Jindřich starší, vévoda Minsterberský. 1470 - 1497

Po smrti krále Jiříka synové jeho rozdělili se o všecka panství, kteráž měli v koruně České, načež učiněn list dílčí v Poděbradech dne 9. března 1472 toho znění:

„Ve jmeno svaté a nerozdielné Trojice šťastně buohdá amen. My Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší jinak Hynek z Bozie milosti sv. Říše kniežata, vévody Minsterberští a hrabie Kladští, páni z Kunstatu a na Poděbradech, a Boček, pán z Kunstatu a na Poděbradech, bratřie, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie a čísti nebolito čtúce slyšeti budú: že rozumějíce a znajíce veliké a pilné potřeby, aby zbožie a statek, kteréhož jest nám milý pán Buoh z milosti své popřieti a dáti ráčil, opatřen a zřézen býti mohl, a take aby každý z nás k své živnosti týmž zbožím opatřen byl; pilně to mezi sebú váživše a rozjímavše, a puožitky těch všech zboží předsevzavše, takto sme se konečně a dobrovolně svolili a mezi sebú o táž zbožie rozdiel bratrský sme učinili.“

I. Viktorin obdržel město a hrad Opavu s hradem, řečeným Hradec v Slezích, i se vším, což ku knížetství Opavskému příslušelo, v Čechách pak zboží Kolínské.¹

II. Jindřich starší ujal v Slezích Minsterberk město a hrad i se vším zbožím k tomuto knížétství příslušným, tamtéž město a hrad Frankštýn s příslušenstvím, Kladsko s hrabstvím, hrad Homoli, hrad a město Náchod se zbožím Visenburským a Skalickým, hrad Kunětickou horu i se zbožím někdy klášterův Opatovického a Sezemického.

III. Hynek dostal hrady Poděbrady a Kostomlaty s příslušnostmi², konečně

IV. Boček hrad Litice se zbožím Richmberským, Častolovským, Černikovským, Jelenským a Týništěm, kteráž se k Liticům držela, hrad Veliš s městem Jičínem, taktéž hrad Mostský se zbožím kláštera Postoloprtského, poslední toto však jen v zástavě od krále do výplaty.³

Mimo to v penězích stalo se vyrovnání dílu; — zlato dobývané v horách u Cukmantle v Slezsku na rovný díl; všeliké listy rodinné, zápisné a privilegia uložili do truhly se čtyřmi zámky na hradě Liticích. Doslovně uvádíme ještě toto: „Což se dotyce kláštera Ždarského⁴, ten sobě všickni k společnic opravě pozóstavujem, tak jakož za našich předkuov bylo; …. a též také podacie oltáře v kostele Pražském (sv. Víta), kterýž sme my znovu zpósobili při hrobu slavné paměti krále Jiřieho našeho milého pána a otce, aby se tu čest a chvála dála pánu Bohu všemohúcému, a za jeho milú duši aby jeho božské všemohúcnosti prošeno bylo.“ —⁵

Kníže Jindřich, pán Náchodský, jakož byl ducha mírného a povahy příjemné, tak i srdce udatného; neboť již za živobytí otce svého skutky hrdinskými se osvědčil; neboť pominouce jiné r. 1470. vytáhl s vojskem do Lužice a do Slezska, kdež ztrestal pány i města nevěrná, a celé ty země podrobil moci královského otce svého; načež statečně se obrátil do Moravy proti Matiáši, králi Uherskému, jehož z Moravy vytlačil. S Vratislavskými, kteříž byli nesmířitedlnými nepřátely krále Jiřího, držíce s Matiášem, kníže Jindřich v stálých trval půtkách, jakož i r. 1472. dobyl města Brúmova, od Uhrů a Vratislavských obsazeného, a posádku v zajetí odvedl. Král Vladislav za mnohé služby témuž panu Jindřichovi zastavil Brúmov i se zbožím klášterův Brúmovského a Polického, kterýž také r. 1478. Brúmovským privilegia jejich potvrdil.

Téhož r. 1472. potvrdil Náchodským nadání jejich následujícím listem, daným na hradě Náchodském:

„Ve jméno Bozie amen. K viečné pamieti, aby ty vieci, kteréž se nynie od Nás a před námi diejí, skrze zapomenutí lidské nepominuly, obyčej jest je skrze písmo a listuov zjednánie k viečné pamieti přivesti; pročež aby viedieli nyniejší i budúcí: My Jindřich starší Boží Milosti Kníže Minsterberský, Kozelský a Hrabie Kladský, pán z Kunstatu a z Podiebrad známo činíme, zie předstúpili před nás naši vierní milí, všecka obec miesta našeho Náchoda ziadajíc a pokornie prosíc, abychom jejich svobod a práv jim i jich budúcím potvrdili, kterýmiž od předkuov Našich panuov Náchodských obdařeni jsú, jakož je všeckny před námi okazovali jsú. My znamenavše jejich viernost a stálost, zie jsú se k nám i našim předkuom v každé vieci viernie a právie zachovali, chtíc jim toho jakožto Pán jich diedičný vším dobrým a milostí dáti užíti, z Naši vzláštní knížetské štiedrosti, kterúž k našim poddaným máme, takových jejich práv a svobod, jakož to ti listové v sobie všecko a každý kus zvlášť zavierají, milostivie jim toho potvrzujem mocí listu tohoto, aby toho užívali s svými budúcími bez všelikteraké překážky. Tomuto na potvrzenie pečet vietší Majestátu našeho kázali sme přiviesiti k tomuto listu; jenž jest dán na Náchodie letha od Narozenie Syna Bozieho 1474. v pondělí po svatém Havle (17. října).

Roku 1479. obnovil kníže Jindřich listem pergamenovým, posud zachovalým, trh na lázeň při městě od r. 1433; načež r. 1481. obnovil řezníkům Náchodským výsady jejich, darovav jim čtyry krámy masné pod úrok. Také vyměnil od města rybník obecný „podborní“ nad Plhovem ležící za les „Bor“ hned nad ním rozložený. —

K této a mnohem starší době směřuje svědomí, dané od rady Náchodské r. 1528. v ten smysl, že vsi mezi Homolí a Náchodem, zejména: Kelnov, Žakeš, Slané a Čermná před lety 60 činívaly roboty k městu Náchodu. Roku 1460. učiněn zápis do knihy gruntovní v ten smysl: Radda Náchodská dosiehly jsú pamieti od lidí starožitných kmetev jménem Pešíka a Potočka a Jana Kalúsa o přiekop nový, aby je zpravili, kto jsú jej za jich leth cízovali a za prvních pánóv; i tak jsú vyznali pamieti svú: dokudž ještě hory stály a vsi mezi Homolí a Náchodem, že z tiech vsí lidé ten přiekop nový cízovali jsú. Také též osoby a Pašek podle nich vyznali jsú, že stalo se za pana Natona; že pan Naton, když lovil rybník zdiařský, tu kázal vozatajem shuoru a řka: vozte dřievie k Jachnovu k novému přiekopu, budem do nieho ryby voziti. — “ (panoš Jan, řečený Naton ze Slaného, svědek na listině od r. 1403.) Zápisové tito dotvrzují, že vsi tyto, někdy zboží Levínského, k Náchodu příslušely, a později k Homoli připojeny byly, až r. 1477. kníže Jindřich hrad Homoli i s příslušenstvím v zástavu dal Hildebrandovi z Kaufunku: a od toho času farnosti Levínská a Čermenská obráceny jsou ku Kladsku, a tím od Čech odtrženy po dnešní dobu.

V letech 1484—1488. nalézáme pana Zbyňka Bochovce z Buchova v držení Náchoda „od knížete jeho milosti“; nejsnáze že to zboží v zástavě měl; jakož jemu Skály náležely.

Za příčinou udržování hradeb městských vydal kníže zvláštní list, kterýž z opisu staršího takto zní:

„My Jindřich Božie Milostí Kníže v Slezy Minsterberský, Olešnický, hrabie Kladský a pán z Kunstatu a z Poděbrad etc. Vyznáváme tiemto listem obecnie předevšemi, kdež čten aneb čtúce slyšán bude, zie jsú před Nás přistúpili opatrný purgkmistr, konšelé a starší miesta našeho..Náchoda, vierní naši milí, zpravujíce Nás, zie by tiech zdí a parkanuov, kterýmiž jest miesto Náchod k hradu přihraženo, jmenovitie počnúc od hradu až k bílé okrúhlé vížce⁶, kteráž nad kniezskú zahrádkú stojí s jedné strany, a s druhé strany počnúc u fortny hradové až po ten srúbek na konci zdi miestské vystaveny opravovati nebyli z práva povinni; ale zie na to od ziadneho Pána diedičného ziadné jistoty nemají, jedinie toliko sviedomí niejakého Gabriele z Otoslavic, niekdy úředníka⁷ od předka našeho pana Bočka z Kunstatu a na Třebové, na Náchodie usazeného, jsú nám okázali, kterýž; vyznává, zie se jest toho od starožitných lidí na hradie i v miestie uptal, zieby k opravování tiech zdí a parkanuov nahoře dotčiených z práva zavázáni býti nemieli; pak znajíce, zieby se takovým sviedomím opravování zdí a parkanuov svrchu jmenovaných obrániti nemohli: prosili jsú Nás s pilností pokornie, abychom je v tom z Milosti Naší, aby k takovému dílu a opravování zdí a parkanuov svrchu psaných na ciasy potomné zavázáni a nuceni nebyli, miloslivie opatřiti ráčili. My poznavše jich věrné, stálé a poslušné služby, v nichž jsú se k Nám po všecky časy viernie a upřimnie a stále i poslušnie mieli a zachovali, mají i zachovávají, a v ciasích budúcích potomnie aby se tím lépe zachovali a zachovávati mohli, k jich pilným prosbám naklonili sme se, a s raddú vierných našich jim tuto milost učinili jsme a činíme tiemto listem, tomu chtíce a ustanovujíce, aby již po tento čas opravování zdí a parkanuov nahoře dotčených od hradu až po vížku bílú a okrúhlú nad kniezskú zahrádkú s jedné strany, a s druhé strany od fortny hradové počnúce až po srúbek, na konci zdi miestsky vystaveny opravovati nebyli zavázani ani nuceni ziadným obyčejem, ale toho prázdni byli a svobodni; než přišloliby kdy k tomu, zieby zdi a. parkanové na tiech místech, jakož nahoře dotčieno je, opravování postřebovaly, ty My a diedicové i budúcí Naši, Páni Náchodští, naší prací: a nákladem, bez jich práce a nákladu, opravovati mámy; také přiekop miestský, kterýž jest jim byl pan Kolda, Náchod držie, mocí odjal, jim zase navrátili sme, chtiece tomu, aby jej již potomnie a viečnie k svému užitku drzieli, jej opravovali a jeho jako svého vlastního, jak se jim nejužitečnieji zdáti a líbiti bude, užívali, bez Naší, diedicuov a budúcích Našich, Pánuov Náchodských, i také úřednikuov všelikteraké překážky. Tomu na sviedomie a pevnost i potvrzenie kázali jsme pečet důstojenství Našeho knízietského k tomuto listu přiviesiti; jenž jest dán na Kladštie v čtvrtek po slavném hodu Matky Bozie na nebe vzetie leth Boziech 1496 (18. srpna). Při tom jsú byli Osviecení Synové Naši. milí pan Albrecht a pan Karel, knížata Minsterberská a hrabie Kladští, a urozený pan Jan Fullnstein, maršálek, Hanns Panvic z Rengersdorfu, hejtman, a Klíment z Jakšonova, kancléř, vierní Naši milí. Kašparovi z Fryštatu, písaři Kancelláře Naší jest tento list psáti poručien.“

Kníže Jindřich válkami zadlužil se, i prodal mimo jiné r. 1495. zboží Litické, s těmito statky k Liticům příslušnými: polovici zboží Choceňského, Richmberkem, Solnicí, Častolovicemi, Černikovicemi, Jelením, Novým hradem; (nad Uhřinovem); to vše za 25.000 sß. gr. č. panu Vilémovi z Pernsteina; - načež r. 1497. 14. června zboží Náchodské a Skalické panu Janovi Špetlovi mladšímu z Prudic a ze Žlebův za 3.500 sß. gr. č., - a roku neznámého zboží Visenburské panu Petrovi z Adrspachu a z Náchoda.

Kníže Jindřich přebýval nejvíce na hradě Kladském, kdež také ve městě založil kostel sv. Jiří s klášterem, do něhož, uvedl mnichy Františkány (1475 — 1479.), v kostele pak sdělal pro sebe kryptu rodinnou; taktéž obnovený od něho kostel sv, Petra a Pavla (na nejvyšším vrchu pevnostním., původně již r. 993. stojící) vysvětiti dal od Rudolfa, biskupa Vratislavského. Tamtéž také život svůj dokonal dne 24. června 1498.

Synové jeho: Albrecht, Jiří a Karel, knížata Minsterberská a Olešnická, hrabí Kladští postoupili r. 1500. všecko právo, kteréžby ještě k Náchodu měli, za 100 sß gr. č. panu Janovi Špetlovi; — prodali však i Kladsko r. 1501. švagru svému Oldřichovi, hraběti z Hardeggu. —

Ač kníže Jindřich hrobku rodinnou byl založil u otcův Františkánův, později pozůstatky jeho přeneseny jsou do kostela farního, do sklípku před oltářem hlavním zavřeného kamenem, na němž list mosazný s nápisem toho smyslu: Nejosvícenější kníže a pán, p. Jindřich, starší, sv. římské říše kníže, hrabě Kladský, vévoda Minsterberský, Olešnický, Jeho Milosti krále Českého Jiřího syn, ze staré rodiny hrabat z Berneku a Niddy, nyní pánův z Kunstatu a z Poděbrad pocházející, umřel léta Páně 1498. v den sv. Jana Křtitele, stár 50 roků, a pohřben zprvu v klášteře bratrův Františkánův na předměstí spolu se svými bratry: Viktorinem, Hynkem a Bočkem, a se syny svými: Albrechtem, Janem a Ludvíkem i s dcerou Zdenkou (Hardekovou) a s chotí Viktorinovou, Palaeologovnou, která byla z rodu císařův Carhradských; všech těchto kostí po letech šedesáte, totiž 1558., skrze vnuky Joachima a Jana, nejosv. vévody Karla syny, přenešeny jsou a tuto v Pánu uloženy. Zde též leží Ursula, knížete Alberta Braniborského dcera, pana Jindřicha st., vévody Minsterberského manželka, která dne 25. listopadu 1508 umřela, a ve klášteře panen sv. Kláry ve Vratislavi pochována byla. —

Při zápisech na panství Náchodské r. 1497. a 1500. připomínají se i manové (zemané, svobodníci) příslušní ku hradu Náchodskému. Jelikož pak skoro všickni od pánův rodu Poděbradského osvobozeni byli, klademe zde seznam jejich, pokud se dal shledati.

1. Skalice.
1497. Vojslav z Kunčího; r. 1500. propuštěn z manství. Role téhož manství „na hradišti.“

2. Dubno.
1497. Jiřík (z Veselice?)

3. Vysokov.
1488. Jan z Krucemburka, písař radní v Náchodě, koupil dvůr ve Vysokově, kterýž r. 1491. kníže Jindřich v manství obrátil.1494—1523. vladyka Aleš Bošínský z Bošína.
1523. Jetřich Štan z Hetmstorfu koupil za 100 sß. gr.

4. Rybníky.
1497. Jindřich Domaně, a potomci jeho do r. 1642.

5. Čermná Tamchynova (česká).
1444. panoš Jan Tamchyn (z Doubravice).
1488. panoš Matúš (Mazánek) z Náchoda neb Náchodský. 1500.

6. Srbská vysoká.
Manství to, prý, r. 1394, dáno od p. Jence z Janovic a z Petrspurka Petrovi, řečenému Žák.
Roku 1494. kníže Jindřich obnovil list manský Matěji Šubířovi z Chobíně. 1497.

7. Hronov.
1422. a 1425. připomíná se Matěj z Vlčnova seděním v Hronově, služebník p. Viktorina z Poděbrad.
1437. Martin, syn Ivana ze Žampachu a z Hronova (také 1454.) a Jan, syn Kokumena z Hronova.
(1443. 1452. Václav Kokumen ze Žampachu, purkrabí na Náchodě.)
1445. panoš Vaněk z Nosalova seděním v Hronově do 1456. hejtman na hradě Náchodském.
(1487. urozený Jiřík Nosalovský, ač vládl-li tvrzí Hronovskou?) r. 1500. připomíná se „richta krom svobodného.“

8. Čermná německá (malá).
Panoš Simon Sudlice z Žernova (1475. purkrabí na Náchodě) od knížete Jindřicha obdržel v manství tvrziště s dvorem poplužním v Čcrmné německé a pustou ves Pastorkov. Dědili po něm synové jeho Jan, napotom Jakub, kterýž manství to postoupil panu Janovi Špetlovi z Janovic na Náchodě. Pan Špetle manství zrušil, a zboží to dědičně postoupil hejtmanu svému Tobiáši Slanskému z Doubravice roku 1525.

Svobodné dvorce nad to bývaly někdy:

a.) ve Zblové neb Stblovém. 1409. panoš Pešík Chřipta ze Zblové v Mískolezích.
1422. panoš Leva z Železnice, seděním ve Stblovém, který ještě r. 1462. Janka propustil z člověčenství.

b.) v Dřeviči. 1408. vladyka Jan z Dřeviče.
1450. panoš Hynek Tlustý, seděním v Dřeviči.
1453. Petr, řečený Turek, seděním v Dřeviči, bratr předešlého.
1487. Martin Hlahol z Vyhnanic a v Dřeviči.

Manové k hradu Náchodskému, však po r. 1477. k zboží Homolskému obráceni:

1.) v Čermné německé. 1465. 1488. Václav neb Vaněk Vrtimák z Rokytníka (zeman královské milosti 1465.), hejtman na Náchodě.

2.) v Slaném, 1403. panoš Jan, řečený Náton ze Slaného.
po r. 1410. Kuneš.
1422. Dobeš z Dúbravice na Slaném.
1465. Jan Dobeský z Dúbravice ve Slaném (zeman královské milosti), syn předešlého; jemu list manský obnovil kníže Jindřich.
1504. Tobiáš Tamchyna z Dúbravice.

Sdělujeme zde list manský:

„My Jindřich starší Boží Milostí svaté říše kníže, vévoda Minsterberský, hrabie Kladský, pán z Kunstatu a Poděbrad známo činíme tiemto listem zjevnie přede všemi, kdež čten neb čtúcí slyšán bude, že jest před naší přítomnost přišel slovutný věrný Náš milý Jan z Dúbravice a ze Slaného, náš poddaný man, a dal jest Nám znáti, že jsú jeho otci listové výsadní na ta manství v Slaném a Březové, kteráž po svém otci pod Námi drží, odešly v časy válečné, a snažnú pilností Nás pokorně žádaje, abychom jemu novú výsadu na manství svrchupsané učinili, a listem svým potvrditi ráčili. My jsúce náchylni poddané v hodných prosbách vyslyšeti, poznavše nadepsaného Jana věrné a stálé služby, které jest nám. činil, činí a v časy budúcí aby tím povolněji činil a činiti mohl, ne z omylu ani nerozšafně, ale se zdravú a dospělú radú svých věrných z milosti knížecí nadepsanému Janovi, jeho dědicuom a spravedlivým potomkuom poplužní dvuor ve Slaném s poplužím, v němž jest, s dědinú, s lesy i s lukami. puoltřetího lánu, se dvěma: pustinama, s rybníkem a sádkami, s kuchyňkami, s kopú grošuov platu ročního ve Slaném na dědině, kterúž drží Václav Turák; pak ves Březovú s dvory kmetcími, s dědinami ornými i neornými, s pustinami, s osedlými, s platem, s kúrmi, s robotami k orání, sečení luk, ovsa i k hrabání, s potokem, počínajícím ode drah Březovských až do Žakešského mlyniště, se zvířecími lovy i rybami, s čížbami, háji, lesy, horami, pahorky i s údolími, s pastvami a pastvištěmi, s cestami, drahami a stezkami, s vodotoky, struhami, se všemi a všelikerakými důchody, požitky a příslušnostmi k nadepsanému dvoru poplužnímu, a popluží ve Slaném a vsi Březové od starodávna příslušejícími, i se vší zvólí, nic nevyjímajíce ani pozastavujíce ku pravému, a hrabství našeho Kladského obyčejnému manství vysadili jsme, vyvazujeme, a tímto listem tvrdíme nadepsanému Janovi, jeho dědicuom a spravedlivým potomkuom k jmění, držení a ku požívání dědičně a věčně jako svého vlastního dědictví bez naší a našich dědicuov všelikteraké překážky. A však Jan nadepsaný i jeho dědicové a potomci nám z manství svrchupsaného mají povinni býti i zavázáni budou službu činili pěšky se samostřelem k Náchodu, zámku našemu, kdyžby toho potřeba byla, a od úředlníka našeho byli obesláni; ale potřeby jídla a pití mají jim na zámku dány býti, jakož jiným služebníkuom našim.

Také Jan nadepsaný, dědici a budúcí jeho, mohú a moci budú statky svrchupsané: dvůr poplužní s poplužím a s jeho všemi příslušnostmi ve Slaném, a ves Březovú se všemi příslušnostmi dáti, zastaviti, směniti, a k jich požitku, jak se jim nejlépe zdáti a líbiti bude, obrátiti, a jako svým vlastním učiniti dle práva manského. Tomu na potvrzení a pevnost pečet důstojenství Našeho kázali jsme k tomuto listu přivěsiti. Při tom jsú byli slovutní, věrní Naši milí Jan Hořanský z Roztok, maršálek dvoru našeho, Zbyněk Bochovec z Bochova, Šimon z Žernoví, purkrabí Náš na Náchodě, a Klemens z Jakšova, kancléř náš. Jenž jest dán na Kladště v úterý den sv. Antonína léta Božího 1480.“ (17. ledna).

---