Adam Erdmann, hrabě Trčka z Lípy. 1629 - 1634

Tentýž pán, J. M. C. radda a skutečný komorník, později generál při vojsku císařském, byl jediný syn pana Jana Rudolfa Trčky z Lípy a na Opočně. Manželku měl Maximilianu, dceru Karla Bernarda, hraběte z Harrachů, jejíž bratr byl kardinal-arcibiskup Pražský, sestra její pak Alžběta provdána byla za slavného Albrechta z Valdsteina, vévodu Friedlandského. Jediná sestra hraběte Adama Trčky, Alžběta, provdána byla za Viléma Vchynského z Chynic a Tetova na Teplicích, též cís. vojevůdce.

Podle desk zemských p. Adam Erdmann Trčka koupil od matky své Marie Magdaleny Trčkové z Lobkovic dne 19. dubna 1629 panství Náchodské a Risenburské za 200.000 sß. míš., a dne 20. dubna panství Novoměstské za 120.000 sß. míš., kromě kollatur J. M. Cé. pozůstavených, a to na Náchodsku čtyř farních a osmi filiálních, na Novoměstsku jedné farní a čtyř filiálních. Však panství Náchodské v těchto dobách znamenitě bylo zchudlé; neboť když r. 1620. odvádělo berni z 1280 osedlých, r. 1630. placeno toliko z 864 osedlých, a sice počítáno na tehdejším panství 620 sedlákův s koňmi, 314 zahradníkův a 332 chalupníkův.

Válka od minulých let stále trvala s knížaty německými, až se k nim přivtělil i král Dánský. Tuť Albrecht z Valdsteina, pán Český, sebral valné vojsko, svolané ze všech krajin, kteréž i na větší díl svým vlastním nákladem ozbrojil, a vynucenými poplatky obsazených zemí vydržoval. I vtrhl do Saska, a zde starodávního nepřítele Mansfelda na hlavu porazil (25. dubna 1626); načež Slezsko vyčistil od vojska Dánského, země Meklenburské dobyl, kteráž jemu od císaře byla darována, a on nazván vévodou Meklenburským a knížetem říšským; na to podmanil Holštýn a pomoří Baltické, stroje se vtrhnouti do samého Dánska; než uzavřen mír v Bukovci (1629). Ale k žádosti mnohých knížat císař Valdsteina propustil ze služby (1630); neboť stížnosti vedli tu na hrdost jeho tu, že země jich vojskem svým vychudil. Však povstal nyní mnohem nebezpečnější nepřítel Rakousku, král Švédský Gustav Adolf, který pod zámyslem ochrany knížat protestantských bažil toliko po výboji a koruně císařské. I přeplúl moře Baltické v červnu 1630., a na provolání jeho mnoho tisíc propuštěného lidu Valdsteinského k němu se přidalo, tak že s znamenitým vojskem nedlouho vydobyl opět všech zemí, kteréž Valdstein císaři podmanil; konečně spojil se s kurfirstem Saským (r. 1631.).

V tom čase hraběti Trčkovi v červnu 1631. poručeno, aby v kraji Hradeckém sebral deset práporů pěchoty a je rozložil. —

Dne 17. září 1631 svedena v Breitenfeldu blíž Lipska krvavá bitva, v níž Gustav Adolf porazil znamenitého a posud vítězného vůdce Tilly, a tím volný přístup do zemí německých a Rakouských sobě zjednal, i táhl sám do Durinska, Falce a konečně do Bavor, do Čech pak vtrhlo vojsko Saské, jehož vůdcem byl Jan Jiří z Arnheimů (od Čechův zván „Arním“). Již dne 11. listopadu Sasíci Prahu obsadili, a když později Baltasar Maradas a hrabě Jan Gec, vůdcové císařští, u Nymburka poraženi byli, Sasové obsadili i Hradec Králové a všechnu zem až po Moravu. — S vojskem Saským přišli mimo hlavních vůdcův někdejšího zbouření Českého, hraběte Thurna a pána z Roupova, téměř všickni Čechové, kteří během minulého desítiletí za příčinou zpoury neb víry byli vyhnáni neb dobrovolně se vystěhovali, a tu vrchnosti svých panství, měšťané svých domů, sedláci svých statků mocně ujímati se počali. I paní Saloména Slavatová ze Smiřic na panství své někdejší Náchodské na krátký čas přijela, a co mohla, odvezla.

Když pak král Gustav Adolf v Bavořích po druhé porazil slavného vůdce Tilly, kterýž i padl, a již i do Rakous vtrhnouti se strojil, nad to země Česká v moci Sasíků se nalézala, císař Ferdinand v rozhodné této době nucena se viděl požádati Valdsteina, aby převzal velitelství nad vojskem, což tento učinil jedině s výmínkou, aby jemu moc neobmezená byla ponechána; — a sotva že byl provolání učinil, aby žoldnéři k práporům jeho se scházeli, u Znojma, jako vyčarována stála armáda 50.000 mužův, s kterými ihned hnul se ku Praze (r. 1632.), a Čechy od nepřátel vyčistil, načež proti Gustavu Adolfovi u Norimberka táborem se položil, a nájezd jeho vítězně odrazil. Na to obrátil se do Sas, kamž následoval jej Gustav Adolf, až u Lützenu blíž Lipska střetla se vojska, a tu svedena památná i krvavá bitva, ve kteréž z obé strany zabito 10.000, ale i král Švédský mrtev klesl (16. listop. 1632).

Švédové rozníceni smrtí vůdce svého, opanovali bojiště, Valdstein pak ustoupil, a vojsko své na zimu do Čech položil. V bitvě této statečně bojoval Valdstein, když v čele vojska do řad nepřátelských nejednou vtrhl, až i plášť jeho několikráte byl prostřelen; znamenitý vůdce Pappenheim v řadách jeho mrtev klesl, jehož slavně pohřbiti dal v Praze na Strahově; těžce raněn byl i hrabě Berthold Valdstein, kterýž několikráte Švédy byl odrazil, načež v Praze skonal; srdnatě počínal si i hrabě Trčka s plukem svým. —

Sasové panství zdejší neosadili, — za to vojsko císařské krajinu zdejší silně protahovalo, i nalézáme takováto poznamenání na rok 1632. Hned v měsíci lednu hrabě Adam Trčka rozeslal na panství své pro příchranu či salvaquardu 10 jezdců pluku svého, a sice po dvou, do Náchoda, Skalice, Srbské vysoké, Úpice a Brusnice, aby totiž poddané chránili proti násilí vojákův. Dne 1. ledna dáno 9 sudů piva do vojenské zásobárny v Náchodě pro pět práporů pěchoty nejvyššího Bertholda z Valdsteina, která z Jaroměře na přezimování do Sléz se vracela a v Bílovci přenocovala; dne 14. ledna přenocoval ve Skalici prápor z Hardeků, a do Kyje a Brusnice odvezeno 10 sudů piva pro šest setnin pěchoty. V Bílovci dvě noci přeleželi dva prápory jezdcův, a posláno jim 5. února 5 sudů piva. Do Brusnice a Kyje podobně posíláno pivo: dne 17. března pro dvě setniny, dne 21. pro čtyry, dne 23. pro dva prápory dragonů, dne 16. dubna pro dva prápory, dne 2. května pro dva prápory Charvatův, dne 6. května pro dva prápory pěchoty. Mimo to dne 28. března 250 mušketýrův přenocovalo ve Studenci, dne 29. března generální štáb v Bílovci, dne 6. dubna dva prápory pěchoty v Radči a Rubinovicích. Ano i do Dolan a Čáslavek posláno dne 7. dubna osm sudů piva ze Skalice pro pět práporů pěchoty, a tamtéž hned den na to opět tři sudy pro čtyry setniny kyrisníkův; oboje z poručení regenta panství, nepochybně aby na panství ležeti neostali; taktéž pivo posíláno dne 19. dubna do Vysokova, Zliče a Klen. Všecko toto vojsko do Sléz postupovalo mimo kyrisníkův Gecových, co v Dolanech se rozložili. —

Hned na jaře téhož roku 1632. jal se hrabě Trčka hrad Náchodský dle způsobu tehdejšího opevňovati; zděmi, roubením a náspy obehnati, taktéž zdi městské opraviti, kolem nich hluboký a široký příkop či parkán vycíditi, bašty a brány otužiti. Měřič Salomon Ofner, setník inženirský, všecko dobře prohlédnuv a změřiv, a když byl nákresy hraběti Trčkovi, do Vratislavi jedoucímu, a zde dne 31. března s 30ti osobami rytířskými poobědvavšímu, okázal, již v dubnu práci započal. Denně až 20 zedníků a 10 tesařů v práci stálo, nádenníci pak až z Opočenského panství Trčkova zde spolurobotovati musili. Na hradbu a roubení, na koly a plaňkování přes 26 sß kmenů porubáno; nad to i ve dvoře pod hradem stodoly a chlévy strhány, a na místě jich hradby staveny, když stodoly nové na Plhově při Prádle vyroubeny byly. Dne 13. srpna hrabě přihlížel k práci, i velice radoval se, když na hradbách spatřil již několik děl, a 30 polouhakovnic připravených leželo; — však tím více na ukončení práce doléhal, an nepřítel pod Mansfeldem a Arnheimem ve Slezsku se potloukal, a po dobytí Hlohova. (6. srpna) až k Brúmovsku vtrhnul, odkudž pak i do Kladska a na Policko nájezdy činil. Ještě dne 7. září okazoval posel z Náchoda Polákům cestu do tábora ke Brúmovu, a dne 12. z 20ti volův z Opočna sem přihnaných dány dva do Adrspachu „pro šťastný příjezd J. hraběcí Mti. naší“; však již dne 13. opat Brúmovský se vším kněžstvem ujížděl před lidem nepřátelským do Moravy, a v Náchodě přes dvě noci ostal. Dne 19. září vojáci Švédští, majíce Svidnici v moci své, přepadli a zloupili Adrspach, tvrz páně Trčky, odkud však prvé 110 kusů dobytka hovězího na Náchodsko bylo odehnáno a opatřeno; když pak ale Švédové nájezd až do Úpice byli učinili, kdež dne 17. října faráře zastřelili, po dvořích dán rozkaz, aby s koňmi odejeli a dobytek do lesů zahnali; spolu také posláno pro vojsko k obhájení hradu a města, ač na hradě vojáci stále byli držáni; neboť od 1. srpna do konce roku 380 sudů piva pro ně bylo přivezeno. — Dne. 14. listopadu nejvyšší Illo, zapudiv Švédy z Brúmovska, s 60.00 spěchal přes panství zdejší k Litoměřicům, aby se strany té po bitvě v Lützenu Švédům přístup do Čech byl zabráněn.¹ Ještě ku konci prosince posláno do Hronova a vesnic okolních 10 sudů piva pro vojsko táhnoucí z Kladska na Brúmovsko.

Po panství rozložen zůstával pluk hraběte Trčky, jehož setník s poddůstojníky svými za první čtyry měsíce r. 1633. přebral nad to, co jim patřilo: 100 centů chleba, 68 centů masa, 46 sudů piva a 40 korců ovsa. Lukáš Šadimský ze Šadími, písař radní, píše dne 18. února příteli svému, že již po tři týdne skoro denně vojáci císařští tudy táhnou ke Brúmovu i také zpět. Dne 11. dubna prošli zde jedenácte práporů Charvatův do Police, kde zle řádili; za nimi pak v květnu následovala celá armáda. Tak dne 9. května přenocovalo sedm setnin Gallasových ve Svinišťanech, on pak sám s důstojníky dne 16. v Náchodě se pozdržel; dne 19. přenocovali ve Skalici knížata Florentinský a Lichtensteinský s lidem svým, a dne 20. sám kníže Valdstein s 25000, s štábem a dvorem svým přibyl, kdež od hraběte Trčky na hradě Náchodském slavně uvítán a pohoštěn byl na oběd a přes noc. Zabito 10 volů, 70 skopů, 20 ťopek, 30 kuřat, přivezeno 20 sudů piva.² V následujících dnech za hrabětem posláno do Kladska masa ze čtyr krmných volů, a v červnu jemu dovezeno 32 sudů piva do Frankštýna, taktéž nosidla či lenoška, ve které na oslích přenášeti se dával, a za kterou příčinou již v dubnu několik pacholků na Žamberk bylo posláno „do cvičení v sedlání oslův.“ — Pokud v účtech hradních zaznamenáno, dalo a odvezlo panství Náchodské za vojskem císařským do Kladska a Frankštýna od června do konce srpna: 2800 korců žita a 24.782 bochníků chleba zde napečeného. K tomu ještě jelo v srpnu 54 vozů z panství do Brúmova, odkudž suchar naložený do Frankštýna dovezli. Od obce městské za prvních pět měsíců tohoto roku toliko ve vojenských příčinách rozesláno přes 300 poslův; mimo těch posíláno každou takořka hodinu do vsí, aby daně upomínali, dříví rubali, vejce a máslo do města přinášeli, na robotu chodili, dobytek do lesův před vojáky zaháněli, střelivo a zavazadla vojákům odváželi a t. d.; jakož i také po celou tu válku vysíláni poslové i měšťané usedli do měst okolních na zvědy, aby se uptali, kde lid nepřátelský se zdržuje a kam se obrací.

Na opevňování hradu pracováno letos od zimy do zim ještě pilněji nežli vloni. Tesařů a dělníků opět z Opočenska přibráno. Zedníci dělali kolem hradu pilíře, mezi ně kladeno roubení ze stěn, k stěnám přibíjeny hráze, a koly zasazovány a za ně navážena zem. Takových roubení po 4 — 6 stěnách uděláno asi 100 přerubků. Na toto dílo přes 2000 kmenů spotřebováno, kamene přes sto sáhů přivezeno z Vysokova k tomu 700 korců vápna, z nichž 350 korců z Olešnice Opočenské. Z hradeb neb šanců dolejších od kovárny (staré) vedl průchod (fortna) na zámek, krytý dlažicemi velikými z lomu Havlovického. Při nejdolejším náspu vyzděn srub, a kolem hradu asi 20 tarasů pro děla. Také v těchto letech každoročně zhotoveno 10 až 20.000 sáhů doutnáků či luntů k vypalování ručnic, an při nich ještě kohoutků nemívali. —

Ač kníže Valdstein s vojskem 45000 ve Slezsku stál proti Švédům, přec se měl více k vyjednávání míru, než aby potřel moc nepřátelskou, konečně pak na podzim mimo nadání udeřil na hraběte českého Thurna, vůdce Švédského, jehož sklíčil tak, že s 10.000 v zajetí vzdáti se musel; však jeho propustil na svobodu. Po tomto vítězství Valdstein lehce dobyl ve Slezsku města Lehnici, Svidnici, Hlohov, Frankfurt až i Berlín; avšak od dalšího dobývání krajin pomořských ustal, a již 16. září s hrabětem Trčkou byl na Adrspachu; dne 18. jel z Náchoda na Opočen, a dne 26. vracel se opět do tábora u Svidnice. Ještě ku konci října na Lešno maršálkovi Illovi posláno bylo 225 kusů dobytka hovězího, a — několik lahvic kyselky z Bílovce.

Téhož roku ode žní až do příštího roku trvala morová nákaza, a tudýž silné mření, Lidé pod šírým nebem pálili ohně, aby čistili vzduch. Poličtí psali dne 1. prosince, že berni novou, totiž obilí a maso do Litoměřic k armádě odváděti nemohou, an od lidu vojenského císařského a nepřátelského mnoho utrpěli, domů přes polovici pustých se nachází, a nyní lidí ostatek odumřelo, tak že sousedův sotva deset usedlých. Ovšem, neboť na Policku přes 600 a na Brúmovsku přes 1700 pochováno na hřbitovech, mimo co v polích pohrobeno. Za příčinou téhož přímorku vrchnost nákladem svým kvapně stavěti dala v měsíci září špitál pro vojáky o dvou světnicích a tolik komorách, a to na předměstí horském. V Náchodě umírali též na tuto morovinu v měsících říjnu a listopadu; počet zemřelých nenalezli jsme však poznamenaný.

Osudný nastal rok 1634. Vévoda Albrecht z Valdsteina, když byl zajal znamenité vojsko Švédské, a Slezska opět se byl zmocnil, k žádosti císaře přispěti měl ku pomoci vévodovi Bavorskému, jemuž Švédové město Řezno obléhali; že pak k témuž vévodovi nechuť měl, jelikož on před lety hlavní toho byl příčinou, že jemu odňato bylo velitelství nad vojskem, a pod zámyslem, že již zima nastala, vojáky na odpočinutí po kraji rozložil, sám pak v městě Plzni sídlo zimní si vyvolil. Tím padl Valdstein v nemilost u císaře, a to tím více, když podezření proti němu se zdvihalo, že se Švédy ve srozumění stojí, ano i po koruně české baží. — Posud nemáme spisu, v kterém by na základě listin bezpečných úplná vina či nevina Valdsteinova nad všeliké pochybnosti byla vylíčena. Tolik na jisto se udává, že Valdstein sám z velitelství, poděkovati se umínil, prvé než by od císaře ssazen byl. Plukovníci od něho ku poradě do Plzně povolaní přiměli jej však, by se velitelství neodříkal, a že věrně při něm vytrvati chtějí, pokud v službě císařově vytrvá, načež se jemu i zapsali. Vlach Piccolomini, jeden z vojevůdců Valdsteinových, ač se také byl upsal, rychle do Vídně k císaři pospíšil, by oznámil, že Valdstein vojsko vzbouřiti zamýšlí. Zpráva tato zahrozila císaře, i vydal patent, jímž general Gallas za vrchního velitele vojska byl jmenován, Valdsteina pak měli se zmocniti buď živého buď mrtvého, aby zpoura zniknouti a dále šířiti se nemohla. Zvěděv o tom Valdstein, a kterak již Gallas Prahu vojskem svým obsadil, porozuměl, v jakém nebezpečenství se nalézá, i vydal se rychle z Plzně do Chebu, kde se bezpečil na tamní posádku a důstojníky vojenské, kteřížto pod ním a od něho k důstojnostem byli povýšeni, další maje úmysl uteci ku knížeti Bernhardovi Sasovýmarskému, vůdci vojska Švédského. V Chebu rozhodli nad životem Valdsteinovým a jeho přátel tito důstojníci: Buttler plukovník a Gordon podplukovník, oba rodem Šotové; Valter Leslie, nejvyšší strážmistr, rodem Irčan; Geraldin, nejvyšší vachtmistr, a Deveroux ritmistr, oba od pluku Buttlerova a krajané předešlých. První tři umluvili se o bezživotí Valdsteina; neboť nedůvěřovali se, žeby ho živého v moc svou mohli dostati. Gordon, kommandant města, pozval k sobě na hrad ku kvasu večernímu přátely Valdsteinovy, totiž: Adama hraběte Trčku, Viléma Vchýnského z Chynic a Tetova, svata předešlého, polního maršálka Illo a důvěrného tajemníka knížecího ritmistra Neumanna; přítomni byli též Buttler a Leslie. Když pak hodovali, pojednou vrazili do síně Geralddin a Deveroux s šesti dragouny a vytasenými meči volajíce: Kdo jest císařský? — a hned do hostů sekali, až je usmrtili; nejdéle pak bránil se Trčka hrdinským udatenstvím, jak souvěký veršovec praví: „Trčka jak dobyl svůj meč, — Velkou ním učinil seč, — Sám jediný dlouho se bránil, — Tři zabil a pět jich ranil; — A když mnoho ran mečí snesl, — Jsa celý krvavý na zem klesl.“ — Na to pospíšil Deveroux do města, kde Valdstein přebýval, s dragouny sobě věrnými do domu vtrhl, kde porazili, kdo jim v cestu vstoupil, až i dvéře do komnaty mocně vyrazili, a tu Deveroux proklál jej v košili modré u okna stojícího, zuřivě volaje: „Jsi-li ty ten bezbožník, který lid císařský nepříteli vydati a korunu s hlavy Jeho Veličenství strhnouti chtěl? Za to umříti musíš.“ — Slova nepromluviv mrtev klesl v 50tém roce svého věku, první to vojevůdce času svého, — někdy vysvoboditel císařův, nyní co zrádce, — chudý někdy pán český, nyní pán daleko rozsáhlých panství, vévoda, kníže, žijící v nádheře dvoru královského (dne 25. unora 1634). — Císař dal za duši jeho 3000 mší sv. obětovati. —

Všecka panství Valdsteinská a Trčkovská propadla v pokutě císaři, kterýž na veliký díl jimi odměnil vůdce vojenské. Tak obdrželi darem Piccolomini panství Náchodské, Leslie panství Novoměstské, Gallas panství Friedlandské a Smiřické, Colloredo panství Opočenské. —

Hrabě Adam Trčka pozůstavil jedinou dceru Marii Isabellu, která později provdána byla za hraběte Sigmunda Bedřicha Goetz’e, cís. generala a velitele pluku jízdného, r. 1652. pána na Boru v Plzeňsku. Starý pan Jan Rudolf Trčka z Lípy přežil syna svého hraběte Adama, však nedlouho; neboť dne 2. června 1634 poslední vůli svou sepsal, a dne 13. října 1634 poručníci od něho ustanovení v Brodě Německém vyjednávali, jakž to svědčí listiny Dobrušským od nich dané, kteříž zejména byli: Adam z Valdsteina na Hrádku, Lovosicích, Židlochovicích, Doubravici, Jetenicích a Novém Valdsteině, nejvyšší purkrabí pražský; Petr Vok Švihovský z Ryzmberka a ze Švihova na Přichovicích, Přešticích, Lažanech a Nových Dvořích, hejtman kraje Čáslavského; Ladislav Burjan, hrabě z Valdsteina a na Zehušicích, Hendrych Straka z Nedabylic a na Vesci (regent panství Trčkovských); Jan Jezberovský z Olivéhóry, purkrabí hradu pražského, a Ferdinand Rabenhaupt z Suché a na Třemošníci. Statky sirotčí byly: Opočen, Smiřice, Lipnice, Světla nad Sázavou, Ledeč, Žireč, Žleby a Konice; však i ty všecky v pokutu vzaty později. —³

---