Paní tato, již vdova po knížeti samovladném Bedřichu, v polovici srpna 1840. na Náchod přijela se svou sestrou Janou, vdovou po Františkovi, vévodovi z Acerenza-Pignatelli, aby posledněkráte navštívila mrtvolu sestry milé, ten čas ještě při kapli zámecké odpočívající. Zdeť uložila 1000 zl. na dvě anniversaria neboli mše zádušní, 5000 zl. 4% na každoroční skutek dobročinnosti, kdež z úroku 200 zl. dvadcet rodin chudých po 10 zl. podělováno býti má, konečně starším úředníkům a služebníkům vykázala doživotní pense či výslužného po 200, 300 až 500 zl. stř. — načež obě kněžny pohnutým srdcem a oslzeným okem opustily místa mladosti své — na vždy; — neboť již 2. srpna panství bylo prodáno od kněžny Pauliny, na zdraví churavé, matky syna bezdětného. —
Mnozí tehdáž opakovali, že francouzský král Karel X., v Praze u vyhnanství žijící, panství Náchodské koupiti mínil.