Jiří Vilém, kníže samovladný z Lippe-Schaumburg. 1842 -

Jiří Vilém, kníže samovladný z Lippe-Schaumburg.¹1842 —

Narozen 20. pros. 1784, osiřel třiletek; r.1807. vládu nastoupil a připojiv se ku spolku Rýnskému, prvé hrabě, stal se knížetem. Manželka jeho Ida, kněžna z Waldek-Pyrmontu, s níž oddán r. 1816., narozena 26. září 1796. — Syn Adolf Jiří, narozen r. 1817., bude nástupcem v Bükeburku, mladšímu Vilémovi, nar. r. 1834., připadne statek Náchodský.

Nemeškal kníže s rodinou svou shlédnouti nově nabyté panství, a již dne 17. června 1842 přes Trutnov do Ratibořic zavítaly načež dne 19., v neděli odpoledne, držel slavný vjezd na zámek Náchodský. — Hned v Ratibořicích shromáždili se úředníci, rychtářové a jiní na koních, přes 400 osob. Ve Skalici při oblouku vítězném pozdravili jej kněžstvo, mládež a pořádkové při hudbě a střelbě; pod Vysokovem připojilo se 60 synků městských a měšťanů koňmo; na předměstí v Náchodě, kde cesta k zámku se odchyluje, při oblouku nádherně ozdobeném čekali měšťané a cechové s prápory, židé s desatery. Tisíce lidu pokrývalo stráně vrchu zámeckého. V zámku nádherně ozdobeném shromážděno bylo Veškeré duchovenstvo z panství, úředníci a radda městská. Zvuk trého sboru hudebního a třeskot z 18 moždířů otřásal vzduchem. Slavné toto a neočekávané přijetí hluboce pohnulo knížete i rodinu jeho; neboť prý od Čechů takové vlídně příjemnosti neočekával. Po dvou týhodnech z Ratibořic na zámek Náchodský přesídlivše, pozdrželi se do 31. srpna, kterého dne přes Prahu a Drážďany do Bükeburku se vrátili.— Návštěvu svou opakovali v červnu 1851. a v srpnu 1853.

Rok 1843. stal se památným povodní záhubnou v údolí, kteréž protéká potok do Úpy padající při šesti vesnicích: Lhotě Zákostelské, Olešnici, Lhotě Řešetově, Studnici, Třtici a Zliči. — V pondělí, 19. června 1843 po 20stupňovém vedru 5. hodinou po polední přihnala se bouře s deštěm od západu do hrabství Kladského. A však po dvou hodinách zpět se vrátila při hřmění a blýskání. Mračna zkázonosná hrnula se v skoku trhavém od severu k jihu, an oblak vyšší od jihu k severu zvolna plynul. Čára dělící je šla od Žernova ke Lhotě Řešetově. Po chvilce začaly se vířiti v kotouče obojí mraky hnědosivé, váleti se přes se a k zemi nížiti, an dole mrtvé panovalo ticho; ptáčka tu nebylo slyšeti ani viděti, i psík úzkostně k nohoum mým se vinul. A již opodál k severu od Bohušína ozývá se hučení a tření v oblacích; silné proudy víchrové otřásají stromovím, krůpěje velké prolétají, obzor nebeský zahaluje se příkrovem záhubou obtěžkaného mračna, — obloha jakoby se protrhla, a kroupy ledové, co ořechy lískové ba i malé vlaské, sypaly se dolů, zničena tu na mnoze ouroda na polích i v zahradách; na to lijavec hustý celou téměř hodinu trvající zaplavil údolí, a když se byly po hodině desáté hráze rybníků pode Lhotou a Olešnici protrhly, voda na 4 — 5 loket údolí pokryla, o půl noci dovršena hrozná zkáza a zpousta. — U velikém nebezpečenství byli tu obyvatelé; a nejedni podivně ba zázračně při živobytí zachráněni. Tak muž jeden, jdoucí z Náchoda, ve Lhotě Řešetově u malého kolu plotního, ač zachvácen hlavním proudem se udržel. Tamtéž na hrušce, co stehno tlusté a blíž mlýna stojící, muž s ženou a dítětem, — a na kusu zbořené světnice blízké chalupy tři osoby po dvě skoro hodiny v úzkostech smrtelných přetrvaly. Ve Zliči 17letá dcerka z chalupy pod mostem, kterouž povodeň právě byla pobořila a odplavila, uchytivší se stěny s ní od vody nesena byla dobré čtvrt hodiny cesty přes řeku Úpu na luka, kdež jedné z osmi lípek se zachytila, a když byla tak přes tři hodiny ve vodě proudné přestála, k ránu domů se navrátila, kdež sice sešla se s otcem a bratrem, kteří s velikou těžkostí ušli záhubě, ne tak s matkou a děvečkou cizou, kteréž byly utonuly.

V Olešnici strhla voda tři chalupy, ve Lhotě Řešetově osm, ve Třtici jednu a ve Zliči dvě. Taktéž voda ode Lhotek a Trubijova ve přívalu tekoucí do Lhoty Řešetový, tamtéž prorazivši hráz rybníka, utrhla severní roh mlýna, před 10ti lety po ohni vyzděného, a stodolu smetla. Tato obec celá byla kameništěm, louka jedna na 3 až 4 lokte kamením zanesena. — Vůbec 14 chalup zničeno, jiných 15 z části pobořeno, pět mlýnů silně poroucháno a na suchu za příčinou protrhaných hrází rybníků; — nad to šest osob utopeno. — Škoda byla veliká, — ale i pomoc neobyčejná! — Byv duchovním správcem těchto nešťastných ve Studnici, veřejnými listy pomoci jsem se doprošoval; i rozdáno 2100 zl. stř., a sice do Lhoty Řeš. 1778 zl., do Studnice 195 zl. a do Třtice 127 zl. —

Plátenictví od dávných dob hlavní bylo výživou zdejších jako i všech pohraničních obyvatelův Krkonošských až do Moravy. Zvláště dařil se obchod plátennický v prvních letech tohoto století, a zejména v době francouzských válek. Nejedni s málem začavše, jako ve snách a přes noc zbohatli; hojnost peněz, zvláště bankocedul tomu napomáhala; než brzo pominul tento blahobyt, když ledabylo se přadlo, nedbale tkalo a zvláště na rychlo bílelo. Zboží chatrné ceny zbylo, úvěrek potratilo; přestaly zásilky docela do Ameriky. Nastala bavlna — laciná; nové tu nebezpečenství, — a konečně Anglicko za příčinou strojů svých umělých lacinějším zbožím lněným trhy zámořské zaplavuje. — Náš přástevník a tkadlec počal nouzi tříti. — I vyskytli se tu přátelé člověčenstva, pomoci hledajíce lidu našemu. — Z těch byl i pan Ludvík šlechtic Nádherný, majitel panstvy Adrspachu. Přesvědčiv se kterak ve Westfalsku krásné tenké plátno se shotovuje a výhodně odbývá, při mnohých obězích mistra přádelního z Westfal do Adrspachu uvedl, kdež založil školu vzorní. Westfalčan, Jindřich Wiesbrok, učil pěstování lnu, setbě, močení, vochlování a přadení. Knížecí dvorský radda Náchodský, Otto Erich², pán to všeho dobra horlivě se ujímající, ihned několik schopných osob z panství na vyučenou do Adrspachu poslal a ze svého vydržoval, načež školy přádelní založil v Hronově, Zbečníku, Kostelci, Úpici, Hořičkách, Chvalkovicích, Skalici a na Červenéhoře. — Obec Náchodská taktéž učinila. Školy tyto na vše strany se šířily; bylyť v Novém Městě a Bohuslavicích; pan prélat Brúmovský rozmnožil je po svém panství; taktéž p. hrabě Nimptsch na Kyšperecku; — však jen léta 1845—1848 potrvaly. — Ceny příze školní nemohly závoditi s lácí příze na strojích shotovené; — věc žádoucí zanikla z té a jiných příčin. —

Na jaře 1847. přibyla sem komise od c. k. hlavního bytovnictva; polohopisného oddělení, z Vídně t. nadporučík od měřictví vojenského, opatřen hojnými nástroji hvězdářskými a matematickými, aby vyhledal Vídeňský .polednik (meridian) v severních Čechách. Na vrchu Dobrošovském z prken sbita hvrězdárna, z níž až na konec léta běh hvězd pozoroval, a bod poledníkový Vídeňský od skály Dobrošovské na 300 kroku jihovýchodně nalezl, kdež také balvan pískovcový zasaditi kázal. —

Osudný rok 1848. přinesl nám konstituci, s ní dobu velikých převratů, — kdež „zjevena byla mnohých srdcí smýšlení.“ —Dne 15. března povolil císař Ferdinand I. k mnohým a usilovným žádostem v dobrotě své ústavu zemskou, dle které poslancové voleni od občanů a na sněmu shromážděni o potřebách zemských raditi se a usnešení svá k potvrzení zákonnímu předkládati měli; — při tom povolena stráž národní z občanů. — Nastal život velmi pohyblivý; — tisící nevěděl, co ústava s sebou nese, a proto obraznosti své vůli dávaje a všeho dobrého, se naděje, do proudu časového se pouštěl, — Ve městech i také někde na vsích zřizovány gardy čili stráže národní, při nákladu znamenitém uniformovány, ozbrojeny práporem skvostným a hudbou vlastní opatřeny. — Mnohý tu řemeslník, pohodiv práci, trávil čas ve cvičeních vojenských, a tím živnost svou pronedbával. I v Náchodě sestavena garda (také ve Skalici, Kostelci).

Ten čas mysl lidu rozjařená, na mnoha místech vlasti naší obrátila se proti zlodějům a škůdcům v řemesle svém zarytým, kteříž posud dovedli spravedlnosti zákonní se vyvětiti. — Tak i na Náchodsku lid sám soud vzal v moc svou, když v červnu asi 15 hlavních zlodějů po panství bylo schytáno, a v Mezilečí, Skalici a na Hořičkách vězeno; — po kolik dní dnem nocí od mladých a starých, mužských i ženských jsou trýzněni, až i na mnoze kyjmi do smrti ubiti. — O krádeži napotom daleko široko ani slyšeti nebylo. —

Nemálo zajímala mysl lidu volba poslanců do sněmu českého a říšského. V Náchodě konána volba do sněmu českého z vikariatu Náchodského v měsíci červnu, i zvoleni: J. Pich, představený z Hořiček, a J. Hubka, návladní města Náchoda; však sněm tento nebyl držán. Volba na sněm říšský ve Vídni dála se v červenci, kdež většinou hlasů zvolen Konrad Věžnický, purkmistr Kralodvorský. — Sněm Vídeňský, obeslán ze všech zemí mimo Uher a Itálie, otevřen neb zahájen dne 22. července od arciknížete Jana; dne 22 října odročen (za příčinou zbouření se Vídně, vlastně chátry všech zemí a národností domácích a cizinských do Vídně sběhlé) a na den 15. listopadu do Kroměříže na Moravě přeložen, kdež dne 22. rokování svá další započal; však 4. března 1849 docela zrušen byl. —

Dne 2. prosince 1848 císař Ferdinand I. v Holomouci složil korunu — trnovou, a do Prahy se odebral, kdež s manželkou svou Marií Annou žije dobročinnosti nejštědřeji hoden zajisté koruny nesmrtelné. — Arcikníže František Karel, bratr a zákonní nástupce, práva svého se odřekl, i převzal vládu zemí Rakouských syn jeho 181etý František Josef I. —

Italie celá na začátku roku 1848. zbouřila se, tak i naše Lombardsko a Benátsko, s nimiž spojil se král Sardinský Karel Albert, země ty osadil, a v čele vojska 100.000 mužů z celé Itálie sběhlých proti Rakousům se postavil. Starý český hrdina maršál hrabě Josef Radecký (narozen 1768.) couvl opatrně z Milána až do Verony, ve spojení zůstávaje s pevnosti hlavní Mantovou, neboť maje toliko 40.000 mužů, další posily očekával; načež pokročil k slavným vítězstvím u sv. Lucie (6. máje), Kurtatone (28. máje), Sommakampagny (23. července), Kustozzy a Volty (25. a 26. července), kdež úplně poraženi Sardinci, až 9. srpna král Karel Albert příměří vyžádal. — Mimo města Benátek Radecký celou zem vládě Rakouské opět podrobil. — Než král Sardinský, chtě býti králem celé Itálie, příměří vypovděl (12. března 1849). Chutě přešel starý maršál Radecký s 60.000 do Piermontska (dne 20.), a ve dvou bitvách u Mortary (dne 21.) a Novary (dne 23.) zničil vojsko nepřátelské. Téhož večera král Karel Albert korunu složil a Itálii opustil; syn jeho pak Viktor Emanuel II. dne 26. března vešel v příměří; načež dne 6. srpna podepsán mír. Král Sardinský uvolil se, .platiti 30 millionů zl. stř. na škody válečné. — Konečně vzdali se i Benátky (22. srpna). —

A však i Maďaři zbouřili se popuzováním advokáta Ludvíka Košuta, hlavního řečníka na sněmích Uherských, žádajíce samostatnost Uher s vlastním ministerstvem; konečně pak i císaře Františka Josefa I. za krále uznati nechtěli. — Kníže Windischgrätz, oblehnuv 24. října 1848 Vídeň zbouřenou, a dobyv jí dne 31. (když byl dne 30. světlý ban horvatský Jelačič vojsko maďarské, Vídni ku pomoci spěchající, u Švechatu na hlavu porazil, a to u přítomnosti Košuta) s vojskem svým (27. pros.) vtrhl do Uher přes Ráb. a Břetislav, a vítězně do Pešti vešel. Po bitvě u Kapolny (26 unora 1849) obě strany od boje ustanuly, až Maďaři, sebravše síly znamenité, císařské (od 4. dubna) s převahou zpět tlačiti počali, až v červnu opět u řeky Váhu stáli. Rusové, ku pomoci posláni, a vedeni maršálem Paskěvičem, z Haliče do Uher vešli, a povolně k jihu se táhli, kdež císařský vůdce Haynau postupoval rychle až k Temešvaru, kde (9. srpna) slavného dobyl vítězství, rozraziv vojsko maďarské, vedené Dembinským. Tu vůdce maďarský Görgey, prohlášen byv od Košuta za diktatora uherského, vzdal se (13. srpna) u Világoše Rusům s 28.000 muži a 142 děly. — Košut a hlavní spoluvinníci jeho prchli do Uher, odkudž do Angličan a Ameriky se odebrali; —-revoluce maďarská byla udušena. —

Když tak nebezpečenství v Itálii a v Uhřích rostlo, od měsíce října 1848. všecky peníze stříbrné z oběhu se vytratily; neboť každý, hledě k bezpečnosti, peníze uschovával, ano v některých krajích i peníze měděnné se na výdělek zadržovaly. — Vydány tenkráte bankovky 2 zl. a 1 zlatové, kteréž poslednější na polovici a čtvrtky (ba někde až na osmerky) trhaly se, tak že ten čas hlavně čtvrtkami se platilo — Jelikož takto nedostatek peněž drobných v obchodu vždy citelnějším se osvědčoval (neboť i šestáčky stříbrné, ten čas vydávány, pod zámek se zavíraly): počali jednotliví obchodníci, kupci, obce, ba lidé soukromí, vydávati rozličné tištěné poukázky na 30, 20, 10, 5 až i na jeden krejcar Nesmírné množství takovýchto různobarevných lístků ze všech končin mezi lidem kolovalo, že i leckterý sprostý člověk oklamán býti mohl tou neb onou kupeckou známkou barevnou z lahví neb balíčka odlepenou. V Náchodě takové tištěné poukázky vydávali: kupec J. F. Tichý, krupař V. Žďárek, židé Pik a Polák. Největší důvěry požívaly poukázky města Prahy, též obchodníků Brúmovských Schrolla a Walzel-a, ve krajině naší velmi běžné. — V Žamberku razily se i peníze z plechu, hojně rozšířeny. — Teprv r. 1850. vyšly tyto lístky z oběhu, když vláda sama vydala poukázky papírové (Münzscheine) na 10, a 6 krejcarů. —

Roku 1849. otevřel se tkalcům našim bohatý pramen výdělku; jen že ne na dlouho. Na zakázku totiž začala se dělati plachtovina, t. látka z příze režné na spodky, zde „atlas“ zvána. Hlavní odbyt šel do Uher, a tu pro vojsko maďarské. Na tisíce stavů dnem nocí se pohybovalo, a nejeden přičinlivý tkadlec týdně vydělal 12 až 30 zl. stř. Poptávky množily se tak, že konečně celé kusy atlasu tohoto neprohlíženy a neměřeny na pochmat od židů brány a dle požádání placeny jsou, načež ovšem všeliké chatrné zboží slátáno a předc dobře prodáno bylo; — až porážka Maďarů celý ten novotný průmysl zničila. — Překupníci a dodávači, židé, nesmírného došli zisku. —

Roku 1850. celé politické řízení změněno v Rakousku, tudíž i v Čechách; zde od 1. února. — Všecky úřady patrimoniální či vrchnostenské — kde dědičný pán panství aneb statku, vlastním svým úředníkem vedl správu politickou — naprosto zrušeny. — Na místo bývalého gubernium v Praze, s nejvyšším purkrabím v čele, politickým nejvyšším úřadem v zemi ustanoveno c. k. místodržitelství; rozdělení země České na 16 krajů změněno na 7 krajů, tyto na 79 podkrajů, a z bývalých panství a statků dědičných utvořeno 210 okresů.

Z bývalého panství Náchodského odloučeny k okresu Polickému: Dřevíč Velký, Žabokrky, Sedmakovice, Zavrchy, Srbská Vysoká, Machov a Lhota Machovská, — k okresu Trutnovskému : Vodolov, Strážkovice, Petrovice, Sedloňovice obé Bohuslavice, Rubinovice, Sichrov, Úpice, Radčí, Studenec, Brusnice, Kyje, Nesyta a Komárov,. — k okresu Jaroměřskému : Chvalkovice, Žlůva, Výhled, Mískolezy, Sebuc, Třebešov obojí, Svinišťany a Říkov, — k okresu Novoměstskému: Přibyslav. Ostatek činí okres Náchodský.

Podkraj Novoměstský v kraji Jičínském sestával z okresu Náchodského, Novoměstského a Dobrušského, maje, v ploše 12 2/10 □ mil s 82.556 obyvateli.³ Každý okres měl úřad svůj soudní, v ohledu politickém podléhaly všecky obce přímo úřadu podkrajskému v Městě Novém Hradišti nad Metují, kdež se nalézal i sborový soud pro jmenované tři okresy. — Obec Náchodská postoupila c. kr. úřadům dům svůj radní, kterýž r. 1856. o jedno poschodí zvýšen jest; k potřebě své pak zakoupila dům Lelkovský, někdy pivovar městský.

Však od června r. 1855. nová stala se změna, když Čechy rozděleny na 13 krajů, úřady podkrajské pominuly, a zavedeny úřady okresní, jimž politické a soudní řízení okresní svěřeno. Tím obnoven starodávný kraj Hradecký. —

Patentem, 7. září 1848 daným, zrušeno bylo poddanství a ochrana šosovní, všecky rozdíly mezi grunty dominikálními a rustikálními (panskými a poddanými) zdviženy, taktéž i všecky z poddaného gruntu pocházející naturální, pracovní neb peněžité i také na zákupních (emfiteutických) smluvách se zakládající poplatky, zrušeny, a to za náhradu mírnou. Následkem tohoto nařízení sestaveny jsou komise, které od r. 1849. až do 1851. o tomto vyvazování neboli zbavení gruntů od břemen soukromých vyjednávaly. Takto poddaní zbaveni robot a desátků za peníz levný, zvláště pak grunty emfiteutní tak řka za darmo připadly do vlastnictví dědičného. — Odstraněna jsou nyní všecka břemena rolníku protivná, o nichž tvrzeno, že překážejí zniku a blahobytu lidu našeho vesnického. Zdali nyní s větší láskou a pilností zdělávatí budou roli svobodnou? — Rozšíří-li se nyní rozumové a moudré hospodářství aby půda šetrněji zdělávána, hojnější vydávala úrody? — Bohdejž se tak stalo, — a četné školy hospodářské usnadňovaly pokrok tento žádoucí! —

Dne 17. března 1849 vydán prozatímní řád obecní, dle kterého nový způsob volby do výboru obecního, a od téhož představených s radními ustanoven jest. Volby tyto od sousedstva, ve tři sbory dle daní roztříděného, dály se v měsíci srpnu, někde i v září r. 1850. Purkmistrové či představení a radní vzati u přítomnosti výboru k přísaze v chrámu Páně, což všude s největší slavností se vykonalo. —

Ku konci r. 1850. klonilo se k válce s Prusem. — Příčinu zavdaly záležitosti německé; neboť Prusko vyjednávalo sjednocení (unii) německých králů a knížat v jeden spolek s přednostenstvím pro sebe, — tudíž s vyloučením Rakouska. Když pak v Hessích zjevný odpor proti vládě znikl a k žádosti kurfiršta sbor vojska bavorsko-rakouského dne 1. listopadu do země vešel, ministr pruský Radovic navrhl, by veškeré vojsko pruské do zbraně bylo svoláno, což se také rozkazem dne 6. listopadu daným stalo. Ale rychlostí blesku osazeny celé hranice pruské vojskem naším, jemuž veleti měl do Vídně povolaný maršál starý Radecký. Dne 8. listopadu vešel prápor myslivců do Náchoda a okolí, na Nové Město vojsko maďarské od Benátek vlaských na rychlo poslané; — v prvních dnech prosince přeloženi jsou k Liberci, a místo jich zaujal prápor pluku německo-banátských hraničarů, Srbů to nesjednocených, jichž se Prusové nad míru báli co zlodějů, loupežníků a dětovrahů, zde však vůbec litováno, že na delši čas nebyl zde ponechán lid ten vlídný a službovolný; neboť již 9. prosince vrátili se do domova svého, želíce toho, že nemohli „na burkuše“. Vystřídal je prápor vojska našeho domácího velkoknížete Konstantina. — V konferenci, držané v Holomouci (29. listop.) mezi ministry: rakouským knížetem Švarcenberkem a i pruským Manteuffel-em obnoveno dobré srozumění sousedské. —

S radostí psány i čítány bývají zprávy o zvelebování škol. — Obětovným snažením tehdejšího děkana, b. vikáře a výtečného školdozorce Josefa Regnera⁴ městská škola Náchodská r. 1849. proměněna v hlavní čtýrtřídovou, a r. 1850. dovršena ve školu nižší realní třech tříd. Náklad znamenitý ochotně převzala obec městská, obětujíc příjem ze statku Slanského v hrabství na duševní vzdělání synů svých. — Na škole reální učí nyní katecheta, spolu řiditel prozatímní, a čtyři učitelové; na škole hlavní dva učitelové a dva podučitelové. — Knihovna, sbírky a nástroje fysikalní i lučebné množejí se pozvolna. Pro chudé žáky školy realní učiněno a od c. k. ministerstva ztvrzeno nadání s jistinou 450 zl. stř., a sice na památku šťastného zachránění Jeho cís. kr. apoštolské Milosti Františka Josefa I. při úkladu vražedlném dne 18. unora 1853. Znamenité toto nadání sebráno snahou a první obětí kněze Josefa Macha, kaplana místního, a spolupřičiněním purkmistra Ant. Rokoše. —

V posledních letech ouroda skrovná a nákaza zemčat způsobily drahotu, a že obchody stojí a řemesla nejdou, chudina se množí a žebráctvími po světe obchodí. — Neduh tento časový a společenský; po celé téměř Evropě rozšířený, kterak by se zameziti dal, záhadkou jest, již co nejrychleji rozluštiti potřeba nutná káže všem lidumilům a státníkům. —

Nový ruch vejde v krajinu naši, anť povoleno klásti novou železnici od Liberce přes Josefov k Pardubicům, spolu pak dráhu poboční od Josefova přes Skalici k uhelným dolům Svatoňovickým, z kterých již r. 1857. uhlí kamenné parostroji odváženo býti má. —⁵

Zdař Bůh kraji a obyvatelům jeho! —

---