův Festetičových; však by se tam ani čtyry dni neproživili“¹⁴.

Škody od Prusův r. 1744 na panství spočtené:
za chléb, maso a ryby	16.525 zl.
za zvěř a drůbež	3.936 –
za víno, pivo a kořalku	8.246 –
za vařivo	16.327 –
za skrmené seno, oves, slámu	50.968 –
za pobrané obilí, mouku, dobytek	5.952 –
diskerece, od Šverinova pobočníka vynucená	724 –
u příchodu od důstojníků vynuceno	1.268 –
vojákům, posádkou zde ostalým	214 –
do královských magacinů neb zásobáren na požitkách	8.716 –
při odvádění obroku vynuceno	2.751 –
od vystavení pecí a hražení města	545 –
daní do pokladnice Kladské	4.097 –
za skrmené obilí a trávy	64.722 –
za zbořená a vypálená stavení se dřívím	11.120 –
za dobytek pobraný	50.523 –
za včely	2.797 –
za rozličný nábytek, nádoby a nářadí	52.677 –
za potřeby hospodářské	15.010 –
peníze pobrané, vyhrožené a vynucené	16.080 –
za přípřeže a útraty při nich	5.690 –
součet	338.888 –
za rok 1741. a 1742	213.000 –
ouhrn	551.888 zl.

A na tyto veliké škody tříleté ani nejmenší dána nebyla náhrada, ani ulehčení v daních, odvádění přírodnin, ubytování vojska. — Vrchnost všemožně starala se o zasetí, i zasela, ač dosti těžce, ozim i jař do země Páně, ale pro — nepřítele, kterýž dne 10. června 1745 opět celé panství zaplavil, vše ztrávil, skrmil, zplenil. Při 20 dvořích zasela vrchnost ozimu r. 1744. a jaře r. 1745. všeho 3920 korců, a z toho sklidila 3200 mandel; neboť ostatní od nepřítele bylo skrmeno; ale i co sklízeno, až na 630 mandel, nepřítel vymlátil, a vrchnosti zbylo toliko 520 korců zrna.— Co sklidili poddaní? — Tak nepřítel učinil panství zdejší pusté v plném toho slova smyslu: pole co úlehle, louky co pastviště, lesy co paseky, pivovary oba pobořeny, dvory prázdny, dva z nich spáleny, i celá ves Studenec mimo jeden statek, a po vsích jednotlivé živnosti a stodoly, měšťané vyssáti, řemeslníci schudli, lid poddaný na žebrotu přiveden! — A poněvadž hned r. 1744. nepřítel 761 kusů dobytka hovězího pobral, a r. 1745. lépe si nepočínal, zřídka kde mezi lidem kůň k nalezení byl, a ten musel býti k službě vojákům našim i cizím; jakož i náš nejvyšší strážmistr Waldek dne 7. pros. 1745 po vsích zdejších ztěžka sehnati mohl dva vozy pro chléb na Opočen také nemohla se za celé léto a podzim ani brázda zorati, a když draze koupené a z daleka přivezené obilí zaseti se musilo, hned do první brázdy vyseto jedině 7 korců pšenice a 116 k. žita, všeho tedy ozimu 123 korců!— Dobytek v lesích na horách před nepřítelem uchráněný schřadnul, a v nastalé kruté zimě, kdež listím lesním a slamou shnilou v táboře pozůstalou krmiti se musilo z nedostatku jiné píce, větším dílem pohynul, že ve mnohé obci ani kravičky nebylo na jaře, nercili koně. Vrchnost před posledním vpádem nepřátelským dobytek odehnati dala; koní 70, něco do Žďáru na pomezí moravské, něco až do Písku a Krumlova; hříbat 10 přechoval rychtář z Lipí v lese; krav 360 a ovcí 2000 z polovice hnáno k Pruhonicům, z polovice k Táboru. Něco dobytka toho přihnáno v prosinci domů, že pak vrchnost píce neměla, 27 krav poddaným do nájmu dala až do příštího srpna, a jen 50 kusů ve čtyřech dvořích přes zimu chovala, z nichž na jaře 15 od hladu zahynulo. Na začátku srpna 1746. vrátilo se 130 krav do kraje zaslaných, ale jen v Ratibořicích zhynulo jich 20. srpna 20, a po desíti dnech 12; — protož v následujících dvou letech vrchnost přikoupila 140 krav, 80 jalovic a 600 ovec. — Nad to za ochránění onoho dobytka do kraje vyslaného vynaloženo 6600 zl. —

Smutně zavítal tedy předkům našim ubohým dávnožádaný konec vojny mírem umluveným; však bídu dovršil teprv rok 1746. — Pole neoseté, v příbytku nikde ničehož, voják na kvartýru, zima krutá venku, a přede dveřmi zlí dva hosté — hlad a mor! — Že na podzim 1745. ani obilí, ani peněz, ani potahu nemajíce, skoro ničeho nezaseli (vždyť vrchnost sotva 123 korců do země vpravila), přes zimu velmi studenou, přičiňovali se všemožně, aby aspoň na jaře, co nejvíce budou moci, oseli. Dlužili se, kde kdo a jak mohl, přivážejíce na trakařích obilí nejvíce z Moravy. Vsi městské přivezly si 130 korců ovsa ze zásobárny Vysokomýtské. Vrchnost koupivši na jaře 2130 k. obilí, zasela 1345 korců, však nemnoho sklídila; neboť silným vedrem v červnu a červenci nadržujícím sotva třetina se vymetala, místem nic. Ovoce již v červenci opadalo, len vyhořel. —

Při 20 dvořích panských		Pšenice	Žita	Ječmena	Ovsa	Hrachu	Součet
ozimu 1744. a jaře 1745. vyseto	korců	410	1385	705	1365	55	3920
z toho sklízeno	mandel	596	2055	210	270	70	3200
ze sklízeného od nepřátel skrmeno	mandel	370	1650	210	270	70	2570
po srážce skrmeného ostalo	mandel	225	405	„	„	„	630
Vrchnost koupila obilí na jaře 1746.	korců	„	„	637	1476	17	2130
ozimu 1745. a jaře 1746. vysela	korců	7	116	316	1014	15	1468
z toho sklízeno	mandel	60	690	924	1163	119	3425
z toho vymláceno	korců	41	476	714	1580	„	2811

Neúrodu následoval hlad a v zápětí jeho mor. [Dodatek: Od června 1745. do června 1746. za příčinou — hladu a následkem horké nemoce v tom čase pomřelo 551 osedlých a 1014 lidí neosedlých. — ] Ceny obilní na ten čas vysoko vystoupily; neboť v červenci 1746. stál korec pšenice 6 zl. 30 kr., žita 6 zl. 40 kr., ječmena 4 zl. 45 kr., ovsa 3 zl., hrachu 5 zl. 15 kr., čočky 7 zl., jáhly ani nebylo lze dostati, kopa slámy režné za 6 až 7 zl., masa vesměs libra za 6 kr., cent másla za 30 zl. —¹⁵

Vrchnost, neméně nešťastná, již v lednu 1746. předložila císařovně žalostný stav zdejšího panství, a snažně o pomoc žádala, i dosáhla toho, že na rok 1746. daň ordinarní prominuta byla zcela, a na příští tři léta zmírněna daň o 200 osedlých. — Žně, jak v hořejší tabulce viděti, docela neúrodné způsobili hlad veliký, že lidé museli se živiti žaludy, hlavčinami a chlebem z všelijakých zadin sestávajícím. I přikročilo se k prostředku vydatnému. Z 20 vesnic poslaly se kousky chleba — z prachu podkolního, kůry rozemleté a pilin napečeného¹⁶ — k řízení zemskému do Prahy, odtud císařovně do Vídně v lednu 1747. To účinkovalo! — neboť na konec března do kraje Hradeckého rozdáno 29.000 zl.; z toho na Náchodsko 11.404 zl.

Škody od Prusův, sečtené za rok 1745.

A. Při kostelích a farách.

Náchodský	chrám Páně	a děkan			616 zl.
Bohušínský	„	140 zl.,	farář 180 zl.		320 zl.
Brusnický	„	394 zl.,	farář 442 zl.		836 zl.
Hronovský	„	465 zl.,			465 zl.
Kostelecký	„	396 zl.,	farář 358 zl.		754 zl.
Rtyňský	„				312 zl.,
Skalický	„	75 zl.,	farář 260 zl.		335 zl.
Studnický	„				150 zl.
Svatoňovický	„				150 zl.
Třebešovský	„				1.085 zl.
Úpický	„	428 zl.,	kaple sv. Michala 336 zl.,	farář 946	1.710 zl.
Zálezský	„				320 zl.
Chvalkovický a Hořičský	chybí.
				činí	7.053 zl.

B. Vrchnosti.

Peněz hotových vypsaných a vyplacených	3.760 zl.
za materialie nedoplacené	3.511 zl.
za pivo, slady a kořalku	4.535 zl.
vypasení obilí a trávy	90.178 zl.
dobytek pobraný	2.241 zl.
peněz po dvořích vynuceno	611 zl.
věci potravné	1.388 zl.
nábytek zničený	7.372 zl.
stavení pobořená	4.948 zl.
škoda na zahradách	981 zl.
škoda na 48 rybnících	2.470 zl.
škoda na lesích	4.448 zl.
škoda na bažantnici	2.405 zl.
činí	128.848 zl.

C. Poddaným s městem Náchodem.

Peněz v hotovosti	7.533 zl.
město Náchod při vpádu Prusů dne 27. listop.	15.055 zl.
obilí skrmené doma a na polích	247.581 zl.
osení pošlapané	8.955 zl.
obilí ze sýpek pobrané	39.086 zl.
vařivo a ovoce	19.806 zl.
len doma a na polích	19.508 zl.
koně, dobytek, drůbež	27.900 zl.
vynuceno a pobráno v hotovosti	15.135 zl.
nábytek domácí a nářadí hospodářské	99.264 zl.
ztráveno a skrmeno při povozích	13.238 zl.
na včelách	1.794 zl.
na lesích	3.036 zl.
za palivo a ploty	13.462 zl.
stavení zbořená a vypálená (v tom ves Studenec)	23.673 zl.
činí	555.026 zl.

D. Škody od vojska císařského.¹⁷

Za obilí skrmené a dobytek pobraný	9.000 zl.
za pivo vzaté	2.133 zl.
za chléb	3..031 zl.
za nábytek a nářadí	26.488 zl.
za skrmení obilí doma a na polích	75.100 zl.
za stravu a nápoje	22.578 zl.
peněz hotových vynuceno	2.670 zl.
činí	141.000 zl.

Škoda celá z obé války Pruské v pěti letech:¹⁸

za rok 1741. a 1742.		213.000 zl.
za rok 1744.		338.888 zl.
za rok 1745.	A. 7.053
	B. 128.848
	C. 555.026
	D. 141.000	831.927 zl.
	vesměs	1,383.815 zl.

Peníz to zajisté na poměry tehdejší ohromný! — Příjem z panství za dvě léta 1745. a 1746. vynášel 106.000 zl., vydání však 133.500 zl.; muselať tedy vrchnost nevyhnutelně se dlužiti, tak že r. 1753. ve dskách zemských vtělené dluhy panské obnášely 1,500,000 zl., mezi nimiž 14.500 zl. zádušních. 266 Lidu po panství lépe se. nevedlo; neboť ku konci roku 1747. vrchní psal knížeti v ten smysl: Ubohým poddaným a v těžké bídě vězícím, ač jim roku minulého peněz na obilí výsevní bylo dáno, a daň in ordinario milostivě slevena, mají-li při živnostech se udržeti — an po zasetí zimním opět ani na chléb nemají — jinak pomoci nelze, léčby jim dluhy do důchodu V. Mti. se sčekaly, a k setbě jarní 1748. aspoň 4000 zl. na zakoupení obilí zapůjčilo. — Jaký tedy div, že poddaní po kolik let vojáky nepřátelskými trýzněni, domácími souženi, bídou trápeni, hladem mořeni, nákazou děseni, v příbytcích pobořených, při poli pustém, bez dobytka a zrna zoufati počali, až i 82 sedláků osedlých mimo 371 podružných, s ženami a dítkami, vše opustivše, do ciziny sběhli! — Toť ovoce války; — tu škola, učiti se a oceňovati blaho svatého pokoje, v němž pojištěna bezpečnost osoby i statečku nejchudšího. — Ale mnohý, nezkusí-li sám až do umoření — neuvěří. —

---