Josef Parille kníže Piccolomini. 1765 - 1783

Po smrti knížete Jana Pompeja vdova jeho Marketa Kateřina ustanovena za poručnici, až kníže Josef plnoletým prohlášen dne 5. srpna 1771; pročež za těchto šest let odváděno ročně 40.000 zl. i více do pokladnice sirotčí a na splácení dluhů. Oddán byl s Marií Christinou, kněžnou Caraccioli, vedl život mrzký, jak to i podobizna jeho na zámku ukazuje, a zemřel bezdětek v Neapoli dne 6. července 1783, poslední to Piccolomini. — Vdova jeho po delší čas obývala Ratibořice; vidouc pak, že panství nepřipadne jí, do Neapole odstěhovala se, kdež asi r. 1825. u vysokém stáří skonala. —

V pokračování příběhův připomínáme zde, že arcivévoda Josef, prvorozený syn Marie Teresie, 27. března 1764 od kurfirštů zvolen byl za krále Římského, a po smrti otce svého, císaře Františka I., dne 18. srpna 1765, přijat od matky své za spoluvladaře zemí Rakouských od 23. září t. r. —

Za času knížete Josefa Piccolomini troji udalost se přihodila, kterou starcové naši v dobré paměti mívali, a o ní rádi a výmluvně vypravovávali, totiž: drahota dvanáctizlatová, pozdvižení selské a vpád Pruský.¹

Drahota dvanáctizlatová r. 1771. a 1772. — Na podzim r. 1769. po zasetí příhodném ceny obilní v Čechách takto se páčily: korec pšenice za 2 zl., žita za 1 zl. 30 kr. ječmena za 1 zl. a ovsa za 40 kr. Však na jaře 1770. jmenovitě na den sv. Josefa nastalo chumelení tak husté a po několik dní dodržující, že místy sněhu na lokte leželo, kterýž teprv ku konci dubna úplně odjihnul. Tím ozim vyležen a setí jarní opožděno; následovalo léto neobyčejně deštivé. Žeň hubená dala zrno zrostlé aneb dokonce zalklé. Při městě Náchodě a vsích jeho z 534 korců ozimu vyhynulo 440, a z 580 korců výsevu jarního vymláceno 1226 korců. — Ceny obilní rychle zrůstaly, že je lid zniknouti nemohl. Vláda sice ustanovila cenu mírnější, a všeliký vývoz obilní přísně zakázala v září 1770. Však tu právě lichváři skupujíce doma obilí, za sebou je zadržovali, ano na zisk do cizozemí podloudně zaváželi, že konečně i sedlák mohovitý nedostatkem byl sevřen. — Když v Čechách k jaru 1771. (15. března) obilí všude sepisováno a přeměřováno bylo, shledalo se v kraji Hradeckém vesměs 19.624 korců, a sice: pšenice 3682, žita 5258, ječmena 3486 a ovsa 7198; — v městě Náchodě shledalo se u sousedů, pekařů a obchodníků 420 korců. —

Počasí r. 1771. neméně bylo mokré a studené, a žeň toužebně očekávaná neourodná, jako roku minulého. Město Náchod s vesnicemi svými sklidilo a vymlátilo všeho všudy 3486 korců obilí; a však pro 2437 lidí dospělých, počítáno na osobu po pěti měřicích, třeba bylo 8124 k., a pro 108 koní 720 k., nad to k zasetí jarnímu a zimnímu 1386 k.; pročež na rok příští nedostávalo se 6742 korců. Nouze a hlad začal lid ubohý krutě mořiti, všickni děsili se jara, léta; bramborů tehdáž nebylo.² Mnohé vrchnosti v pravdě milostivé i hospodářové milosrdní otvírali a vyprázdnili sýpky své štědrými dary odpomáhajíce hladu hroznému, avšak vůbec rozléhal se nářek bolestný a pronikající volání o chléb! — Korec žita zdražil se vůbec na 12 zl. — odkud „drahota dvanáctizlatová“ — při horách, až na 16 zl., a předc ho ani za ty peníze nebylo, byť hospodář mnohý peníze v čepici byl nosil. Korec pšenice stál 15 zl., ječmena 10 zl, ovsa 7 zl., hrachu 14 zl., čočky 12 zl, vikve 11 zl., jahel 16 zl. — Přivážení obilí z krajin dalekých, jako z Uher a Rakous při tehdejších okolnostech bídných, a kdež ani jediné cesty správné nestávalo — nebylo silnic a dráh železných — bylo velmi obtížné a pronaložené, Město Náchod udalo 7. unora 1772, že pro nedostatečný potah žádný z poddaných městských nemůže se do Vídně odvážiti pro obílí. Hlad stal se obecným, cesty a obce hemžily se žebráky — pří skrovném počtu chalupníků a podruhů a množství celých ještě nerozdělených živností — ano i hospodářové opouštěli statky prázdné a prodlužené. — Ubozí vařili sice kaše z prachu mlýnského, — kdyby ho jen bylo bývalo! — pekli chléb z otrub, kůry a kořínků, pařili kopřivy a pýřavku, aby jen hlad hrozný skrotili. — Však potrava taková způsobila nemoce a mření mezí chudými i zámožnými. Od nejsv. Trojíce 1771, až do té slavnosti r. 1772, pomřelo hladem zmořených a nemocemi zachvácených v Čechách 250.000, tedy pří půltřetím milionu tehdejších obyvatelů desátý, — V kraji Hradeckém 32.960, (Průměrně mřeli lidé v počtu trojnásobném proti jiným letům)

Na zprávy smutné do Vídně došlé vydal se ihned císař Josef II, osobně do Čech; — tu na očí své spatřil mnohem více, než se udati důvěřovali, i prohlížel sám a to bystře. Oku jeho neušli otrhaní a polonazí v chatrčích bídných, umírající hladem po vesnicích, morem hynoucí v nemocnících, Tuť kázal ze zásobáren vojenských vydávati mouku lidu zmořenému, a každému dáno povolení péci chléb. Žito a rejže přiváženy z Rakous a Uher — ba pšenice až ze Sicilie — na pokrm a k setbě, (14. srpna 1772 rozdán cent rejže chudým nemocným a pozdravujícím se v městě Náchodě a vsích jeho), Stavové Čeští „nejvýš potřebným kontribuentům na zaopatření obílí k setí“ půjčili v dubnu 1772. milion zlatých z peněz jim od vlády vydaných, an země Česká v letech minulých půltřetího milionu, byla předala (für ältere Landes-supererogata). Půjčku tu každý na úrok čtyř zlatých ze sta po šesti zlatých splácel ročně, čím jistina s úroky v 28 letech byla splacena. Na celý kraj Hradecký přišlo 90.450 zl., na panství Náchodské 11.600 zl. (z toho obci Náchodské 200 zl, měšťanům 200 zl. a vesnicím městským 350 zl.). Nad to snížena daň z osedlého po 66 zl. na 57. — Úroda požehnaná hojného poskytla chleba. —