Aeneas Sylvius, kníže Piccolomini. 1656 - 1673

Dle poslední vůle dne 6. července sepsané odkázal kníže Octavio manželce své Marii Benigně ročních 9000 zl. z důchodův panských, dědicem pak učiněn mladistvý Aeneas Sylvius, vnuk z bratra knížete Octavia, na jehož vychování určeno ročně, 4000 zl., poručníkem pak a vladařem ustanoven hrabě Pötting, jehož první tak řka prací bylo, obmeziti list Náchodským, r. 1652. od knížete Octavia daný, jak dosvědčuje narovnání z německého zde přiložené:

“Jelikož mezi městem Náchodem a vysoko- i blahorodým p. p. Janem Sebastianem z Pötting-u a na Wiedershofu, J. Kr. Mti. raddou, dvorského a komorního soudu přísežným, král. hejtmanem kraje Rakovnického v království Českém, dědičným purkrabím v Linci, od J. Kr. Mti. Uherské a České nad knížecími Piccolominskými statky a pozůstalostmi dobřezřízeným kurátorem, nedorozumění vzešlo za příčinou nadání učiněných od J. Kn. Mti. vévody z Amalfi, kdež od města. Náchoda jinak rozuměny a vykládány býti chtějí: tudýž J. Mt. dotčený p. kurátor skrze urozeného a statečného rytíře p. Albrechta Šťastného z Bubna, a panství Náchodského hejtmana p. Jana Kosteleckého ze Sladova jim purkmistru a raddě i vší obci města Náchoda pravý smysl těch nadání knížecích na ten způsob vyložiti dal, načež i J. Mt. p. kurátor i také purkmistr, radda a celá obec města Náchoda nezrušitelně a to v následujících punktech se srovnali:

Předně, že město Náchod nic více než 209 věder vína na nejvýš — a to aby se pivem příliš nepovrhlo — vyšenkovati oprávněno bude; jakož oni roku 1657. dle předložených účtů svých také nic více, než dotčených 209 věder nevydali.

Druhé, že budoucně žádné víno vrchnostenské jim měšťanům a šenkýřům v Náchodě nějakým způsobem k vyšenkování nemá býti vydáváno; mimo že v hospodě¹ , v městě položené a vrchnosti náležité, do vůle milostivé vrchnosti netoliko víno, pivo, pálené šenkováno, ale i všelicí hosté tam obslouženi a opatřeni býti mohou a mají.

Třetí, vzhledem páleného neb kořalky povoluje se tímto městu Náchodu k užitku obecnému, aby od vrchnosti kořalku, co nejvíce budou moci, odebírali a šenkovali, z každého pak žejdlíka jeden krejcar k potřebě obecní si zadržovali; i nemají vrchnosti více než 4 kr. za žejdlík platiti. Z vinopalny knížecí pak nemá obyvatelům Náchodským méně než po žejdlíku vydáváno býti, aby městu neušel krejcar, jim k potřebě obecní povolený. Magistrát nad tím ostražitě bdíti má, aby na zkrácení zisku a na ujmu vrchnosti nižádná kořalka cizá se nevnášela; jakož i každý přestupník z každého žejdlíka cizé kořalky v pokutu 10 tolarů říšských — z polovice vrchnosti, z polovice městu — propadnouti má.

Čtvrté a posléz, cla a jiných v knížecích Piccolominských privilegiích daných milostí město Náchod cele a úplně užívati má; s právem pak várečním, kteréž sobě město dotčené osobuje, a jinými vícero věcmi, kterých se domáhají, prohlásili se purkmistr, radda i obec města Náchoda, že tak dlouho budou strpení míti, až pán dědičný v léta svá dojde, vládu nastoupí, a od nich samých za tou příčinou požádán bude.

K pevnému toho všeho zdržení J. Mt. p. kurátor taktéž i magistrát a obec města Náchoda dva stejné listy s obojístranným podpisem a přitlačenou pečetí shotovili, z nichž jeden při kanceláři vrchnostenském, druhý pak při úřadu magistrátním uložen a chován býti má. Stalo se tak na zámku Náchodě v kanceláři knížecím vrchnostenském dne 18. března 1658.

Svrchu jmenovaný dědic, kníže Eneáš, sotva něco přes rok panstvím skutečně vládnul, když stoje ve vojsku pod cís. vojevůdcem Montecuculi, kterýž vítězně zahnal Francouzy za Rýn, v bitvě probodnut mrtev klesl co plukovník — neženat — r. 1673., a v Kolíně nad Rýnem pochován; — neboť vdova Octaviova, Maria Benigna, vymohla si, že v červenci 1664. za vladařku panství plnomocnou byla prohlášena, a jí poddanost slíbena; až dne 11. pros. 1671 kníže Eneáš vešel ve smlouvu tu, že jí na místě odkázaných ročních 9000 zl. jednou na vždy 150.000 zl. vyplatí. — I vypůjčila si skutečně 100.000 zl., a dluh ten do desk zemských vložiti dala, za ostatních pak 50.000 zl. sama dále hospodařila po osm let; a i napotom vlády spustiti se nechtěla, až cís. nálezem (2. května 1679) vykázáno jí toliko 4000 zl. ročně až do smrti. Mimo to brala 4500 zl. ročních úroků; a předc r. 1690. náramně co „chudá vdova“ naříkala, a o pensi po muži o stát zasloužilém se ucházela. — Chudá v pravdě byla, neboť na chrámy a jiné skutky dobročinnosti všecko vynakládala. Přečkavši manžela svého o celých 45 let, nábožný život svůj skončila ve Vídni r. 1701., kdež pohřbena v kostele sv. Štěpána.²

Za příčinou zvelebení trhu a živností městské vydal úřad zámecký do všech obcí následující list:

„Milost Boží s námi se všemi býti rač.

Rychtáři a konšelé vsi ……. Poněvadž v prošlých vám dobře povědomých těžkých vojenských letech a divných rozbrojích v tomto království Českém jak v městech a městečkách, které jakýmikoliv milostmi od J. M. Císařské a Královské obdarovány a privilegiemi na jarmarky a rozličné téhodní trhy opatřeny a nadány jsouce, velikou škodu, ujmu a ztenčení pocítili musily, — jako i na tomto panství Náchodském J. M. Kníž. v městě Náchodě, jenž každého téhodne ve čtvrtek trh na obilí a všelijaký dobytek (kromě výsadních jarmarkův) sobě z nadepsaných. J.M. Cís. a Královské veliké milosti propůjčeny mají, kteréž nápodobně v létech těžkých k opuštění přišly. Když tak nyní z velikého daru milosti Boží toto slavné království české svatým pokojem obdarováno jest, a ve všech obchodech, proti předešlým časům zase volného prospektu (prospěchu) užívati může, častopsané milosti a poněkud zemdlení trhové aby zase k užitečnému zisku v konečnosti napraveny, a v předešlou podstatu přivedeny býti mohly, jest všelijaké vrchnosti povinnost, o to se starati. Pročež vám, rychtáři s konšely a staršími obecními, a všem věrným poddaným J. M. Knížecí o tom přísně a dostatečně poroučím, abyste všelijaké obilí a dobytky, jak koňský tak rohatý, cokoliv z požehnání Božího nyní máte a na časy budoucí míti budete, nikam jinam do cizích měst, městeček a na grunty na prodaj nevezli a nevedli, toliko každý čtvrtek do města Náchoda, — a každý úterý do městečka Skalice České nad Úpou. Kdyby se kdokoliv z vás všech poddaných o to opovážil, to slušné nařízení přečinil a tupil, ten jedenkaždý bez ušetření osob dle provinění a slušného uznání všem, ku příkladu těžkým vězením i pokutou peněžitou strestán bude. Nicméně lidé poddaní, kteří všelijakými handly jak obilím tak dobytky koňskými a rohatými obchody vedou, nápodobně se vám o tom poroučí, abyste každý čtvrtek do města Náchoda, a v úterý do městečka Skalice na trhy se najíti dali, a tam koupě a handle své hleděli, obzvláště kteří blíže těch míst bydlíte, pod těžkým vězením a odpovídáním ani žádný se jak v koupi tak v prodaji na cizích gruntech, jak svrchu opáčeno, postihnouti a osvědčiti nedej. Pro vědomost všech, aby se poddaní čím vymlouvati neměli, Vám rychtáři, konšelové s staršími obecními se o tom poroučí, abyste každé čtvrtletí v příhodný den obecní hromadu drželi, toto nařízení v celé obci bedlivě přečísti dali, a lidem pro lepší navyklost obnovili a v dobrou známost uvedli. Že ve všem tak a nejináče poslušnou poddanost prokážete a zachováte, k vám všem se důvěřuji.

Rok 1663. znamenán jest neštěstím velikým; neboť dne 17. května, ve čtvrtek po sv. Duchu, o půl jedné z poledne vyšel oheň u žida Eliáše Březnice, v domku jeho mezi nynější modlitebnou židovskou a branou horskou, druhém od šatlavy; — prudkým větrem na obě strany nešen, celé město dříve půl hodiny jako obejmul a zaklopil, tak že všecka pomoc lidská a obrana neprospívala, ano museliť s holýma rukama za město utíkati, by aspoň ten život zachránili, kdež bolestným srdcem a slzavým okem hleděli na zžírající moc větrem rozdrážděného plamene. Do dvou hodin celé náměstí popelem lehlo, chrám Páně s věžemi, v nichž čtyry zvony zkázu vzaly, děkanství, dům radní, právě nový, kdež i všecky listy nadací na pergamenech zničeny byly, škola, obě brány a nad to předměstí krajské s polovice až po statek č. 67 na Novém světě; všeho 121 příbytků; při čemž, prý, i devět osob shořelo. Žid Eliáš ušel, a musel i s potomky svými na časy budoucí Náchoda prázen býti. — Ač vrchnost městu prominula úrok, a císař na tři léta od všeliké daně je osvobodil, předc obyvatelé zvolna se vzkřísili; neboť ještě roku 1667. počítáno 28 spálenišť pustých. Na odvrácení takového neštěstí zaslíbila se radda městská s děkanem, tehdáž Janem Bohumírem Kapounem, svobodným pánem ze Svojkova — napotomním biskupem Hradeckým —, že chtějí každoročně vykonávati pout k úctě Panny Marie; i chodívali se vší slávou do Svatoňovic, Vambeřic, Varty a na Paku, až r. 1782. všecka processí přespolní zakázána jsou, a tu domácí pobožnost chrámová vždy nedělí šestou po velikonoci nastala. —

Velikou starostí sklíčeni byli Náchodští nad ztrátou uhořelých listů nadacích čili privilegií; neboť záviseli zcela od milosti vrchnosti, jak jsme to vyrozuměti mohli z listin posud uvedených. K prosbě jich dal jim kurátor panství následující písemné ubezpečení, ovšem německé:

„Já Jan Sebastian hrabě Pötting, pán na Vintířově a Mratíně(?), J. C. Mti. radda, komorník, dvorského a komorního soudu přisedící v království Českém, dědičný purkrabí v Linci etc., nade vší pozůstalostí knížecí Piccolominské v krátovství Českém zřízený kurátor etc. Potvrzuji a vyznávám tímto listem předevšemi, jakož městu Náchodu při nenadálém nešťastném pádu ohně, zniklého dne 17. května běžícího roku 1663., listy původní privilegií, udělených jim od císařův Římských a Uherských i Českých králův, a někdejších Náchodských pánův dědičných, uhořely a docela zničeny byly; purkmistr pak, radda i celá obec města Náchoda obávají se, že na ten způsob skutečné požívání oněch nadání v nebezpečí nalézati by se mohlo, a proto mne za ochranu vrchnostenskou poslušně žádali, abych hledě k slušnosti, je malomyslné zvláštní utěchou k pilnému hledění svých živností a vyzdvižení jich příbytkův srdnatější učinil a pozdvihl, je pod ochranu svou vzal, a jim o zachování jejich výsad starostlivým ubezpečení dal: tímto ubezpečuji a slibuji dotčenému purkmistru, raddě a celé obci města Náchoda, že je netoliko při onom mezi mnou a jimi dobrovolně svoleném narovnání, psaném v Náchodě dne 18. března 1658, ale i při všech jiných privilegiích, za panování nyní v Pánu odpočívajícího knížete Octavia Piccolomini, vévody z Amalfi, někdy pána jich dědičného, jim v pokoji ponechaných a od nich skutečně užívaných, je i budoucně v milosti vrchnostenské chovati, držeti, přichrániti chci, a v ničem odpírati aneb do čeho sáhati, aniž dopustiti, by se jim toho od kohokoliv stalo.

K většímu toho potvrzení toto ujištění své podpisem svým vlastnoručním a pečetí svou přirozenou ztvrzené jim jsem doručil. Jenž se stalo na zámku Náchodském dne 16. července 1663.

Téhož roku veliký strach rozšířil se po Čechách, když při trvající válce turecké veliký vezír Achmet Kiuprili se 100.000 bojovníky vtrhl do Uher, a celou tu zem vítězně procházel, i nebylo jinak, než že i do Moravy a Čech vpadne; pročež hned v srpnu poručeno, všecky cesty, průchody a prosmíky v lesích pohraničných zasekati a lidem branným osaditi, k čemuž z 10 osedlých jeden muž vším zaopatřený hotov býti musil. Z panství jich postaveno 68, později ještě více bylo jich přibráno. Dne 11. září dokonce roznesla se zde pověst, kterak ten ukrutný nepřítel křesťanstva po Moravě pálí a plení, ano že již u Pardubic ohně klade.

Lidé, co mohli, zakopávali a k útěku do hor se chystali. Zámek byl zásoben a setninou vojska opatřen; že pak po skončené válce 301eté na rozkaz vlády hradby zámecké na mnoze byly zrušeny a prachem rozmetány, hradby hořejší i dolejší opětně jsou opravovány a znovu roubeny, sruby dělány, bašta otužena, nad prachárnou nová baterie pro děla zhotovena, děla na hradby vyvezena a pod stříšky dána, zbraně opraveny a doutnáky nasoukány. Taktéž opraveny hradby městské, a z města do hradu položeno 270 stupňů. — Vojsko Braniborské, císaři ku pomoci poslané, vrátivši se na podzim po blízku přezimovalo; tak ve Skalici osobní setnina plukovníka Radživila. V dubnu 1664. odtáhlo do Uher, kdež 1. srpna u města sv. Gotharda Montecuculi Turky na hlavu porazil, kteří na útěk se dali, a konečně příměří na 20 let smluvili —